!!!Stínadla se bouří!!!

Ježek v kleci znovu objeven!

Už je toho i plné nádraží, tady na Druhé straně. Ale co to vlastně znamená, čeho je to náznak. Má to být snad nějaký náznak něčeho či předzvěst velkého tajemství ba dokonce katastrofy??? Musí to být něco velmi důležitého.

Dle několika neověřených zpráv prý Rychlé šípy pohřbili deník k jeho původnímu majiteli, Janu Tleskačovi. Abychom více pochopili, musíme ho nalézt. Třeba se to již někdy událo, třeba to není poprvé, takový rozruch. Dělali si Rychlé šípy do deníku nějaké poznámky?

S těmato otázkami jsme 28. 1. v 9:10 nastoupili do drážky, vedoucí přímo do Stínadel na místní nádraží Pňovany, zastávka. Byla klidná zimní neděle, i přes to jsme si nemohli dovolit jedinou neopatrnou chybu. Ke vší smůle jsme byli pouze čtyři obratní, talentovaní členové s doprovodem dvou starších rádců.

Žluté špendlíky, obcházení pocestných a neříkání určitých slov nám zajišťovalo větší jistotu. Po cestě jsme se utkali s Uctívači Ginkga, od kterých nás zachránila odvaha a důmyslnost.

Správné udržení směru i ve velice složitém terénu, dobrý odhad času s obratností a nakonec i dobrá paměť se schopností vyrábět mapu a šifrovat nás chránilo po celé cestě ke kostelu svatého Jakuba (dnes známějšímu pod nepravým názvem Buben).

Po správném rozluštění náhrobků i s drobnou pomocí kostelníka jsme deník Jana Tleskače opravdu objevili. Už jsme ale slyšeli hukot Vontů, kterým jsme se celou cestu úspěšně vyhýbali. Proto místo cesty delší a bezpečnější proti setkání s Vonty jsme zvolili tu kratší přímo přes sídliště Plešnice. Zde v 15:11 místního času na nádražních hodinách jsme nasedli zpět do místní drážky a v 15:36 jsme se ocitli zpět na našem druhostranickém nádraží Plzeň hl.n.

Když už i víme, kdo se jakému členu Rychlých šípů nejvíce podobá, musíme vše zapsat a vydat první díl časopisu.

— Míša