Výprava Ledňáčků do dolu v Chrustenicích (18.-20.10.2019)
Při pátečním odpoledni jsme se sešli na nádraží s Rysama. Na schůzce před výpravou jsme řešily morseovu abecedu, kde bylo napsáno, do jakého vlaku máme nastoupit atd. Poté nám nějaký starší pán předal jiný papírek (kde byla oprava s číslem sedadel, kde byl schován kód jízdenky pro průvodčího.). Ve vlaku jsme si zkracovali jízdu hrou Kontakt.
Hned, jak jsme měli vystoupit z vlaku, Breptal zjistil, že nemá bundu a zjistili jsme, že jí nejspíš nechal na nádraží. Dojeli jsme na Smíchovské nádraží v Praze. Měli jsme očekávat další informace. Po chvilce hledání jsme zjistili, že Barče v krosně zvoní nějaký mobil. Saksána ten mobil vzal a pán mu řekl cestu, kam máme jet. Vydali jsme se do metra a jeli jsme na Zličín, kde jsme přestoupili na bus. Dojeli jsme do Loděnic, kde jsme vystoupili. Ýtý s Míšou šli na recepci. My jsme se s Breptalem prodírali nějakou ,,bránou“. Došli jsme do srubu. Poté nás Míša svezl vláčkem do místnosti, při cestě jsme vykolejili. (V místnosti jsme byli seznámeni s pověstí o ztracených hornících …) Vedoucí řešili problém s vykolejením. Večer jsme nastoupili do vlaku (který nás odvezl na místo, kde byli horníci naposledy spatřeni – zbyl tu po nich jen helma a hornická baterka – Nifka). M1 bohužel vlak nestihl a ,,bloudil“ v dolech. Barča se ve vlaku také nějak ztratila. (Asi při zmatku, když na nás na onom místě přepadl podivný přízrak s olejovou lampičkou). A zjistili jsme, že nevíme, kde jsou. Pak jsme šli spát. (Barču a M1 jsme našli až ráno při rozcvičce – byli svázáni každý ve vagóně – hornickém huntu.)
zapsal Martin (M1)
19. října jsme se šli podívat do Solvayových lomů (skanzen povrchové těžby vápence na protějším svahu od Chrustenic – podzemí tam není tak zajímavé, ale vláček na povrchu mají poměrně dlouhou …) Jeli jsme zde vláčkem asi 3 krát. Pak jsme si rozdělali oheň, abychom si udělali oběd. K obědu jsme měli gulášovku. Nějaká skupina se šla podívat na rozhlednu sv. Jana. (Ono to bylo časově akorát, než se přineslo dřevo, rozdělal oheň a voda začala vařit – tolik lidí najednou se tam totiž akorát překřikovalo …) A už jsme šli na zpáteční cestu. Když jsme se vrátili, kluci dělali večeře. A jestli znáte kluky, tak víte, že jejich večeře dopadla katastroficky! Dělali špagety se sýrem a se salámem. A jistě to spálili! Tím pádem se nikdo nenajedl, tak jsme si museli vzít svoje jídlo (resp. ti, kdo měli hlad, tak to snědli. Tak strašné to zas nebylo …) Řekli nám, že se musíme převléct do kroje, a že ten, kdo má hnědý šátek, ho musí odevzdat. Pak nás zavedli do místnosti, kde nás zamkli a zhlasli. Pak nás postupně volali, aby jsme šli po svíčkách. Na konci nám předali hnědý šátek, nováčka skautů a odznáček ledňáčka – na kroj. (Zkrátka proběhl takový přechodový rituál do věku skatů.) Pak už na nás čekalo jenom spaní.
zapsala Julča
V neděli ráno jsme vstali a posnídali. Potom následovalo balení. (Poté nás tajemné přízraky v hábitech přivedly až k nějaké podivné stezce po odrazkách – na konci jsme objevili záhadnou truhlu s pokladem.) Míša nám udělal prohlídku Chrustenické šachty. Viděli jsme tam vzdušnou vrtačku, vzdušný bagřík a taky novější verzi bagříku. Vrtačku i bagřík jsme si mohli vyzkoušet. Ti, co ještě neměli dobaleno, to šli dodělat a holky mezitím vařily oběd. Já, Vašek a Martin (M1) jsme si vyzkoušeli řízení vláčku. Naobědvali jsme se, a poté jsme vyházeli batohy ven. Chvilku jsme blbli s drezínou, a potom jsme vzali batohy a šli na vlak. Vlak jsme naštěstí doběhli a stihli, takže jsme návrat domů neprotáhli.
zapsal MP3
