Praha (30.8.-1.9.2018)

Káňata (Písk, Džanetka, Týna, ÝTý, Ignor a Vítek) a Křižáci (Áďa, Maya, Cipísek + „stařec“ Milan a opožděně dorazivší Wewerka) jeli od Prahy. Hlavním a původním cílem této výpravy bylo navštívit ZOO, ale byly tam hromady dalších skvělých míst, kam jsme šli.

Po příjezdu a odložení věcí v klubovně v Kobylisích jsme si zahráli městskou hru (pořádanou Skautským institutem), kde došlo k pár zmatkům (SI měl trochu chaos v různých hrách), ale jinak to bylo fajn. Prošli jsme kus centra Prahy, nafotili skupinové selfie, natočili skautské propagační video (propagovalo oddílový šátek; kameraman Džanetka, herečka po absolvování náročného konkurzu Písk – poté, co Maya ostudně selhala dusíc se smíchy) … Cestou jsme se na Mayi přání zastavili i u pamětní desky parašutistů na pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po návratu do klubovny jsme měli mimo jiné s Milanem chvilku na povídání (téma bylo „srpen 1968“, protože na některé věci z historie nemá padnout mlha zapomnění).

Druhý den jsme jeli do ZOO. Bohužel tam nebyl ara hyacintový, který byl cílem (Jak koho cílem, viď Týno 🙂? Někdo jiný chtěl vidět lachtany a někdo lemury, ale ti taky nebyli doma.). Dokonce byl plán, jak aru ukrást (jasně, skauti 🙂). Také jsme šli do Muzea letadel, tedy jenom půlka, druhá půlka šla na výstavu indiánů do Náprstkova muzea. Obě skupiny říkaly, že to bylo moc hezké. Tedy na indiány trochu brblal Wewerka, že to byla nuda. Měl jít na letadla, která se naopak líbila i Maye a Cipískovi. Večer po nákupech a vaření (a návratu těch, co se nezbytně nutně museli projet potmě trajektem) jsme si zase popovídali. Tentokrát na skautská témata (1. Skautský kroj, 2. Táboření kontra táborová hra). Kromě povídání a „nezbytných“ mobilů se sluchátky už druhý den zuřila bitva v Člověče, nezlob se a další.

Třetí a poslední den se šlo do Muzea MHD (pro změnu ÝTýho zájem, je ujetej na dopravní prostředky – akorát by si měl přestat plést vozovny Střešovice a Strašnice 🙂) a dokonce jsme jednou historickou tramvají jeli. Po příchodu do klubovny jsme se najedli, sbalili, uklidili a šli na nádraží a vlakem dojeli do Plzně.

Organizačně bylo jídlo a vaření v režii Píska (která k tomu skoro nikoho nepustila, teda kromě mytí nádobí, kde jsme se podělili), doprava byla doména ÝTýho (co kdy jede, kolik to stojí, znal snad každý odjezd tramvaje i metra). Protože jsme přežili a dojeli domů, asi to zvládli 🙂.

Nepříjemná zajímavost: Cestou z Muzea letectví nás vyklidili „v zájmu vlastní bezpečnosti“ z metra. Takže se ÝTýmu trochu pobořily dopravní plány a „indiánská“ skupina pospávala na lavičkách před klubovnou, než jsme my dveřníci dorazili. Zřejmě zase někdo méně inteligentní nahlásil bombu.

zapsala Týna (+ redakce 🙂)