Jak vykvetly Sasanky (24. 10. 2015)

Sraz byl v 7.45 na Hlavním nádraží (pozn.: jeli jsme na městskou hru ke 100. výročí vzniku první české dívčí skautské družiny).

Účastníci: Čiky, Kája, Terka, já (Lečo) a Eliška 2, která se jako jediná z Káňat odhodlala jet s náma Křižákama. Za to ji opravdu chválím! A samozřejmě náš vždy připravený Milan jako dospělý doprovod.

Když jsme se ráno sešli na nádraží, s opravdu velkým údivem jsme zjistili, že Terka nedorazila jako poslední (asi jako vždycky) ani jako předposlední, ale jako první ze všech. Přiznala se nám, že si myslela, že jsme jí už ujeli.

Pro koupi jízdenek na vlak se přihlásila naše Alfa Kája. Ve vlaku jsme pro naše štěstí našli kupé pro šest lidí, přímo pro nás. Cestou do Prahy jsme se snažili domluvit, co provedeme s naším volným časem před začátkem akce. Padaly návrhy jako filmová výstava, jenže ta byla od Hlavního nádraží v Praze celkem dost vzdálená a my moc nevěděli, jak se tam dostat, a výstava vycpaných zvířátek nás moc nelákala, tak jsme se nakonec rozhodly pro obhlédnutí památek a tvoření trochu uměleckých fotek. Jukli jsme na Václava na koni a stavili se na výstavičce fotografií (převážně dětí), která mě poměrně zaujala, a hned vedle jsme se stavili v chrámu Panny Marie Sněžné, kde jsme se pokochali okázalou a přitom vcelku skromnou stavbou.

Před chrámem jsme fotili panning (pozn.: švenkování sledování objektu, výsledkem je pohybující se ostrý objekt na rozmazaném pozadí). Terka na svůj domácí úkol použila modelku Káju. A když jsme dokončovali naše umělecké fotky objevil se bratr Dingo (pozn.: františkánský kněz Antonín Klaret). Chvíli jsme poklábosili, vyfotili se s Dingem a figurou papeže Františka a pak nám Dingo přinesl krabici plnou dvouhubek, pro něho prý jen jednohubek :-). Jak se rychle objevil, tak i tak zmizel.

Sbalili jsme si věci, nasedli na tramvaj č. 3 a jeli na Vyšehrad. Chvíli jsme váhali, kudy tam dojít, ale pak jsme se rozhoupali a vyšli. Nakonec jsme se trefili. V parku jsme něco nafotili (nejen Terka měla domácí úkol), dali si kakao a mohli jsme začít. Dostali jsme deník na plněné úkoly (a s nápovědami) a vyšli jsme.

Nejdřív jsme se zastavili u domu, kde bydlela Popelka Biliánová (pozn.: skautka z dávných dob a spisovatelka, sběratelka místních pověstí). Pak jsme pokračovali tramvají do centra. Prošli jsme stanoviště u Obecního domu, přetli několikrát Staroměstské náměstí … Cesta byla zábavná a plná úkolů (pozn.: například jsme pašovali tajnou zprávu – když nás stavěla hlídka a nechala Terku zout, kupodivu nikdo neomdlel :-)) i šifer, které tu a tam nedávaly dvakrát velký smysl :-). Nakonec jsme došli až do Skautského institutu na Malém náměstí, kde jsme dostali do deníků podpis od náčelnice Evičky.

Pak už jsme hnali na vlak. Tedy hnali … cestou si někteří ještě dali trdelník. Ve vlaku jsme zhodnotili den a dali si šlofíka.

V Plzni jsme si dali pokřik a rozjeli se domů. Akce byla prima, škoda, že z celé republiky přijelo jen 16 týmů (z Plzeňska jen my).

— Elis