Vzhůru na vzduch (12.-14.6.2020)

V pátek jsme (Liška, Julča, Klíště, Saksána, Dáda a MP3 s Míšou, ÝTým a Johnym) po delší cestě vlakem vystoupili v Dobřichovicích. Cíl naší první části cesty byl jasný – pronásledovat modrou turistickou značku, která nás dovedla až na kouzelný  výhled ze skautské vyhlídky nad Řevnicemi. Bylo vedro, kopce severních Brd s krosnami pro některé členy výpravy ukrutné – proto náš páteční cíl byl hned po 5 km od nádraží u tzv. „Trojmezí“ za temným hustým lesem, kde jsme se navečeřeli a rozestavěli plachtu. Trvalo to poměrně dlouhou, ale před padnutím tmy jsme měli postaveno. Neměli jsme připravené žádné celkové téma akce, zahráli jsme si nějaké drobnější hry na schovávání v přírodě i rozeznávání věcí ve tmě. O to více nás překvapil záhadný dopis právě našeho po tomto roce již dobře známého Pana E. Splnili jsme jeho úkol a v noci nám udal dopis další, který jsme si však přečetli až ráno – rozhodli jsme se, že půjdeme po jeho stopách a zjistíme, co po nás chce tentokrát.

Naše cesta pokračovala na tři studánky s vodopádem poblíž, kde si Ledňáčci při odchodu sami připravili program (především pro nás …).
Zadání úkolu bylo jednoduché: Saksána po napití odhazuje vodu (samozřejmě nechtěně), voda letí a pleskne kdesi v hloubi bahna pod vodopádkem. No a dále – hledejte a šplhejte. Někde bude … Výhra přišla – našli jsme ji, prasklou a se zbytkem jeho drahocenné vody. Dále již jen a k rozcestí u přírodních lomů Řevnice, kde jsme očekávali další indicie. Vzhledem k tomu, že jsme zjistili jistý skluz času s vyzvednutím hledaných dopisů, rozhodli jsme si tedy cestu zkrátit o sestup přes Řevnice s následný vysupěním k vrcholku Babka. Střihli jsme to tedy rovnou k Landově studánce, kde jsme si uvařili oběd – na pytlíkové kuře na paprice se všichni účastníci nedočkavě těšili (museli jsme určit i hlídače, který bude bránit náš lihový vařič s kotlíkem, aby obsah nezmizel ještě před započetím varu …).
Jenže v tuto chvíli začali šedé braky svítit a něco z oblohy děsně hučelo – v rychlosti jsme postavili nejprve jednu, poté i druhou plachtu, abychom se ukryli před bouřkou. Zahráli si Městečko Palermo – tedy spíše vesnička s dvěma vrahy, bláznem, amorem, Cattanim i jedním prostým občanem a marně očekávali déšť – asi po hodině jsme to vzdali (resp. asi bouřka to vzdala, zřejmě jsme ji odlákali naším provizorním přístřeškem a místo nás se odebrala na bezbranné Sviště ;). Po další části úmorného vedra jsme asi tak po 10 pauzách postupně dále dorazivše k následujícímu bodu u Červeného kříže svedli asi 5 kol klasické kolíkované – vlajek. Kluci proti holkám, úplně rozdělené týmy či Ledňáčci proti rádcům jednou i s ukradenými členy druhého týmu.
Následovala závěrečná cesta k nocovišti. Plachtu jsme postavili relativně rychle a po večeři s chvilkou povídání si nadešel čas se vydat po stopách tajemného Pana E. Dovedl nás podivnou lesní cestou po šipkách až k nádherně večer osvětlenému klášteru Skalka. Bylo to opravdu děsivé a zmatení se střídalo s údivem.
Po dlouhém a děsivém zápolení se vzkazy i napětím se nám povedlo úkol dokončit. Pod plachtou jsme si ještě chvíli povídali, než nadešla doba spánku.

V neděli ráno to opět vypadalo na déšť – zas žádný nepřišel. Ýtý to dobře objednal – to by však nebyl MP3, aby si něco neudělal s nohou. Trasu jsme byli nuceni tedy drobně zkrátit – dali jsme si pauzu pod Skalkou a zahráli spoustu her, někteří se i napojili místní Kofolou. Nebyli jsme daleko od cíle, a tak jsme došli na náměstí v Mníšku pod Brdy o něco dříve, než bylo plánováno. Využili jsme místní obchod k získání nanuka a odebrali se o hoďku a půl dříve směr Praha-Smíchov a dále Plzeň.

Zážitky máme asi všichni bohaté – myslím, že na tuto akci všichni účastníci včetně nás jen tak nezapomenou … Téměř všichni byli naprosto skvěli, jen tedy MP3 musel porušit zákaz, aby se komukoliv něco stalo a při zakopnutí si nějak narazil nohu, a Klíště nechtěla pochopit, že má přesvědčit své příbuzné, aby nám nesáli krev. Saksána se stal zřejmě jejich nejlepším kamarádem – získal jich celkově asi 9 …

— zapsal Míša