Zápisy z akcí

Pátek

V pátek odpoledne jsme se sešli na nádraží. Ve vlaku (měli jsme samostatný vagón) nám rozdali papír, který jsme si měli přečíst. Ty, co si to přečetli, se nechali vyzkoušet podle listu. Ten, kdo to udělal, dostal zub, ten, kdo ne, zub nedostal (nakonec to všichni dali). Když jsme dojeli na nádraží, tak jsme se rozdělili do skupin, ve kterých jsme cestovali do klubovny. V klubovně jsme se rozdělili, kdo kde bude spát. Spalo se: 1. Vedení, rádci, 2. Rysové, kluci Ledňáčci, 3. Svišti, kluci Liščata, 4. holky Ledňáčci, holka Liščata, Zubice. Poté byl nástup, na kterým jsme zjistili, že Sobulu (náš bůh) je zkráceně Sob a že máme posvátný strom, který bude růst, když budem hodní, a plesnivět, když nebudem hodní. Potom jsme si udělali pelech a pak jsme si mohli povídat. Pak nám oznámili, že k nám přišli zvědové a my je musíme najít a přivést je. Museli nás rozdělit do pěti týmů, což udělali. Když jsme špehy našli a ošetřili, tak se šlo spát.

Sobota

Ráno jsme se probudili a šli na rozcvičku. Na rozcvičce jsme tancovali kmenový tanec. Pak jsme se mohzli nasnídat. Po  snídani byla další rada, kde jsme se domluvili, že když budem hodní natolik a nebudem zlobit, tak budou vánoce. poté jsme šli na výlet po nových pěti skupinách. Když jsme se vrátili, byl oběd, ke kterému byly těstoviny se špagetama našťouchanýma do párku (alias „chobotničky“) a omáčkou. Po obědě tak kdo chtěl, hrál mravence v marmeládě. Dělali jsme výzdobu, scénku, jmenovky, roztácovali cukroví. Po dodělání jsme se koukali na vtipnou scénku. Pak byla štědrovečerní večeře. Zpívali jsme koledy, rozdaly se dárky a dojedlo se cukroví a šlo se spát (nejlepší dárek měla Džanetka, táborové video).

Neděle

Ráno jsme při rozcvičce dodělali rytmus. Potom jsme dělali krmítka z pomeranče, které jsme odnesli na kopec. Poté s ezačalo uklízet. Když si všichni dobalili, hráli jsme Pružinky. Potom jsme se rozdělili do stejných skupin jako v pátek a odjížděli jsme na nádraží, kde jsme nastoupili do našeho samostatného vagónu, kde někdo spal, někdo hrál Kontakt a někdo si povídal. N anádraží si nás rozebrali rodiče a šlo se domů.

zapsal VíteL

Přišli jsme ke klubovně a vedoucí rozvěšeli plátno. Potom připravili projektor a mohlo se koukat na filmy. Uvařili jsme čaj a dali si křupky a filmy jsme si pouštěli, např. Mimi, Šéf a Noc v muzeu 2. Šli jsme spát. Vzbudili jsme se a dali jsme si snídani. Potom byla rozcvička, potom jsme luštili šifry a našli poklad, zlaté mince. A jeli domů.

zapsal Cihla

Zápis z kroniky Rysů

Dne 23. 11. jsme se my – Rysové a Ledňáčci vydali na společnou výravu. Sraz byl na Doubravce okdud jsme pokračovali autobusem. Na začátku jsme potkali hraničáře který nám řekl, že vyměná poklad za disk (ten jsme se mimochodem snažili získat). Potom jsme vstoupili do čarovného lesa, kde jsem museli splnit spoustu úkolů než jsme se dostali k čaroději, který nám měl říct kde ten poklad je, ale místo toho nám řekl, že nemáme věřit hraničáři, protože lže. Cestou zpět nás Elf zavedl na místo, kde měl disk být. Tam jsme se s hraničářem utkali a porazili jsme ho. Místo disku jsme našli jem obálku se vzkazem o tom, kde je disk teď od tajemného člověka, který tam byl před námi.

