Vandr Káňat aneb Přimda volá

Pátek

Z nádraží nás vlakem směr Bor u Tachova vyrazilo 8 (Ondrajda, Martin, Márža, ÝTÝ, Pavouk, Vítek, Písk, Džanetka) a k tomu ještě Šimpy a Wewerka. V Boru nás čekal Milan s autem, který nás převozil večerem pod Přimdu (kdo by se trmácel před setměním 10 km po silnici …). Zbývalo vystoupat kousek lesem a byli jsme na plošině u hradu.

Postavili jsme přístřešky z bivakovacích plachet, uklohnili fazole, prolezli se po okolních skalách … Po pozorování západu slunce (u kterého nám částečně asistovala místní dvojice) zbylo zalézt do spacáků. Jestli si někdo myslí, že jsme brzo usnuli, je na omylu. Kecalo se hluboko do noci.

Sobota

Ráno, když jsme se probudili, tak jsme se nasnídali a sbalili spacáky, karimatky a plachty a šlo se směrem na Svatou Kateřinu. Po cestě nám odpadl jeden člen skupiny (Márža), protože se mu udělala vyrážka (Milan ho vzal s sebou domů). Dorazili jsme k malému rybníku (Kolowratův) a poslouchali jsme žáby. Potom jsme šli cca 10 kilometrů lesem a dorazili k rozhledně Milíře.

Poté jsme došli do Svaté Kateřiny, doplnili tekutiny a šli jsme na místo, kde byla druhá skupina (Rysové a Týna). Tím místem byla Diana, kam prý kdysi náš oddíl jezdil na lesní brigády. Když jsme došli na místo určení, tak jsme měli najít nějaké místo na přespání v lese. Po 20 minutách bylo jasno, kde budeme spát. Uvařili jsme večeři a poté byly hry s druhou skupinou. Po hrách jsme byli chvíli vzhůru a šli jsme spát.

Neděle

Ráno jsme si přispali. Než jsme se vyhrabali ze spacáků, byli už Rysové pryč. Naše další cesta vedla ke zřícenému kostelu sv. Apoleny a pak dál až do Třemešného.

Na zpáteční cestu vlakem se k nám ještě přidala minivýprava Zubic a Svišťů, kteří šli na tábořiště oddílu Střelka, dál na Málkov a částečně po naučné stezce Milíře a vodní mlýny.

Vandr byl prima. Škoda jen našeho odpadlíka.

— Ondrajda a redakce