Autor: Milan

Vzhůru na Madagaskar

Cesta na Madagaskar (18.-20.10.2019)

Když jsme přijeli, šli jsme si vybalit. Potom jsme šli hrát hry. Pak byla večeře a šli jsme spát. Ráno jsme šli na stopovačku, vrátili jsme se na oběd a pak odpolední klid. Pak hry a zase spát. Ráno úklid a domů.

zapsala Pískle

 

Zubice a Svišti se vydali na výpravu pod jménem Madagaskar, kde se hned první večer hrála hra, kde se všichni rozdělili do dvou týmů. Za úkol bylo předvést divákům náš zvířecí talentem první tým prolézal pavučinou a druhý tým hrál tichou poštu s předváděním. Další den ráno se to prohodilo. Ten den večer se hrála hra, kdy se muselo odplížit ze ZOO. Potom jsme ztroskotali na ostrově. Poté jsme vyslali kouřové signály, když nás zahlédla loď tučňáků, museli jsme získat podpisy všech tučňáků, aby nám dali loď.

Dodatky: já, Richard a Wíteč jsme si na konci výpravy posílali věci po laně z okna, když jsem tam přivázal koště, tak se zaseklo na střeše a museli jsme ho sundat

zapsal Vojta

 

Pozn. red.:

Výpravy se zúčastnili Svišti (VíteL, WíteČ, Filip, Vojta, Ondra, Kečup) s Martinem a Milanem a Zubice (Sofča, Viki, Pískle, Kačka, Stázka a Natálka) s Áďou a Káčou.

Spali jsme ve skautských klubovnách v Horní Bříze.

Jedli jsme hrozně zdravě, např. těstovinový salát s nakrájenýma divnýma  zelenýma a červenýma věcma. Občas se prostě musí něco přežít :-).

Ukázky z programu (mimo stopovačku): prolézání svislou lanovou sítí, přenos ohně,  kořistění a skládání lva Alexe, přesedávaná, boj o vlajky, stavba přístřešků, … A samozřejmě také rozdělávání ohně v kamnech, sekání dřeva apod. Prostě nějaká zábava a nějaká práce.

Btw. abyste získali podpis tučňáka, bylo třeba splnit zadaný úkol. Už zjistit ho nebylo vždy jednoduché. Vojín si chtěl pořád hrát, Rico se pořád nenaučil pořádně mluvit …

Jak jste pochopili, Pískle je rozená spisovatelka :-).

K Vojtovo Dodatkům. Co uděláte, když nějaký komik vyhodí koště ze střešního okénka (radši se neptejte proč). Vezmete koště a vynesete ho po schodech zpět? No, vy možná. Svišti navážou lanka, spustí je z toho okna dolů, tam na něj navážou koště a tahají ho nahoru. Když se zasekne o okap, pomáhají mu ze židle druhým koštětem. To je přece mnohem jednodušší, ne?

Velké klání v uzlování

Druhou listopadovou sobotu proběhl na Senečáku 19. ročník uzlovací soutěže (základní uzly v různých variacích, dřevařská smyčka v praxi, doplňkovky typu turbánek apod., týmová stavba mostu …).

Letos se zúčastnilo méně oddílů a soutěžících než obvykle, i tak jich ale na startu stálo 31. Malá konkurence nám může trochu kalit radost z jinak skvělých výledků. Obhájili jsme putovní pohár pro nejlepší tým (Cvrčkovo holky a kluci), vyhráli kategorie vlčat/světlušek (Vítel) a skautů/skautek (Cvrček). Jen ve staroušcích zvítězily tradiční rivalky z Hiawathy.

— Milan

Společná výprava

V pátek 27.9. se na nádraží sešli naši mladší i starší skauti s částí 36.oddílu (Sirius) a společně jsme vyjeli vlakem do Holostřev. Než jsme došli na faru, kam jsme směřovali, tak jsme párkrát bloudili (prvně už po 50 m). Po únavné cestě plné stěžování jsme dorazili na místo, připravili si věci na spaní, dali si večeři a zahráli si hru o tom, zda je skauting i pro holky… Téma totiž bylo historie skautingu…

V sobotu jsme se vydali na jakousi stopovačku, při které se ztratily 4 z 5ti týmů. Odpoledne jsme si pak ještě zahráli pár her, např. Vlajky a falšování občanských průkazů. Večer pak byla k večeři krupicová kaše (a tentokrát to nebyli Rysové, kdo ji připálil :-)), pak byl takový volný program a postupně jsme všichni chodili spát…

V neděli pak byla úžasná rozcvička alias Spartakiáda, kterou vedla Týna… Možná se hrála i nějaká hra, ale hlavně se balilo a uklízelo, aby se mohlo po obědě vyrazit (a aby i přes případné kufrování nám vlak neujel :-))

zapsala Anče

Witaya 3

Na skautské základně v Habartově se na prodloužený víkend sešla velká část rádců a vedení oddílu. Pořešili jsme oddílové plány a jak je naplnit, připomněli si staré fotky, někteří si vyrobili linoryt, měli jsme IT okénko, zajeli se mrknout na rezervaci SOOS …

— Milan

Stopou bratra Šiwy

Když jsme přijeli ke klubovně a všichni se sešli, tak jsme šli na autobus. Někteří tam jeli autem. Když jsme přijeli na místo tak se tam čekalo strašně dlouho. Když se zapískal nástup, všichni museli jít v kroji až na ty, kteří ho nemají. Na nástupu se vysvětlila hra a na papíře bylo v kolik má kdo jít. Když už se běželo tak tam chodili jiní rádci a někteří i fotili. Když všichni doběhli, spočítaly se body a čas. Pak se vyhlásilo umístění všech skupin. Po nástupu se šlo domů.

zapsal Kečup

Poznámky redakce:

Šiwo se koná tradičně u skautských kluboven na Senečáku. Vlčata a světlušky plní úkoly podél stopičkami označené trasy, skauti a skautky dostanou mapu s označením stanovišť a trasu si volí sami.

