Autor: Milan

Kutilova šmoulí dílna (7.-8.5.2019)

Druhý květnový svátek se sešla část Svišťů a Zubic (celkem 16 kousků + 4 rádci a 1 postarší osoba :-)) v klubovně Střelky pod Chlumem, aby si osvěžila svou zručnost a zkusili mj. i něco vyrobit.

V úterý večer jsme se od klubovny přesunuli pod Chlum, zabydleli se, najedli a vrhli se na první ukázkové pokusy, po kterých se přidalo promítání animáku Hotel Transylvánie.

Na tmu byla plánovaná stezka odvahy, ale v místě, kde měla proběhnout, probíhalo nečekaně nějaké záchranářské cvičení, tak jsme vyklidili pole a dali si místo toho světlovrahy.

Večer měl doplnit pudink, ale bylo to trochu náročné. Někdo zřejmě neumí číst návody na pytlíku, navíc vařič nebyl schopen uvést to velké množství mléka k varu, takže nakonec Kája odjela i s hrncem do nedaleké rezidence spřátelených šmoulů a přivezla pudink hotový. Nebylo daleko k půlnoci, když jsme ho jedli. A věřili byste, že se našli tací, kterým pudink (i nepřipálený) nechutná?

Po středečním probuzení a tradiční rozcvičce jsme do sebe nacpali posilující věci a poté začaly tzv. worhshopy. V jedné skupině se šroubovalo a spojovala prkénka, v druhé se také šroubovalo, ale spojovaly díly stavebnice Merkur, ve třetí se zatloukaly hřebíky, vytahovaly hřebíky a sekalo sekerou na přesnost- Poslední skupina byla elektrická. Nejdřív jsme si ukázali něco o jističích a zjišťování, jestli na nás někde elektřina nečíhá, a pak přišla na řadu stavebnice Boffin s vrtulkou, žárovkou a dalšími prvky.

Závěrem došlo na výrobu vodního mlýnku, tedy nařezat hranolky, provrtat, nařezat lopatky a hřídelky, smontovat … Zní to jednoduše, ale nakonec ze tři skupiny výrobců zbyl v jedné Saksána (který si bez problémů s dohledem věděl rady si vrtačkou), z druhé Simča s Barčou, ostatní to poněkud zapekli. Tedy Julča to nakonec ještě přece jen zkusila, ale měla smůlu, její hranolek měl zřejmě nějakou vadu a praskl.

Abychom nezapomněli, v průběhu akce probíhaly i pokusy o start rakety ocet-soda, hašení svíček vodou z prohořelé PET lahve apod. Dlužno přiznat, že některé mohly být předem lépe vyzkoušené.

A pak už zbývalo jen po sobě uklidit (což tedy zvláště pro kluky bylo tentokrát poměrně náročné), posbírat batohy a vyrazit na trolejbus směrem domů.

Doufejme, že někteří lépe pochopili, jak některé věci dělat, že jejich ruce získaly cvik a hlavy zkušenosti, které si i přes začínající pubertu udrží.

Vzhledem k tomu, že šlo teoreticky o šmoulí dílnu (i když jsme tedy šmoulů moc nepotkali), bylo zajímavé, že si účastníci sami (pod vedením Julči a Barči) vymysleli hru na šmouly a Gargamela, kterou pak hráli v každém volném čase.

zapsal Milan

Druidovice (1.5.2019)

Letošní Čarodějnice měly být v celoročním duchu Asterixe. Ostatně druidové taky trochu čarovali, takže nakonec šlo o Druidovice (nebo, jak bylo na pozvánce, Druidovivce :-)). Situaci ještě zkomplikovalo, že nedlouho před akcí na Krkavci, našem tradičním čarodějném místě, hořelo a prostor byl střídavě uzavřen/otevřen.  Takže došlo k operativnímu přesunu do Zábělé.

Na konečné trolejbusu se sešlo 23 mladších a 8 starších členů oddílu. Chvíli jsme si zahráli na blízkém hřišti a pak přejeli autobusem do Bukovce. Pak už došlo na vlastní nohy.

Vyrazili jsme po turistické značce do zábělského hvozdu. Na první zastávce jsme si vyrobili druidské vousy. O chvíli později narazili místní Galové na Římany a nastalo taktizování, jak se dostat přes jimi hlídané území. Po dalších krocích jsme se zastavili na jídlo a „výpal“ květináčů pro tajné byliny. Ty jsme museli nejdřív ukryté najít. Dvě skupiny své zahrabané květináče našli bez problémů, ten třetí asi někam odešel (po další soukromé výpravě se ukázalo, že zřejmě při hrabání dostal ránu lopatkou, kterou nepřežil, a trosky nikdo v suti neobjevil). Aby to nebylo jednoduché, Breptal sice měl jeden náhradní, ale Liška zase pro změnu dokázala jeden rozbít (kdysi se tomu říkalo „volšový ručičky“).

