Výprava Liščat do Dobřan (30.3.2019)

Družinka Liščat se vydala autobusem do Nové Vsi a odtamtud pěšky do Dobřan. Vzhledem k tomu, že v naší celoroční hře právě „procházíme“ Jižní Amerikou, přesněji amazonským pralesem, začali jsme sobotní výpravu tím, že jsme se snažili zachránit tropické stromy od zkázy (hodné housenky chytaly zlé bakterie). Když byl tento úkol úspěšně splněn, čekal nás další kus cesty. Po zasloužené svačině na nás čekaly rovnou dvě další zapeklité mise – zaprvé vyfotit společnou fotku výpravy a zadruhé přenést plyšáka přes extrémně nebezpečný úsek džungle a to pomocí lanek. Velice kreativní výrazy některých jedinců způsobily, že misi číslo jedna jsme plnili opravdu dlouho a s všelijakým výsledkem, druhý úkol šel podstatně lépe, obě skupiny byly úspěšně, byť klučičí trojice o trošku rychlejší.

Potom jsme si prošli část naučné stezky Martinská stěna, kde jsme si lámali hlavu nad šiframi, prošli jsme si malý stromový labyrint a proběhli ten kamenný, načež nadešel čas na obědovou pauzu. Následně jsme zamířili k Dobřanům, ale ještě předtím, než jsme vešli do tamějších ulic, odložili jsme na chvíli batohy a na poli si zahráli různé typy šátkované (rozumějte – her, při kterých hraje hlavní roli šátek a většinou taky rychlý běh).

Pokračovali jsme skrz Dobřany a po delším pochodu ve stupňujícím se horku jsme došli k ohradě Exmoorských poníků na Šlovickém vrchu. Ohrada je volně přístupná, tzn. že pokud na to máte odvahu, můžete za koňmi dovnitř. Někteří tedy následovali Džanetku a pokochali se pohledem na koně zblízka, jiní odpočívali poblíž ohrady a nebo se snažili koníky nakreslit.

Pak už nás čekala jen cesta na vlak. Zpestřená byla tím, že Džanetka vyprávěla příběh, ve kterém se často vyskytovaly barvy a každá z nich měla přiřazený pohyb nebo zvuk, který musel člověk udělat, jakmile ji slyšel. Tato aktivita měla nutno dodat nebývalý úspěch a sami posluchači příběhu se dožadovali dalších a dalších barev a pokynů k nim, takže nakonec se tleskalo, sedalo do dřepu nebo třeba „zamrzalo“ uprostřed pohybu. Těsně před 16. hodinou jsme nastoupili do vlaku a vydali se vsříc plzeňskému nádraží.

I díky slunečnému počasí šlo o velice povedenou výpravu, byť některým vinou horka docházely zásoby pití (to víte, přechod Amazonie není legrace). Všechno jsme ovšem zvládli a navíc jsme měli možnost vidět krásné Exmoorské poníky.

zapsala Maya