PROTEKTORÁT (12.9.2020)
Náš oddíl po delší době pořádal městskou hru, tentokrát především pro rodiče. Vrátili jsme se do doby druhé světové války, Protektorátu Čechy a Morava. Skupinky dětí hrály odbojáře, skupinky rodičů členy tajné policie Gestapo. Dál už zápisy účastníků:
Zápis gestapa:
V sobotu gestapo v Plzni úspěšně pátralo po odbojáři atentátníkovi. Cca ve 14.30 se dvacet příslušníků gestapa dozvědělo, že se někde v Plzni ukrývá atentátník. Bylo vytipováno 10 podezřelých a úkolem bylo co nejdříve záškodníka zatknout. To, že má gestapo dlouhé prsty, se potvrdilo záhy, když bojácní (okolojdoucí) občané prakticky bez protestu schválili několik omezujících vyhlášek. Dobře organizované gestapo se rozdělilo do 5 skupin a začalo s prohledáváním podezřelých míst. Postupně obcházelo známé podezřelých a když devět z deseti odbojářů mělo neprůstřelné alibi, zbyl poslední – pachatel. Je pravdou, že mezi skupinami gestapa se našli někteří slušnější, kteří výslech prováděli i bez násilí. Ale přece jen každý gestapák má jiné pořadí metod výslechu. Cestou občas gestapáci přepadli i jiné odbojáře, které důkladně prohledali a zabavili jim podezřelé dokumenty. Svojí schopnost předvedlo všech 5 skupin gestapa, kteří nakonec nalezli atentátníka v jedné z restaurací. Byl to vyvrhel již od pohledu, takže byl po zásluze zatčen po pouhých 3 hodinách usilovného pátrání.
Jinými slovy dvacet dospělých se dobře vyblblo a dělalo si srandu jak ze sebe, tak i z jiných. Některé hodně nechápavé pohledy kolemjdoucích byly dost časté. Například málokdo si dovolí provokativně štěkat na cizího psa. Je fakt, že na jorkšíra to bylo v pohodě, ale na dogu jsem štěkal raději zpovzdálí. Mimo jiné jsem například lehce naboural do dvou děvčat při slepeckém cvičení. Před tím jsem to zase málem narval do sloupu při studování mapy za chůze. Bohužel naše skupina neměla štěstí na ty nejmenší odbojáře. Když už jsme chtěli jednu skupinu malých záškodníků přepadnout, tak jsme na poslední chvíli zjistili, že se jedná o děti romských spoluobčanů a ne naše malé potvory v zelených tričkách. Jiné skupiny měly větší štěstí a pár nešťastníků pochytalo a dokonce jim i nějaké důležité zprávy sebraly. Vynalézavost těch trpaslíků ale byla velká, což jsme se dozvěděli až později, kde všude měli různé mapky či šifry poschovávané.
Celkem devět různých úkolů splnit nebyl žádný problém, a proto se všechny skupiny objevily ve správné restauraci. Největším oříškem bylo vytvořit šifry a básně na téma protektorát. Ovšem některé verše byly opravdu povedené :).
Tímto se dodatečně všem omlouvám za mojí dočasnou hlasitou produkci v rámci hry, ale role je role, ne ?
A nakonec tímto také chci moc poděkovat všem organizátorům, kteří věnovali spoustu času, abychom si všichni zúčastnění pár hodin hráli. Asi mohu mluvit i za ostatní, že si rádi budeme někdy v budoucnu hrát znovu :).
zapsal Pavel M.
Zápis odboje:
V sobotu jsme chodili po Plzni a snažili jsme se rozšířit odboj proti Protektorátu. Bohužel se kolem potulovali i členové gestapa, kteří pro nás byli nebezpeční. Na různých stanovištích u středu města byli další členové odboje, u kterých jsme se snažili získat text na podporu odboje. U nich jsme však museli dokázat, že jsme vážně od odboje a tak jsme museli splnit úkoly, to dokazující (spojit se turbánkem, odpovědět na otázky, seskládat potravinový lístek, …). Zároveň jsme měli na mapě vyznačené místa, na kterých jsme měli najít obálky s kusem mapy. Tyto kusy papíru jsme si měli schovat, tak aby je u nás nikdo nenašel. Když jsme potkali gestapo, snažili jsme se jim utéct a oni nás chytit. Když zakřičeli jméno jednoho ze skupiny, my se museli zastavit. Oni si pak vybrali jednoho z nás a toho prohledali. Když u nás našli papírek, tak nám ho sebrali a my měli o bod méně, když však u nás nic nenašli, tak nás museli nechat odejít. Přesto to pro nás bylo špatné, protože nám tím sebrali cenný čas.
Pro děti byl konec v 18:00 na ORJ. Tam nám spočítali body a vyhlásili vítěze odbojářů. Tím byli Hugo a jeho tým. Na druhém místě byli jen o 1 bod Gúgl a spol. a já a spol. Na 3. místě byli Anče a spol. Po ,,vyhlášení“ byla večeře (pizza) a po ní jsme hráli Městečko Palermo.
Akce se mi líbila: prošel jsem se, popovídal si a hlavně jsem si zahrál.
zapsal Zvdiš