Zapsal Hugo

Zápis z družinové kroniky Rysů

V pátek večer jsme se sešli na nádraží. Popadli jsme banánovky s věcmi a běželi do vlaku. V pět večer jsme dorazili, přenesli věci a vybalili se. Pak jsme hráli pár her (Kupé, Zasedávačku). Potom byla večeře a šli jsme spát. Druhý den jsme měli výbornou snídani a poté jsme vyrazili na stopovačku připravovanou Víťou, Cvrčkem, Ančí a Koštětem. Odpoledne jsme se vrátilil a hráli gamebook sv. Jiří. Mezi tím odjel Koště a přijela Hejvy. V neděli jsme posnídali a začali balit, uklízet a hurá domů!!!

Zapsal Zvdiš

Při pátečním odpoledni jsme se sešli na nádraží s Rysama. Na schůzce před výpravou jsme řešily morseovu abecedu, kde bylo napsáno, do jakého vlaku máme nastoupit atd. Poté nám nějaký starší pán předal jiný papírek (kde byla oprava s číslem sedadel, kde byl schován kód jízdenky pro průvodčího.). Ve vlaku jsme si zkracovali jízdu hrou Kontakt.

Hned, jak jsme měli vystoupit z vlaku, Breptal zjistil, že nemá bundu a zjistili jsme, že jí nejspíš nechal na nádraží. Dojeli jsme na Smíchovské nádraží v Praze. Měli jsme očekávat další informace. Po chvilce hledání jsme zjistili, že Barče v krosně zvoní nějaký mobil. Saksána ten mobil vzal a pán mu řekl cestu, kam máme jet. Vydali jsme se do metra a jeli jsme na Zličín, kde jsme přestoupili na bus. Dojeli jsme do Loděnic, kde jsme vystoupili. Ýtý s Míšou šli na recepci. My jsme se s Breptalem prodírali nějakou ,,bránou“. Došli jsme do srubu. Poté nás Míša svezl vláčkem do místnosti, při cestě jsme vykolejili. (V místnosti jsme byli seznámeni s pověstí o ztracených hornících …) Vedoucí řešili problém s vykolejením. Večer jsme nastoupili do vlaku (který nás odvezl na místo, kde byli horníci naposledy spatřeni – zbyl tu po nich jen helma a hornická baterka – Nifka). M1 bohužel vlak nestihl a ,,bloudil“ v dolech. Barča se ve vlaku také nějak ztratila. (Asi při zmatku, když na nás na onom místě přepadl podivný přízrak s olejovou lampičkou). A zjistili jsme, že nevíme, kde jsou. Pak jsme šli spát. (Barču a M1 jsme našli až ráno při rozcvičce – byli svázáni každý ve vagóně – hornickém huntu.)

 zapsal Martin (M1)

19. října jsme se šli podívat do Solvayových lomů (skanzen povrchové těžby vápence na protějším svahu od Chrustenic – podzemí tam není tak zajímavé, ale vláček na povrchu mají poměrně dlouhou …) Jeli jsme zde vláčkem asi 3 krát. Pak jsme si rozdělali oheň, abychom si udělali oběd. K obědu jsme měli gulášovku. Nějaká skupina se šla podívat na rozhlednu sv. Jana. (Ono to bylo časově akorát, než se přineslo dřevo, rozdělal oheň a voda začala vařit – tolik lidí najednou se tam totiž akorát překřikovalo …) A už jsme šli na zpáteční cestu. Když jsme se vrátili, kluci dělali večeře. A jestli znáte kluky, tak víte, že jejich večeře dopadla katastroficky! Dělali špagety se sýrem a se salámem. A jistě to spálili! Tím pádem se nikdo nenajedl, tak jsme si museli vzít svoje jídlo (resp. ti, kdo měli hlad, tak to snědli. Tak strašné to zas nebylo …) Řekli nám, že se musíme převléct do kroje, a že ten, kdo má hnědý šátek, ho musí odevzdat. Pak nás zavedli do místnosti, kde nás zamkli a zhlasli. Pak nás postupně volali, aby jsme šli po svíčkách. Na konci nám předali hnědý šátek, nováčka skautů a odznáček ledňáčka – na kroj. (Zkrátka proběhl takový přechodový rituál do věku skatů.) Pak už na nás čekalo jenom spaní.