Během další cesty jsme s drobným deštěm otrhávali lžičkovník, pronášeli věci přes římskou celnici (celníci hledali zboží a kontrolovali naše cestovní doklady), získali hlínu do květináčů, do nich zasadili dříve získaná semena tajných bylin a zalévali rostliny vodou (že jsme našli v „bažině“ rostoucí lahve s „vodou“, dobrá, ale pokus o oddělení oleje a vody v lahvi pomocí tekutého mýdla nám nějak nevyšel). Pak už jsme se dohnali po zrušených kolejích zpět do Bukovce a busem do Doubravky. Protože jsme měli před rodiči náskok, využili jsme ještě blízké prolejzačky, kolotoče, houpačku a ti znavenější lavičky.

A byl tu konec, rodiče a ahoj zase na schůzkách.

Mimochodem, v klubovně ve dvou květináčích, které přežily, roste cosi zeleného. Kupodivu. jen těžko říct, jestli jsou to ty tajné byliny, co jsme zasadili, nebo nějaké jiné :-).

zapsal Milan

Kutilova šmoulí dílna

Druhý květnový svátek strávili Svišti a Zubice u klubovny pod Chlumem prací. Vedle her (sami si např. na místě vytvořili jednu šmoulí a hráli ji pak donekonečna) a pár chemických pokusů jsme šroubovali, zatloukali, sekali a mj. se seznámili se základy elektřiny. Vrcholem byla skupinová výroba vodních mlýnků.

— Milan

Rádcovské Ameriky

Skupina 12ti rádců a roverů se první květnový víkend vydala na Kubrichtovu boudu, Ameriky i ke Karlštejnu. Prolezli štoly, zahráli si na horníky i na tajemného Hagena a v rámci skautské služby vytahali ze štoly 6 pytlů odpadu.

nadiktoval Breptal

Druidovice

Přes třicet Zálesáků se vydalo do Zábělé na galskou výpravu. Měly to tedy být Čarodějnice a měly být tradičně na Krkavci (kde nedávno hořelo, takže změna), ale byly to vlastně Druidovice. Bojovali jsme s Římany, pašovali zboží přes jejich celnici, sázeli tajné rostliny pro čarovný lektvar, otrhávali lopatkovník, prošli se kusem zrušené železniční tratě (to ten nový tunel) …

— Milan

Liščecí výprava za Austrálií do Horní Břízy (26.-27.4.2019)

Sešli jsme se v pátek na Hlavním nádraží v 16 hodin a o čtvrt hodiny později už jsme míříli vlakem směr Horní Bříza. Sotva jsme vystoupili z vlaku, čekal nás první úkol – najít klubovnu. K dispozici byla pouze rukou kreslená mapka (Džanetce ji prý předal nějaký domorodec na blízkém tichomořském ostrově). Naštěstí se ukázalo, že smysl pro orientaci členové výpravy mají (alespoň někteří) a my se dostali k cíli. Po rychlém vybalení jsme vyrazili ven, abychom využili australského slunného počasí, které nás dle předpovědi mělo minout, a po vzoru olympijských her v Melbourne jsme uspořádali závod ve skoku dalekém, jemuž v obou kolech dominovaly dívky – nejdřív Viky a potom Naty. Své běžecké schopnosti jsme ještě otestovali při „opačném“ Mrazíku. Následoval divadelně-ohňový dvojblok, ve kterém jedna polovina účastníků zkoušela rozdělat oheň v kamnech, zatímco ta druhá vymýšlela a nacvičovala divadelní představení hodné uvedení na scéně v Sydney, do kterého musela zakomponovat předepsaná slova. Po večeři se pak skupiny prohodily a nakonec si navzájem předvedly své herecké umění. Sešly se dvě komedie (jedna místy opravdu dramatická, druhá spíš inklinující k parodii) a obě si vysloužily potlesk. Po naučné  přednášce profesorky Džanetky o australské fauně se někteří odebrali na kutě a ti dosud neznavení se ještě naučili hrát Macháčka.

