Autor: Milan

Tajemná výprava Ledňáčků

Ledňáčci se o víkendu vydali do tajemného dolu (Chrustenické šachty) vyřešit záhadu o ztracených hornících. Krom úspěšného vyřešení záhady jsme se podívali po okolí a navštívili hornický skanzen Solvayovy lomy. Výpravu jsme si všichni užili a už se těšíme na další.

— ÝTý

Liščata táhnou Šumavou

Sešli jsme se na nádraží a za chvíli už jsme seděli ve vlaku směr Špičák. Celkem nás jelo sedm – pět Liščat (Verunka, Miluška, Toník, Roman a Vašík) plus Maya a Džanetka. Cestu jsme si krátili testováním, jak dobře se navzájem známe (aneb poznejte, o koho jde, třeba podle preferencí mezi mořem a horami nebo čajem a kakaem :)) a seznámením se základními uzly a jejich využitím.

Pak už jsme vystoupili na Špičáku a vydali se na cestu. Prvním cílem bylo Čertovo jezero, takže nás čekalo stoupání na samotný Špičák (samozřejmě nikoli na vrchol, ale i ten kousíček, který jsme vyšli, dal zabrat) a následně chůze podzimním lesem, stále mírně do kopce. U jezera jsme si dali svačinu, vyfotili jsme povinné společné foto a pokračovali jsme dál a to k jezeru Černému, u kterého už nás čekala obědová pauza. Někteří nakrmili nejen sebe ale i kachničky. Následovala soutěž o nejvtipnější věštbu poskládanou z náhodných slov, která byla různě bodovaná, takže cílem bylo vytvořit větu co nejdelší, bodově nejhodnotnější a ještě k tomu nejvtipnější. Oba týmy si vedly znamenitě, takže výsledné vítězství trojice Vašík, Miluška, Toník, bylo velmi těsné, ale zvítězili tedy s předpovědí, že „Za 200 let poroste ve sněhu šíleně smutně hrnec a mrak.“

Po cestě dál jsme pak hráli hru „Komu vydrží nejdéle bonbon“ a měli jsme možnost obdivovat vodopády a skálu připomínající skřítka. U nádraží došlo ještě na bitvu v napadaném listí a cestou zpátky jsme se učili některé z uzlů, se kterými jsme se seznámili ráno. Po návratu na plzeňské nádraží, věřte nebo ne, nebyli někteří po dni plném chůze v terénu ani trochu unavení.

zapsala Maya

Liščata a šumavská jezera

Pět členů družinky Liščat se vydalo užít si šumavskou přírodu v podzimním hávu a to na výpravu okolo Čertova a Černého jezera. Kromě zdolávání kopců a hlasování, které jezero je hezčí (vyhrálo Černé), jsme zvládli také uzlování a nebo soutěž o nejvtipnější věštbu.

— Maya

Madagaskar

Zubice a Svišti se vypravili na víkend do Horní Břízy. Tedy jejich cílem byl vlastně Madagaskar se lvem Alexem a jeho kamarády. Předvedli jsme se v ZOO, pluli po moři, prošli pralesem, abychom se nakonec vrátili šťastně zpět do New Yorku.

— Milan

Vzpomínka na světové jamboree

Den po Memoriálu Šiwo se se sešlo asi třicet zájemců v klubovně Šedé střelky. Naši účastníci na 24. světovém skautském jamboree v USA (Káča, Džanetka, Týna a Ignor) si pro nás připravili promítání videí a fotek s komentáři, ukázky vyměněných šátků, triček a nášivek, ukázku stravování a povídání o tom, jaké to vlastně bylo. Mezi námi jistě seděli i někteří, kterí za 4 roky zamíří na další jamboree do Jižní Koreje.

— Milan

Memoriál Šiwo

První říjnovou neděli jsme postavili 8 hlídek na tradičním závodě na Senečáku. A ještě půjčili ÝTýho Střelce. Celkem soutěžilo 45 čtyřčlenných hlídek v 6ti kategoriích. Čytřikrát jsme vystoupili na stupně vítězů, z toho jednou až na nejvyšší stupínek (mladší skauti loni vybojovanou plaketu  přivezli zpět domů). Na druhou stranu, mladší skautky se zapsaly do listiny rekordů poněkud jinak. Ještě nikdo v historii nepřekročil limit 3 hodiny o 44 minut. A s tím prostě lepší než 6. ze 6ti být nemůžete. Asi by si měly sáhnout do světomí, co prováděly.

— Milan

Společná výprava s oddílem Sirius

Předposlední víkend v září jsme se společně s oddílem Sirius vydali do Domaslavi prozkoumat historii skautingu.
Poznali jsme zakladatele skautingu, prosadili vznik dívčího skautingu, vyzkoušeli skautskou poštu, prošli třemi zákazy, dobyli Krasíkov, ale hlavně poznali nové lidi a zvyky jiného oddílu.
Snad si to příští rok zase zopakujeme.

— Áďa

Křížem krážem

V sobotu 22.9. vyjeli čtyři starší členi (15-17) na závod Křížem krážem republikou. Jedná se o  skautský závod, kde je cílem dosáhnout co nejvyššího počtu bodů za najeté kilometry po republice a navštívení bonusových míst. Přestože nejspíše nedosáhneme předních příček, tak jsme určitě získali spoustu cenných zkušeností pro příští ročníky.