zapsala Julča

V neděli ráno jsme vstali a posnídali. Potom následovalo balení. (Poté nás tajemné přízraky v hábitech přivedly až k nějaké podivné stezce po odrazkách – na konci jsme objevili záhadnou truhlu s pokladem.) Míša nám udělal prohlídku Chrustenické šachty. Viděli jsme tam vzdušnou vrtačku, vzdušný bagřík a taky novější verzi bagříku. Vrtačku i bagřík jsme si mohli vyzkoušet. Ti, co ještě neměli dobaleno, to šli dodělat a holky mezitím vařily oběd. Já, Vašek a Martin (M1) jsme si vyzkoušeli řízení vláčku. Naobědvali jsme se, a poté jsme vyházeli batohy ven. Chvilku jsme blbli s drezínou, a potom jsme vzali batohy a šli na vlak. Vlak jsme naštěstí doběhli a stihli, takže jsme návrat domů neprotáhli.

zapsal MP3

Cesta na Madagaskar (18.-20.10.2019)

Když jsme přijeli, šli jsme si vybalit. Potom jsme šli hrát hry. Pak byla večeře a šli jsme spát. Ráno jsme šli na stopovačku, vrátili jsme se na oběd a pak odpolední klid. Pak hry a zase spát. Ráno úklid a domů.

zapsala Pískle

Zubice a Svišti se vydali na výpravu pod jménem Madagaskar, kde se hned první večer hrála hra, kde se všichni rozdělili do dvou týmů. Za úkol bylo předvést divákům náš zvířecí talentem první tým prolézal pavučinou a druhý tým hrál tichou poštu s předváděním. Další den ráno se to prohodilo. Ten den večer se hrála hra, kdy se muselo odplížit ze ZOO. Potom jsme ztroskotali na ostrově. Poté jsme vyslali kouřové signály, když nás zahlédla loď tučňáků, museli jsme získat podpisy všech tučňáků, aby nám dali loď.

Dodatky: já, Richard a Wíteč jsme si na konci výpravy posílali věci po laně z okna, když jsem tam přivázal koště, tak se zaseklo na střeše a museli jsme ho sundat

zapsal Vojta

Pozn. red.:

Výpravy se zúčastnili Svišti (VíteL, WíteČ, Filip, Vojta, Ondra, Kečup) s Martinem a Milanem a Zubice (Sofča, Viki, Pískle, Kačka, Stázka a Natálka) s Áďou a Káčou.

Spali jsme ve skautských klubovnách v Horní Bříze.

Jedli jsme hrozně zdravě, např. těstovinový salát s nakrájenýma divnýma  zelenýma a červenýma věcma. Občas se prostě musí něco přežít :-).

Ukázky z programu (mimo stopovačku): prolézání svislou lanovou sítí, přenos ohně,  kořistění a skládání lva Alexe, přesedávaná, boj o vlajky, stavba přístřešků, … A samozřejmě také rozdělávání ohně v kamnech, sekání dřeva apod. Prostě nějaká zábava a nějaká práce.

Btw. abyste získali podpis tučňáka, bylo třeba splnit zadaný úkol. Už zjistit ho nebylo vždy jednoduché. Vojín si chtěl pořád hrát, Rico se pořád nenaučil pořádně mluvit …

Jak jste pochopili, Pískle je rozená spisovatelka :-).

K Vojtovo Dodatkům. Co uděláte, když nějaký komik vyhodí koště ze střešního okénka (radši se neptejte proč). Vezmete koště a vynesete ho po schodech zpět? No, vy možná. Svišti navážou lanka, spustí je z toho okna dolů, tam na něj navážou koště a tahají ho nahoru. Když se zasekne o okap, pomáhají mu ze židle druhým koštětem. To je přece mnohem jednodušší, ne?

V pátek 27.9. se na nádraží sešli naši mladší i starší skauti s částí 36.oddílu (Sirius) a společně jsme vyjeli vlakem do Holostřev. Než jsme došli na faru, kam jsme směřovali, tak jsme párkrát bloudili (prvně už po 50 m). Po únavné cestě plné stěžování jsme dorazili na místo, připravili si věci na spaní, dali si večeři a zahráli si hru o tom, zda je skauting i pro holky… Téma totiž bylo historie skautingu…

V sobotu jsme se vydali na jakousi stopovačku, při které se ztratily 4 z 5ti týmů. Odpoledne jsme si pak ještě zahráli pár her, např. Vlajky a falšování občanských průkazů. Večer pak byla k večeři krupicová kaše (a tentokrát to nebyli Rysové, kdo ji připálil :-)), pak byl takový volný program a postupně jsme všichni chodili spát…

