Zálesácké vánoce Žihle (7.-9.12.2018)

(Souhrn od Rysů)

I přes nepříjemnou cestu autobusem dorazili do Žihle všichni, ale do tělocvičny, kde jsme měli spát, už nás došlo míň, protože Káňata spala v lese. Na začátku mi sice chyběla nějaká hra na seznámení, ale to je jedno. Jednou z prvních her byly vikingské olympijské hry. Pak přišlo to nejlepší – JÍDLO… A následovalo spaní… Vedoucí nás sice mockrát varovali, ale všichni si povídali a běhali vesele dál, a tak šli ti nejhorší z nás běhat ven… Ano… Uhodli jste… Šla jsem já… 😀 A tak jsme v pátek odešli a v sobotu se vrátili… (btw. zapomněla jsem na výrobu jmenovek… 😀 :D: :D).
V sobotu jsme po nočním povídání postupně vyrazili na stopovačku a zahráli si běhací (v mém případě chodící) hru a vrátili se na bezva věc – JÍDLO. Když jsme se i s Káňaty vrátili zpět do školy, zahráli si hry ve dvou tělocvičnách (vybíjená, šátkovaná) a následně Molekuly v malé tělocvičně, tak jsme si dali JÍDLO… Po „štědrovečerní“ večeři jsme dostali plno dárků a šli jsme spát.
V neděli už jsme si pouze zabalili věci, uklidili, zahráli si pár her a jeli domů.

zapsala Anče

 

Pátek

Tato výprava začala trochu netradičně a to sice autobusovou dopravou.

Po příjezdu do Žihle jsme nalezli místní školu (naše ubytování na víkend), vybalili si a zasedli k večeři. Hned po naplnění žaludků jsme se odebrali do tělocvičny na scénku, která nás uvedla do děje této výpravy – jsme v Norsku u Vikingů a potřebujeme od nich získat semínka do lektvaru síly.

Následovaly hry na školní zahradě. Konkrétněji šlo o lov ryb, které jsme získávali pomocí KANUPY s protihráči a bránění kořisti před mořskými ptáky (mořské ptactvo prohrálo na plné čáře). Po návratu do tepla jsme se pustili do výroby jmenovek na štědrovečerní večeři. Každý dostal jméno, materiál a měl za úkol vyrobit jmenovku tak, aby co nejvíce vypovídala o daném člověku.  Posledním programem před večerní hygienou a spánkem byla soutěž týkající se koled a jejich tréninku.

zapsala Áďa

 

Sobota

Ráno nás vzbudili a šli jsme na rozcvičku, ze které jsme se vrátili na snídani. Poté nás vedoucí rozdělili do týmů. Zabalili jsme si věci a šli po týmech jsme na stopovačku. Cestou jsme plnili spoustu úkolů, až jsme došli k Vikingskému táboru (Vikingové hrozně chrápali).  O kousek dál jsme počkali na ostatní týmy a dále jsme v cestě pokračovali společně, jenomže jsme trochu nedávali pozor a zabloudili jsme. Když jsme se s mírným zpožděním dostali na správnou cestu a pokračovali po ní dál, přepadli nás Vikingové. Vikingové (Káňata) byli na kopci a měli tam oltář – malou mohylu z kamení a naším úkolem ji bylo shodit, což se povedlo až Míšovi. Potom jsme šli zpátky do tělocvičny, kde jsme si dali oběd. Po obědě jsme vyráběli jmenovky a vánoční výzdobu. Pak měly program Maya a Cipísek. Hráli jsme vybiku a hru s šátkem. Potom jsme si oblékli kroje a byla štědrovečerní večeře a rozdávání dárků. Po večeři se rozdávali šátky a nášivky na kroje. Potom byl bráchovo slib a šli jsme spát.

zapsal Víťa Š.

 

Neděle

Nedělní ráno bylo jako vždy krásné, slunečné a krásně teplé. Dokonce tak, že se opět nikomu nechtělo ze spacáku, ale co se dá dělat… Poklice z kuchyně začínají drnčet „-…“ (budíček nastal).

Oproti minulému ránu se nám povedlo vstávání zrychlit a ani jsme nikoho nemuseli ze spacáku vyklepávat ;). Po necelých pěti minutách stáli už všichni na školním dvorku a započala škola bojového umění, abychom se ubránili všem okolním Vikingům. Od vcelku bezpečného sestřelování lukem na dálku jsme se dostali až na chytání špeha pouhýma rukama. To víte, galský výcvik není snadný, ale všichni to hravě zvládli.

Následovalo, samozřejmě, doplnění sil pomocí zvláštních exotických plodů snad nějakého buchtičkovníku tvarohového či povidlového, které si do těchto polárních oblastí každý Gal přivezl. A co teď? Jsme vycvičeni, posíleni a od včerejšího odpoledně plného potulování a bloudění i víme, kam máme jít. Tak tedy pod vedením Druida Koštětovixe huňamuf nebo jak se to říká.

Vikingové již čekají v lese, cestu k nim nám kříží i potulní Germáni, kteří nás mohou dotykem do kolene paralyzovat. Lepší však než se nechat dostat od drsných obyvatelů tohoto kraje, kteří by nás dovedli rovnou do věčných lovišť. Náš úkol je jasný. Získat zpět semínka pro výrobu onoho lektvaru síly. Kde jsou schované, mapu jistě u sebe schovávají Vikingové, takže je musíme porazit. Stačí kolem nich spojit kruh a oni padnou na kolena, zřejmě nemají rádi společnost. Ze začátku souboj nevypadal dobře. Obránci byli dobře sehraní a jejich síly jsme jemně podcenili. Avšak po necelé hodině souboje se situace obrátila. Druid uvařil poslední dávku lektvaru neporazitelnosti, na kterou ještě měl bylinky. Společným spojením sil všech udatných a statečných Galů neměli nepřátelé žádnou šanci. Semínka jsme tedy zpět ukořistili. Jak nám potvrdila scénka, která celý souboj završila, boj ještě nekončí a Římské impérium sílí, proto se nám budou semínka rostlinek na náš nápoj velice hodit.

Při úklidu byl každý velmi nápomocen. vše šlo pěkně od ruky a tak zbyl čas i na nějaké ty hry venku před odchodem. Už jen cvaknutí foťáku, vyletí ptáček… A odchod na vlak na místní nádraží Žihle.

Děkujeme moc všem rodičům, kteří nám pomohli v Plzni vyložit všech 53 batohů z vlaku!

zapsal Míša

Pozn. red.:

Účast byla velmi hojná, celkem 55 Zálesáků (ze 72, počítáno včetně našich „externistů), takže „ubytovna“ praskala ve švech. Akce byla občas díky tomu chaotická, ale zvládli jsme to a celkový dojem je very good :-).