Autor: Milan

Vánoce v Tydlidýtii (v Mostě) (13.-15.12.2019)

Pátek

V pátek odpoledne jsme se sešli na nádraží. Ve vlaku (měli jsme samostatný vagón) nám rozdali papír, který jsme si měli přečíst. Ty, co si to přečetli, se nechali vyzkoušet podle listu. Ten, kdo to udělal, dostal zub, ten, kdo ne, zub nedostal (nakonec to všichni dali). Když jsme dojeli na nádraží, tak jsme se rozdělili do skupin, ve kterých jsme cestovali do klubovny. V klubovně jsme se rozdělili, kdo kde bude spát. Spalo se: 1. Vedení, rádci, 2. Rysové, kluci Ledňáčci, 3. Svišti, kluci Liščata, 4. holky Ledňáčci, holka Liščata, Zubice. Poté byl nástup, na kterým jsme zjistili, že Sobulu (náš bůh) je zkráceně Sob a že máme posvátný strom, který bude růst, když budem hodní, a plesnivět, když nebudem hodní. Potom jsme si udělali pelech a pak jsme si mohli povídat. Pak nám oznámili, že k nám přišli zvědové a my je musíme najít a přivést je. Museli nás rozdělit do pěti týmů, což udělali. Když jsme špehy našli a ošetřili, tak se šlo spát.

Sobota

Ráno jsme se probudili a šli na rozcvičku. Na rozcvičce jsme tancovali kmenový tanec. Pak jsme se mohzli nasnídat. Po  snídani byla další rada, kde jsme se domluvili, že když budem hodní natolik a nebudem zlobit, tak budou vánoce. poté jsme šli na výlet po nových pěti skupinách. Když jsme se vrátili, byl oběd, ke kterému byly těstoviny se špagetama našťouchanýma do párku (alias „chobotničky“) a omáčkou. Po obědě tak kdo chtěl, hrál mravence v marmeládě. Dělali jsme výzdobu, scénku, jmenovky, roztácovali cukroví. Po dodělání jsme se koukali na vtipnou scénku. Pak byla štědrovečerní večeře. Zpívali jsme koledy, rozdaly se dárky a dojedlo se cukroví a šlo se spát (nejlepší dárek měla Džanetka, táborové video).

Neděle

Ráno jsme při rozcvičce dodělali rytmus. Potom jsme dělali krmítka z pomeranče, které jsme odnesli na kopec. Poté s ezačalo uklízet. Když si všichni dobalili, hráli jsme Pružinky. Potom jsme se rozdělili do stejných skupin jako v pátek a odjížděli jsme na nádraží, kde jsme nastoupili do našeho samostatného vagónu, kde někdo spal, někdo hrál Kontakt a někdo si povídal. N anádraží si nás rozebrali rodiče a šlo se domů.

zapsal VíteL

Přespávačka Svišťů (22.-23.11.2019)

Přišli jsme ke klubovně a vedoucí rozvěšeli plátno. Potom připravili projektor a mohlo se koukat na filmy. Uvařili jsme čaj a dali si křupky a filmy jsme si pouštěli, např. Mimi, Šéf a Noc v muzeu 2. Šli jsme spát. Vzbudili jsme se a dali jsme si snídani. Potom byla rozcvička, potom jsme luštili šifry a našli poklad, zlaté mince. A jeli domů.

zapsal Cihla

Prahou plnou strašidel podruhé

Opět lednová Praha, opět klubovna na Bílé Hoře, opět dvouhodinový orientačně-šifrovací závod s hledáním strašidel v uličkách převážně Starého Města. Tentokrát jsme měli 6 týmů.  Výsledky, tedy pořadí mezi stovkami týmů tří věkových kategorií, zatím nevíme, ale Rysové získali 23 bodů za 11 nalezených strašidel (z 15ti, to je fakt slušný výkon), Čumáčci (tak se pojmenovaly holky z Rysů, které si daly spíš výlet) 6/5, Ledňáčci 12/6, Svišti 17/7, Zubice 7/5 (aneb jak překročit časový limit) a trosky Káňat 10/6 (dvojice postarších). Kromě závodu jsme se svezli přívozem, prošli zrcadlové bludiště na Petříně, navštívili Vyšehrad, kde jsme mj. viděli hrob A.B.Svojsíka, ….Celkem 23 členů oddílu a fajn víkendovka.