V neděli pak byla úžasná rozcvička alias Spartakiáda, kterou vedla Týna… Možná se hrála i nějaká hra, ale hlavně se balilo a uklízelo, aby se mohlo po obědě vyrazit (a aby i přes případné kufrování nám vlak neujel :-))

zapsala Anče

Když jsme přijeli ke klubovně a všichni se sešli, tak jsme šli na autobus. Někteří tam jeli autem. Když jsme přijeli na místo tak se tam čekalo strašně dlouho. Když se zapískal nástup, všichni museli jít v kroji až na ty, kteří ho nemají. Na nástupu se vysvětlila hra a na papíře bylo v kolik má kdo jít. Když už se běželo tak tam chodili jiní rádci a někteří i fotili. Když všichni doběhli, spočítaly se body a čas. Pak se vyhlásilo umístění všech skupin. Po nástupu se šlo domů.

zapsal Kečup

Poznámky redakce:

Šiwo se koná tradičně u skautských kluboven na Senečáku. Vlčata a světlušky plní úkoly podél stopičkami označené trasy, skauti a skautky dostanou mapu s označením stanovišť a trasu si volí sami.

Kromě neobsazených stanovišť (s kódy nebo úkoly) bylo devět stanovišť s úkoly pod dohledem (a s většími body za splnění) a to rozdělání ohně, střelba ze vzduchovky, uzlování,  a pak úkoly na obratnost, zručnost, fungování družiny jako týmu, logické myšlení nebo skautské znalosti.

Letos jsme postavili 7 čtyřčlenných hlídek (a ještě ÝTýho půjčili Střelce).

Světlušky (Zubice) obsadily páté místo.

Jedna naše vlčata byla děsně těsně druhá (Svišti, včetně autora zápisu), druhá (o dost mladší, Liščata) skončila pátá.

Jedna hlídka našich mladších skautů (Rysové) obhájila první místo a vrátila plaketu pro vítěze tam, kam patří :-), tj. na poličku v naší klubovně.

Druhá hlídka (Svišti/Ledňáčci) byla bronzová, zatímco třetí hlídka (Ledňáčci/Rysové/Svišti) osmá.

Mladší skautky (Ledňáčci) pojaly závod jako čas k zábavě, překročily časový limit o tři čtvrtě hodiny a po právu byly poslední. Snad se nad sebou zamyslí.

Starší skautky (Rysové a mladší rádci, třeba Martin :-)) byly třetí.

Sešli jsme se na nádraží a za chvíli už jsme seděli ve vlaku směr Špičák. Celkem nás jelo sedm – pět Liščat (Verunka, Miluška, Toník, Roman a Vašík) plus Maya a Džanetka. Cestu jsme si krátili testováním, jak dobře se navzájem známe (aneb poznejte, o koho jde, třeba podle preferencí mezi mořem a horami nebo čajem a kakaem :)) a seznámením se základními uzly a jejich využitím.

Pak už jsme vystoupili na Špičáku a vydali se na cestu. Prvním cílem bylo Čertovo jezero, takže nás čekalo stoupání na samotný Špičák (samozřejmě nikoli na vrchol, ale i ten kousíček, který jsme vyšli, dal zabrat) a následně chůze podzimním lesem, stále mírně do kopce. U jezera jsme si dali svačinu, vyfotili jsme povinné společné foto a pokračovali jsme dál a to k jezeru Černému, u kterého už nás čekala obědová pauza. Někteří nakrmili nejen sebe ale i kachničky. Následovala soutěž o nejvtipnější věštbu poskládanou z náhodných slov, která byla různě bodovaná, takže cílem bylo vytvořit větu co nejdelší, bodově nejhodnotnější a ještě k tomu nejvtipnější. Oba týmy si vedly znamenitě, takže výsledné vítězství trojice Vašík, Miluška, Toník, bylo velmi těsné, ale zvítězili tedy s předpovědí, že „Za 200 let poroste ve sněhu šíleně smutně hrnec a mrak.“

Po cestě dál jsme pak hráli hru „Komu vydrží nejdéle bonbon“ a měli jsme možnost obdivovat vodopády a skálu připomínající skřítka. U nádraží došlo ještě na bitvu v napadaném listí a cestou zpátky jsme se učili některé z uzlů, se kterými jsme se seznámili ráno. Po návratu na plzeňské nádraží, věřte nebo ne, nebyli někteří po dni plném chůze v terénu ani trochu unavení.

zapsala Maya

WSJ

Měla jsem to štěstí a mohla jsem se stát účastníkem 24. celosvětového setkání skautů, které se tento rok konalo v USA, v Západní Virginii. Ale jak všichni jistě víme, jsem moc velký srabík, než abych jela sama. A tak se stalo, že se ke mě přidali Týna, Džanetka a Ignor. Všichni jsme byli v Jamoddíle Miloše Formana, se kterým jsme měli ještě spoustu srazů před samotným jamboreem. A najednou to tady bylo – jedeme do Ameriky, lidičky!

