Autor: kst

Letošní středisková Povelikonoční výprava byla taková malá příprava na tábor, protože pořadatelé zvoli téma téma Asterix a Kleopatra. Asterix se tedy nakonec nedostavil, ale Kleopatru i Caesara jsme měli. A k tomu spoustu Galských stavitelů z řad účastníků.

Pátek

V pátek se moc programu nestihlo, jelikož příchod na základnu byl relativně pozdě. Přeci jen to od vlaku byl kus cesty a přestože Johny odvezl batohy alespoň těm mladším účastníkům, nebylo tempo zrovna nejrychlejší. Navíc cestou začalo pršet, takže program po příchodu na Pístov bylo především sušení, večeře a spát.

Sobota

Po snídani a ranní hygieně následovala úvodní scénka, ve které se Kleopatra vsadila s Caesarem, že má lepší stavitele nežli on. A dokáže to tak, že mu do neděle postaví velkolepý pomník. Její vrchní architekt to ale zhodnotil jako nadlidský úkol a tak se rozhodl povolat jediné, o kom si myslel, že vy něco takového mohl dokázat – Galské stavitele s jejich kouzelným lektvarem.

Čtyři skupiny stavitelů se tedy dopoledne vydaly do okolí pro potřebné suroviny. Cesta to byla poměrně daleká a ne zrovna jednoduchá, ale nakonec všichni dorazili do cíle i se vším, co bylo na stavbu chrámu potřeba. Byť některým se to poněkud protáhlo.

Po pozdním obědě následovalo obsazování měst a shánění místích pracovníků. Komu se podařilo obsadit celou radu města, ten pak mohl do stavby chrámu zapojit jeho obyvatele. Také jsme se pokusili rozluštit egypstské hieroglyfy a složit papírovou hračku podle návodu, což by zkušeným architektům nemělo činit obtíže. Dokonce se na naše výkony přišel podívat vůdce našeho střediska – Hejkal.

Večerní oheň i „3D městečko Palermo“ překazil ten víkend už několikátý déšť a tak jsme  se museli spokojit s buřty na pánvi a kytarou u krbu namísto ohně. Ale i tak to byl příjemný večer.

Neděle

Poslední den nás čekalo především velké uklízení a balení, protože na nádraží to je z Pístova kus cesty a nebylo moc času. Přesto jsme si ještě zkusili předat šifrovanou zprávu mezi staviteli tak, aby ji nezachytil a nevyluštil nikdo z ostatních skupin. Někteří do toho šli doslova po hlavě, což se posléze neukázalo jako dobrý nápad (viď, MP3). Před obědem proběhlo ještě slavností odhalení Caesarova velkolepého pomníku, jež udatní Galové stihli dát včas dohromady. A poté už následovalo jenom jídlo a cesta na vlak.

— Koště

Ačkoliv byla naše domluva, že začneme u Košuteckého jezírka na stanovišti H, začali jsme v Lobezským parku na stanovišti E. Nejdříve to vypadalo, že nestihneme dojít do cíle včas, protože jsme byli zprvu zmatený a docela pomalí. Na každém bodě na mapě označeným B – H bylo stanoviště a na bodě A a dalších byly i brány. Brány byly úkoly pro jednotlivce, který byl v daném úkolu nejlepší z týmu. Každý člen týmu musel udělat 2 nebo 3 brány. Brány byly například běžec, logik, historik, přírodověděc, … a nebo manažer = rádce týmu i operátor: tomu zavolali organizátoři a fotograf, ajťák: ten fotil a pak dával fotky do počítače.

Nakonec jsme se umístili na 2. místě a tak postupujeme do krajského kola. Za 2. místo jsme dostali frisbee a bumerang a každý jsme si vybral 1 svou cenu.

PS: Tento závod se ve 2 věcech lišil od jiných závodů: 1. byl ve městě, 2. byl na 1 den

— do kroniky Rysů zapsal Zvdiš Žinka

Svojsíkův závod je závod skautských družin konaný po celé republice. Ověřují se tam nejen skautské znalosti a dovednosti, ale i týmová spolupráce. Mimo to probíhaly takzvané brány, což byly úkoly pro jednotlivce – zde bylo  důležité se především domluvit, kdo z družiny v čem vyniká a rovnoměrně mezi sebe úkoly rozdělit. Jedním ze společných úkolů bylo například nakoupit v obchodě potraviny podle seznamu a pak si z nich uvařit společný oběd.

— Koště

Zápis z kroniky Rysů

Sešli jsme se v 9:00 na klubovně, kde jsme si vybrali hry, které bychom si chtělil zahrát. Rozdělili jsme se do týmů, dostali jsem info jako např. „Můžete do informací, klidně se ptejte kolemjdoucích, dávejte bacha na auta.“ Dostali jsme papír s fotkami 4 známých míst v Plzni s QR kódem. A začal závod! Všechny týmy šly na trolejbus č. 16, ale každá skupina nastoupila jinde. Cestou jsme se často potkali a také jsme často volali Koštěti, ale nečastějš jsme šli do Info. Hra skončila na místě, kde to nikdo nečekal: v zasedací místnosti okresní rady Junáka. Na tom stejném místě byl domov strýčka Maxmiliána a také jeho dědictví, které nám věnoval. Nakonec jsme se sbalili a odjeli na klubovnu.

PS: Ty deskovky jsme samozřejmě nestihli.

— Zvdiš Žinka (Tomáš)

Zápis z kroniky Rysů

Sešli jsme se v pátek 8. března na hl. nádraží v Plzni a vydali se vlakem do Ošelína. Tam jsme vybalili věci, uklidili, rozdělali oheň a „rychle“ uvařili večeři v podobě hrachové polívky. Zahráli jsme si Kubovo hru a šli spát. Ráno v sobotu byla ranní rozcvička vedená Kubou, po které jsme si dali snídani – rohlíky s nutelou. Poté jsme se odebrali ven kde jsme se rozdělili do dvou skupin a jedna skupina měla udělat nejdříve oheň a poté lanovou lávku a druhá skupina to měla obráceně. Pak jsme si dali svačinu – jogurt a „vybraní“ si dali i tajnou myškavěc. Pak jsme šli na procházku, která trvala asi 3 nebo 4 hodiny a ještě předtím jsme si dali oběd – kuskus. Během procházky se hrály nějaké hry a byla svačína. A ještě k těm hrám… nebudu to rozebírat, ale mám k tomu tři slova: „Náčelník Holý Zadek“. Po návratu jsme si dali večeři – toxický odpad (krupicová kaše). Pak nám vedení usnulo a my jsme si tak udělali vlastní zábavu. V neděli byla opět rozcvička po níž následovala jak jinak než snídaně – chleba ve vajíčku. Hrály se hry, které se měly hrát v sobotu večer, ale hra s plyšáky se natolik prodloužila, že nebyla svačina, ale rovnou se začal připravovat oběd v podobě gulášovky. Pak už jsme si jenom zabalili věci, uklidili, vzali si na cestu svačinu a odjeli vlakem zpět do Plzně.

PS: nen to zkrácené, ale jedna hra trvala třeba 2 nebo 3 hodiny a proto je toho tak málo 🙂

— Zapsala Anče