— Milan

A následně se nám sešla ještě druhá verze:

O víkendu jsme jeli do Prahy na sobotní akci „Praha plná strašidel“ kde se zůčastnilo okolo 300 skupin skautů. Když jsme ještě nebyli na akci tak jsme se projeli například historickou tramvají nebo jsme několikrát jeli metrem. Podívali jsme se na Petřín i na Vyšehrad kde jsme se byli podívat i na hrob rodiny Svojsíků. Víkend jsme si užili a na to že nejsme z Prahy se náš nejlepší tým umístil na 6. místě.

— Cvrček

Cesta na Vrchol

Posedmnácté jsme vyrazili první lednovou sobotu na ponovoroční „projít se“ trasu Holoubkov – Trhoň – Hůrky – Žďár – Svojkovice. Dvaadvacet poutníků překonalo výstup sjezdovkou, dravou horskou řeku (tentokrát spíš její hluboké „údolí“) i podvrcholové ledovce (což pod vedením nastupující generace bylo docela obtížné a místy o život :-)), nikoho jsme nebyli nuceni ponechat v pustině napospas dravcům. Tak zase za rok, kdy budeme plnoletí :-).

— Edmund Tenzing Rákoncaj (Milan)

Vánoce v Tydlidýtii

Ve Skautském domě v Mostě se sešlo 54 Zálesáků (praskal ve švech). Zálesácké vánoce se letos nesly v duchu seznámení domorodců, kteří nikdy neslyšeli o Vánocích, s tím, co to Vánoce jsou. Práce to byla těžká, nechápali ani význam slova dárek :-). Ale nakonec se to povedlo, domorodci pochopili a oslavili Vánoce s námi. I s těmi dárky, koledami, svíčkami, slavnostní večeří a dalšími věcmi, které k našim Zálesáckým vánocům patří.

— Milan

 

Přespávačka Svišťů

V pátek večer se Svišti setkali v klubovně na přespávačku. V pátek jsme si pustili 2 filmy a v sobotu našli poklad Prokopa Parka. Také jsme si zahráli ringo a deskovky. V sobotu odpoledne jsme se zase rozloučili a odjeli domů.

— Ondra

30 let

Čas letí, a tak naše středisko v souběhu s obnovením skautingu slaví 30 let existence. V klubovně Šedé střely se sešlo asi 50 členů od našich mladých světlušek a vlčat až po vedení a to současné i bývalé. Postáli jsme chvíli u ohně, poslechli si vyprávění, jak středisko vznikalo a co mu předcházelo (např. dávné 7. skautské středisko Šedých vlků), zazpívali si … a odkráčeli do dalších 30 a více let.

— Milan

Výprava Ledňáčků do dolu v Chrustenicích (18.-20.10.2019)

Při pátečním odpoledni jsme se sešli na nádraží s Rysama. Na schůzce před výpravou jsme řešily morseovu abecedu, kde bylo napsáno, do jakého vlaku máme nastoupit atd. Poté nám nějaký starší pán předal jiný papírek (kde byla oprava s číslem sedadel, kde byl schován kód jízdenky pro průvodčího.). Ve vlaku jsme si zkracovali jízdu hrou Kontakt.