Bohužel, cestu tam ani zpět nemohu vyprávět z pohledu nás všech, protože Dž s Ignorem letěli jinými lety, než my dvě s Týnou.

21. července jsme se ve tři hodiny ráno dostavili na letiště. Po spoustě prohlídek a instrukcí jsme najednou letěli – nejdříve do Lisabonu, poté z Lisabonu do New Yorku… Když jsme se v NY vykopali z letadla, nasedli jsme do autobusu. Po deseti hodinách jsme vystoupili – v Západní Virginii. Yoohoo!!

Zde se naše cesty sešly s Ignorem, Dž a zbytkem našeho jamoddílu. Samozřejmě bylo potřeba si postavit tábor – spali jsme v obyčejných skládacích stanech na skládacích postelích. Byla potřeba si vařit, a tak jsme si museli každý den chodit nakupovat. Jídlo jsme skladovali v jednom námi určeném stanu, což asi nebyl ten nejlepší nápad vzhledem k tomu, že se kolem potulovali medvědi. Jinak celkové zázemí bylo obrovské a krásné. Jediné, co bylo trochu šokující, byl fakt, že tam netekla teplá voda – vůbec. Teda to a záchody, které neměly dveře, ale pouze závěsy…

První den byl spíš odpočinkový a adaptační. Pravá zábava začala až druhý den. Po zahajovacím ceremoniálu už šlo všechno tak, jak jsme si to naplánovali my. Každý den jsme mohli na jakékoliv aktivity a bylo jen na nás, kolik jich stihneme.

Bohužel, ani zde nemohu tak úplně mluvit za Ignora, protože jsme chodili po skupinách, jak se nám to zrovna hodilo. Já, Dž a Týna jsme většinou chodily spolu. Vyzkoušeli jsme si toho, co nejvíc to šlo. Stříleli jsme z luku – 3D lukostřelba, pohyblivý cíl, různé typy luků,… Vodní aktivity, jako byly vodní překážky nebo paddleboardy, tam přece nesměly chybět. Horolezení, canopy – navazované zip liny, rafty, potápění a spoustu dalších.

Každý den byl jiný a každý den jsme potkávali nové lidi. Jednoduše byl každý den úžasný a já jsem za to moc vděčná.

Ani jsme nemrkli a bylo to – 10 dní pryč – konec jamboree.

Poslední den jsme zakončili závěrečnou ceremonií. Následující ráno, konkrétně 2. srpna, jsme se s jednou částí našeho jamoddílu zase rozloučili. Druhá část pokračovala na Post Event.

Post Event

2. srpna jsme nasedli do autobusu a vyrazili do Washingtonu D.C. . Tam jsme si prošli nějaké ty hlavní památky jako Washingtonův monument, National Air and Space Museum nebo Bílý dům. Samozřejmě jsme dostali rozchod a trajdali jsme po vlastní trase. Navečer jsme odjeli zpět na hotel, kde jsme si zabalili, abychom ráno mohli vyrazit do Philadelphie.

Tam jsme dostali průvodce, který nás provedl městem a pověděl nám k tomu nějaké to info. I tady jsme dostali rozchod, tak jsme se šli ztratit do centra Philadelphie. Naštěstí jsme se skoro na čas zase našli a s ostatními odjeli do hotelu do New Jersey.  Ráno poté jsme z New Jersey přejeli do New Yorku, který jsme si mohli projít, jak jsme chtěli, a večer nás čekala prohlídka Empire State Building.

Druhý den v NY jsme navštívili Liberty Island a Sochu Svobody, Ellis Island a nakonec i Times Square…

Poslední den v NY jsme strávili na letišti a můžu říct jen jedno – 12 hodin na letišti není jen tak. Po chvíli se začnete nudit a cestujete vláčkem po všech 7 terminálech :D.

Ačkoli jsem si Post Event užila, tak si nepamatuji, kdy jsem se naposledy takhle moc těšila domů!

Do Česka jsme všichni dorazili v pořádku, živí a natěšení na klasickou českou kuchyni.

zapsala Káča