Martin

World Scout Jamboree 2019

WSJ

Měla jsem to štěstí a mohla jsem se stát účastníkem 24. celosvětového setkání skautů, které se tento rok konalo v USA, v Západní Virginii. Ale jak všichni jistě víme, jsem moc velký srabík, než abych jela sama. A tak se stalo, že se ke mě přidali Týna, Džanetka a Ignor. Všichni jsme byli v Jamoddíle Miloše Formana, se kterým jsme měli ještě spoustu srazů před samotným jamboreem. A najednou to tady bylo – jedeme do Ameriky, lidičky!

Bohužel, cestu tam ani zpět nemohu vyprávět z pohledu nás všech, protože Dž s Ignorem letěli jinými lety, než my dvě s Týnou.

21. července jsme se ve tři hodiny ráno dostavili na letiště. Po spoustě prohlídek a instrukcí jsme najednou letěli – nejdříve do Lisabonu, poté z Lisabonu do New Yorku… Když jsme se v NY vykopali z letadla, nasedli jsme do autobusu. Po deseti hodinách jsme vystoupili – v Západní Virginii. Yoohoo!!

Zde se naše cesty sešly s Ignorem, Dž a zbytkem našeho jamoddílu. Samozřejmě bylo potřeba si postavit tábor – spali jsme v obyčejných skládacích stanech na skládacích postelích. Byla potřeba si vařit, a tak jsme si museli každý den chodit nakupovat. Jídlo jsme skladovali v jednom námi určeném stanu, což asi nebyl ten nejlepší nápad vzhledem k tomu, že se kolem potulovali medvědi. Jinak celkové zázemí bylo obrovské a krásné. Jediné, co bylo trochu šokující, byl fakt, že tam netekla teplá voda – vůbec. Teda to a záchody, které neměly dveře, ale pouze závěsy…

První den byl spíš odpočinkový a adaptační. Pravá zábava začala až druhý den. Po zahajovacím ceremoniálu už šlo všechno tak, jak jsme si to naplánovali my. Každý den jsme mohli na jakékoliv aktivity a bylo jen na nás, kolik jich stihneme.

Bohužel, ani zde nemohu tak úplně mluvit za Ignora, protože jsme chodili po skupinách, jak se nám to zrovna hodilo. Já, Dž a Týna jsme většinou chodily spolu. Vyzkoušeli jsme si toho, co nejvíc to šlo. Stříleli jsme z luku – 3D lukostřelba, pohyblivý cíl, různé typy luků,… Vodní aktivity, jako byly vodní překážky nebo paddleboardy, tam přece nesměly chybět. Horolezení, canopy – navazované zip liny, rafty, potápění a spoustu dalších.

Každý den byl jiný a každý den jsme potkávali nové lidi. Jednoduše byl každý den úžasný a já jsem za to moc vděčná.

Ani jsme nemrkli a bylo to – 10 dní pryč – konec jamboree.

Poslední den jsme zakončili závěrečnou ceremonií. Následující ráno, konkrétně 2. srpna, jsme se s jednou částí našeho jamoddílu zase rozloučili. Druhá část pokračovala na Post Event.

 

Post Event

2. srpna jsme nasedli do autobusu a vyrazili do Washingtonu D.C. . Tam jsme si prošli nějaké ty hlavní památky jako Washingtonův monument, National Air and Space Museum nebo Bílý dům. Samozřejmě jsme dostali rozchod a trajdali jsme po vlastní trase. Navečer jsme odjeli zpět na hotel, kde jsme si zabalili, abychom ráno mohli vyrazit do Philadelphie.

Tam jsme dostali průvodce, který nás provedl městem a pověděl nám k tomu nějaké to info. I tady jsme dostali rozchod, tak jsme se šli ztratit do centra Philadelphie. Naštěstí jsme se skoro na čas zase našli a s ostatními odjeli do hotelu do New Jersey.  Ráno poté jsme z New Jersey přejeli do New Yorku, který jsme si mohli projít, jak jsme chtěli, a večer nás čekala prohlídka Empire State Building.

Druhý den v NY jsme navštívili Liberty Island a Sochu Svobody, Ellis Island a nakonec i Times Square…

Poslední den v NY jsme strávili na letišti a můžu říct jen jedno – 12 hodin na letišti není jen tak. Po chvíli se začnete nudit a cestujete vláčkem po všech 7 terminálech :D.

Ačkoli jsem si Post Event užila, tak si nepamatuji, kdy jsem se naposledy takhle moc těšila domů!

Do Česka jsme všichni dorazili v pořádku, živí a natěšení na klasickou českou kuchyni.

zapsala Káča

Po jamboree

Od 22. července do 2. srpna jsme se já, Džanetka, Týna a Ignor stali účastníky celosvětového setkání skautů. Letos se konalo v Západní Virginii a my tam mohli být s Jamoddílem Miloše Formana. Vyzkoušeli jsme si spoustu aktivit, jako např. střílení z luků, horolezení, potápění nebo zip line… Kromě parádních zážitků jsme ale poznali spoustu a spoustu nových lidí a tradic. Deset dní plných skvělých lidí, a to jak Čechů, tak cizinců, jsme si neuvěřitelně užili.

 

Post Event

Po skončení jamboree jako takového jsme se s částí z nás rozloučili, ale Týna a já jsme ke konci našeho tripu do Ameriky měli ještě daleko. Druhého srpna započalo cestování po Státech. Nebyli jsme však sami, přes 300 lidí z českého kontingentu tam zůstalo s námi… Tedy spíš my s nimi 😀

Začali jsme s Washingtonem D.C., druhý den jsme navštívili Philadelphii a nakonec jsme strávili tři dny v New Yorku.

Poté už nás čekal jen ten předlouhý let zpět domů. No, zkrátka a dobře, bylo to boží!

— Káča