Hned, jak jsme měli vystoupit z vlaku, Breptal zjistil, že nemá bundu a zjistili jsme, že jí nejspíš nechal na nádraží. Dojeli jsme na Smíchovské nádraží v Praze. Měli jsme očekávat další informace. Po chvilce hledání jsme zjistili, že Barče v krosně zvoní nějaký mobil. Saksána ten mobil vzal a pán mu řekl cestu, kam máme jet. Vydali jsme se do metra a jeli jsme na Zličín, kde jsme přestoupili na bus. Dojeli jsme do Loděnic, kde jsme vystoupili. Ýtý s Míšou šli na recepci. My jsme se s Breptalem prodírali nějakou ,,bránou“. Došli jsme do srubu. Poté nás Míša svezl vláčkem do místnosti, při cestě jsme vykolejili. (V místnosti jsme byli seznámeni s pověstí o ztracených hornících …) Vedoucí řešili problém s vykolejením. Večer jsme nastoupili do vlaku (který nás odvezl na místo, kde byli horníci naposledy spatřeni – zbyl tu po nich jen helma a hornická baterka – Nifka). M1 bohužel vlak nestihl a ,,bloudil“ v dolech. Barča se ve vlaku také nějak ztratila. (Asi při zmatku, když na nás na onom místě přepadl podivný přízrak s olejovou lampičkou). A zjistili jsme, že nevíme, kde jsou. Pak jsme šli spát. (Barču a M1 jsme našli až ráno při rozcvičce – byli svázáni každý ve vagóně – hornickém huntu.)

 zapsal Martin (M1)

 

19. října jsme se šli podívat do Solvayových lomů (skanzen povrchové těžby vápence na protějším svahu od Chrustenic – podzemí tam není tak zajímavé, ale vláček na povrchu mají poměrně dlouhou …) Jeli jsme zde vláčkem asi 3 krát. Pak jsme si rozdělali oheň, abychom si udělali oběd. K obědu jsme měli gulášovku. Nějaká skupina se šla podívat na rozhlednu sv. Jana. (Ono to bylo časově akorát, než se přineslo dřevo, rozdělal oheň a voda začala vařit – tolik lidí najednou se tam totiž akorát překřikovalo …) A už jsme šli na zpáteční cestu. Když jsme se vrátili, kluci dělali večeře. A jestli znáte kluky, tak víte, že jejich večeře dopadla katastroficky! Dělali špagety se sýrem a se salámem. A jistě to spálili! Tím pádem se nikdo nenajedl, tak jsme si museli vzít svoje jídlo (resp. ti, kdo měli hlad, tak to snědli. Tak strašné to zas nebylo …) Řekli nám, že se musíme převléct do kroje, a že ten, kdo má hnědý šátek, ho musí odevzdat. Pak nás zavedli do místnosti, kde nás zamkli a zhlasli. Pak nás postupně volali, aby jsme šli po svíčkách. Na konci nám předali hnědý šátek, nováčka skautů a odznáček ledňáčka – na kroj. (Zkrátka proběhl takový přechodový rituál do věku skatů.) Pak už na nás čekalo jenom spaní.

zapsala Julča

 

V neděli ráno jsme vstali a posnídali. Potom následovalo balení. (Poté nás tajemné přízraky v hábitech přivedly až k nějaké podivné stezce po odrazkách – na konci jsme objevili záhadnou truhlu s pokladem.) Míša nám udělal prohlídku Chrustenické šachty. Viděli jsme tam vzdušnou vrtačku, vzdušný bagřík a taky novější verzi bagříku. Vrtačku i bagřík jsme si mohli vyzkoušet. Ti, co ještě neměli dobaleno, to šli dodělat a holky mezitím vařily oběd. Já, Vašek a Martin (M1) jsme si vyzkoušeli řízení vláčku. Naobědvali jsme se, a poté jsme vyházeli batohy ven. Chvilku jsme blbli s drezínou, a potom jsme vzali batohy a šli na vlak. Vlak jsme naštěstí doběhli a stihli, takže jsme návrat domů neprotáhli.

zapsal MP3

Výprava za faraonem Lapisem

Také Zubice se o napěchovaném víkendu vydaly na výpravu. Naše stopy vedly přes bývalé tábořiště u Třemošné až k Hromnickému jezírku. Cílem bylo vrátit prsten do hrobky faraona Lapise, aby nepovstal a nezničil naši civilizaci. Přes šifry a indicie různých typů, zdravovědu, výrobu kompasu a nějaké ty hry jsme se dostaly až do cíle a dokonce jsme stihly autobus J.

— Áďa

Hulákaná

Po delší době jsme se zase potkali v Šimerovce na hulákané. Snad už předvánoční přípravy, k tomu pár dalších důvodů … prostě přišlo nás nezvykle málo, jen 18. I tak to bylo fajn.

— Milan