V sobotu ráno se tříčlenná služba postarala o nakrájení a namazání chleba a rohlíků nutellou, zatímco zbytek si dopřál lehkou rozcvičku. Po snídani jsme se seznámili s několika klasickými hrami, které se s oblibou hrají na táboře, vysvětlili jsme si pravidla a někdy provedli i praktickou ukázku. Třeba Mravenců v marmeládě jsme hráli dvě kola, Městečka Palerma samozřejmě ještě víc. Po jedné akčnější hře venku se ti, co byli na rozcvičce, zapojili do příprav oběda, načež jsme tu naší rýžovou kaši s kuřecím masem a zeleninou snědli. Možná nevypadala nejlákavěji, ale špatná rozhodně nebyla! Pak bylo na čase začít balit, mýt nádobí, zametat, vytírat a když jsme s tím vším byli hotovi, došlo ještě na několik míčových her, načež bylo na čase rozloučit se jak s Austrálií, tak i s Horní Břízou. Do Plzně jsme se vrátili v 17:40 opět vlakem, možná trochu unavení, ale spokojení.

zapsala Maya

Liščecí výprava za Austrálií do Horní Břízy

Družinka Liščat se vydala na „skoro-víkendovou“ výpravu do Horní Břízy. Tématem byl nejmenší kontinent světa, takže došlo na pokusy o klokaní skoky do dálky, hraní divadla (na operu jsme si netroufli, takže pouze činohry), ale také rozvíjení praktických dovedností jako je rozdělávání ohně nebo krájení zeleniny či mazání pečiva.

— Maya

Středisková povelikonočka

Na závěr dubna se třicet skautů (vlastně Galů) vydalo na Pístov (tedy do starého Egypta), aby Kleopatře postavili palác pro Caesara. I přes občasnou padající vodu (Egypt je divná země :-)) se dílo podařilo, i když v Caesarovi pořád hlodají pochybnosti o egyptské architektuře. Konec konců, stavěli to nakonec Galové …

— Milan

Výprava do Stříbra (16.3.2019)

Ráno jsme přijeli na hl. n. v Plzni. Vlakem jsme přijeli do Stříbra, kde jsme bloumali, kudy jít, tak jsme šli k mapě. Až jsme to zjistili, kudy jít, tak jsme se vydali na cestu. Když jsme přišli k hornickému muzeu, tak jsme chvíli svačili. Pak jsme šli do podzemí a někde na konci jsme šli s našima vyrobenýma lucerničkama, který jsme si vyrobili. Pak jsme šli nakupovat suvenýry. Pak jsme pospíchali na vláček. Byli jsme ještě asi hodinu v klubovně a někteří šli hrát ven vybíjku. Když jsme se vrátili do klubovny, tak uběhla jen chvilička a šli jsme domů.

zapsal Kečup

Pozn. red.:

Účastnili se Svišti (Saksána, Dáda, MP3, M1, Kečup, Cihla, VíteL, WíteČ, Ondra, Filip), Zubice (Kája, Barča, Julča, Sofča, Terezka) a tři postarší (Míša, Áďa, Milan).

Pod viaduktem před skanzenem se díky nám objevila dílna. Ze sklenic a drátu jsme vyrobili pro skupinky permoníků lampičky na svíčku. Ty nám pak průvodce dovolil použít i ve štole.

Ve štole byla řada zajímavých zastávek, např. s velkými krystaly nebo s netopýrem zavěšeným nad našimi hlavami.

U skanzenu nás za neustálého kapání shůry svezli důlní mašinkou po blízkém okolí.

Suvenýry kupovaly hlavně holky (teda především Kája), šlo o krystaly různých hezkých hornin.

Výprava vedla za permoníky, ale déšť nám cestu ze Stříbra dál rozmluvil a donutil nás k ústupu do Plzně k deskovkám a, protože mezitím pršet přestalo, k té vybíjené.

Kalamary Vary (5.-7.4.2019)

V pátek jsme se sešli na vlakovém nádraží. Na výpravu jsme jeli z Káňat já (Džanet), Martin a Ýtý.  Jako doprovod s námi jel Breptal a Honza. Účast byla velmi malá z důvodu blížících se přijímaček.

Cesta vlakem trvala asi tři hodiny, ale když jsme dorazili na okraj Varů, kde jsme byli ubytovaní v budově s klubovnami vodních skautů, byli jsme mile přivítáni paní správkyní. V pátek už pak žádný program nebyl, jelikož jsme přijeli pozdě večer.

V sobotu ráno jsme se vydali na procházku po okolí (např. na Svatošské skály) a do Globusu, kde jsme nakoupili na oběd. K obědu jsme měli domácí noky se sýrovou omáčkou. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili do centra na ochutnávku pramenů, které ale moc dobré nebyly (kdo by taky chtěl pít železitou teplou vodu). Do našeho ubytování jsme se vrátili až k večeru, a tak jsme si k večeři udělali krupičkovou kaši a zahráli si Dominion (netradičně s pěti hráči).

V neděli ráno jsme si po snídani zahráli ještě jednou Dominion (tentokrát ale ekonomickou verzi, né tu útočnou). Pak už následoval jen úklid, oběd a odchod na autobus. Cesta zpátky byla sice taky dlouhá, ale kvůli výluce jsme přestupovali víckrát. I když nás na téhle výpravě nebylo mnoho, myslím, že jsme si ji všichni moc užili.

zapsala Džanetka