Kromě neobsazených stanovišť (s kódy nebo úkoly) bylo devět stanovišť s úkoly pod dohledem (a s většími body za splnění) a to rozdělání ohně, střelba ze vzduchovky, uzlování,  a pak úkoly na obratnost, zručnost, fungování družiny jako týmu, logické myšlení nebo skautské znalosti.

Letos jsme postavili 7 čtyřčlenných hlídek (a ještě ÝTýho půjčili Střelce).

Světlušky (Zubice) obsadily páté místo.

Jedna naše vlčata byla děsně těsně druhá (Svišti, včetně autora zápisu), druhá (o dost mladší, Liščata) skončila pátá.

Jedna hlídka našich mladších skautů (Rysové) obhájila první místo a vrátila plaketu pro vítěze tam, kam patří :-), tj. na poličku v naší klubovně.

Druhá hlídka (Svišti/Ledňáčci) byla bronzová, zatímco třetí hlídka (Ledňáčci/Rysové/Svišti) osmá.

Mladší skautky (Ledňáčci) pojaly závod jako čas k zábavě, překročily časový limit o tři čtvrtě hodiny a po právu byly poslední. Snad se nad sebou zamyslí.

Starší skautky (Rysové a mladší rádci, třeba Martin :-)) byly třetí.

Tajemná výprava Ledňáčků

Ledňáčci se o víkendu vydali do tajemného dolu (Chrustenické šachty) vyřešit záhadu o ztracených hornících. Krom úspěšného vyřešení záhady jsme se podívali po okolí a navštívili hornický skanzen Solvayovy lomy. Výpravu jsme si všichni užili a už se těšíme na další.

— ÝTý

Liščata táhnou Šumavou

Sešli jsme se na nádraží a za chvíli už jsme seděli ve vlaku směr Špičák. Celkem nás jelo sedm – pět Liščat (Verunka, Miluška, Toník, Roman a Vašík) plus Maya a Džanetka. Cestu jsme si krátili testováním, jak dobře se navzájem známe (aneb poznejte, o koho jde, třeba podle preferencí mezi mořem a horami nebo čajem a kakaem :)) a seznámením se základními uzly a jejich využitím.

Pak už jsme vystoupili na Špičáku a vydali se na cestu. Prvním cílem bylo Čertovo jezero, takže nás čekalo stoupání na samotný Špičák (samozřejmě nikoli na vrchol, ale i ten kousíček, který jsme vyšli, dal zabrat) a následně chůze podzimním lesem, stále mírně do kopce. U jezera jsme si dali svačinu, vyfotili jsme povinné společné foto a pokračovali jsme dál a to k jezeru Černému, u kterého už nás čekala obědová pauza. Někteří nakrmili nejen sebe ale i kachničky. Následovala soutěž o nejvtipnější věštbu poskládanou z náhodných slov, která byla různě bodovaná, takže cílem bylo vytvořit větu co nejdelší, bodově nejhodnotnější a ještě k tomu nejvtipnější. Oba týmy si vedly znamenitě, takže výsledné vítězství trojice Vašík, Miluška, Toník, bylo velmi těsné, ale zvítězili tedy s předpovědí, že „Za 200 let poroste ve sněhu šíleně smutně hrnec a mrak.“

Po cestě dál jsme pak hráli hru „Komu vydrží nejdéle bonbon“ a měli jsme možnost obdivovat vodopády a skálu připomínající skřítka. U nádraží došlo ještě na bitvu v napadaném listí a cestou zpátky jsme se učili některé z uzlů, se kterými jsme se seznámili ráno. Po návratu na plzeňské nádraží, věřte nebo ne, nebyli někteří po dni plném chůze v terénu ani trochu unavení.

zapsala Maya

Liščata a šumavská jezera

Pět členů družinky Liščat se vydalo užít si šumavskou přírodu v podzimním hávu a to na výpravu okolo Čertova a Černého jezera. Kromě zdolávání kopců a hlasování, které jezero je hezčí (vyhrálo Černé), jsme zvládli také uzlování a nebo soutěž o nejvtipnější věštbu.

— Maya

Madagaskar

Zubice a Svišti se vypravili na víkend do Horní Břízy. Tedy jejich cílem byl vlastně Madagaskar se lvem Alexem a jeho kamarády. Předvedli jsme se v ZOO, pluli po moři, prošli pralesem, abychom se nakonec vrátili šťastně zpět do New Yorku.

— Milan

Vzpomínka na světové jamboree

Den po Memoriálu Šiwo se se sešlo asi třicet zájemců v klubovně Šedé střelky. Naši účastníci na 24. světovém skautském jamboree v USA (Káča, Džanetka, Týna a Ignor) si pro nás připravili promítání videí a fotek s komentáři, ukázky vyměněných šátků, triček a nášivek, ukázku stravování a povídání o tom, jaké to vlastně bylo. Mezi námi jistě seděli i někteří, kterí za 4 roky zamíří na další jamboree do Jižní Koreje.

— Milan