Zálesácké vánoce (9. – 11. 12. 2016)
Pátek
Sešli jsme se v 15:50 na hlavním vlakovém nádraží v Plzni. Asi čtyřicet, či padesát lidí zaplnilo jeden roh nádražní haly. A poté začala o pár minut déle ta správná chvíle na zmatek. Společný přesun na nástupiště, děti doprovázené svými tatínky a maminkami. Odtud naskládání věci do vagonu, kde lidé odmítali pochopit naše zarezervované místenky, ale byli jsme v přesile, a tak nakonec ustoupili téměř dobrovolně. Když už jsme obsadili místa, nastal druhý problém. Kam se vejdou krosny, batohy, bundy… Vlak se rozjel, všichni naposledy zamávali rodičům a počala pravá svoboda.
Po hodinové jízdě vlakem jsme už museli vlak opustit a vystoupili jsme za tmy. Prošli jsme městem a setmělou přírodou, až jsme došli na skautskou základnu Želva, kde bychom se mohli možná i ubytovat, pokud to půjde.
Ještě večer se stihly nějaké přivítací aktivity na rozehřátí. I přes nezdařené puštění pohádky Ledové království měli všichni dobrou zábavu. Výroba jmenovek završila celý den. Mladší části oddílu, tedy Zubice, Svišti a Papoušci, i nějací vedoucí, už byli ubytováni, a tak se mohli odebrat ke spánku. Ti starší, Křižáci, Káňata a zbytek, ještě uklidili místnost a začal boj o místo. Po zdlouhavém koukání do svítících zářivek se někdo obětoval a došel i zhasnout. A takto skončil první den.
— zapsal Míša L.
Sobota
Ráno jsme začali rozcvičkou, při které jsme pomáhali Ježíškovi rozvážet dárky, a po snídani jsme se vydali na výpravu za kouzlem (pozn. red.: cesta vedla na Bismarckovu rozhlednu). Toto kouzlo nám mělo pomoct rozmrazit princeznu Annu (pozn. red.: Jak jinak – z filmové pohádky Ledové království.). Stačilo jen, aby každá z pěti skupin přinesla do klubovny všechny své části šifry, a poté, aby je dali dohromady.
Odpoledne jsme si zkusili trochu divadla – tři skupiny si připravily krátké scénky na téma Ledové království a bylo k vidění mnoho žánrů (od pohádky po horor). Potom jsme šli hledat nějaký pěkný strom, pod který bychom dali nadílku zvířátkům – jablka, suché rohlíky a jiné dobroty, ale bohužel bylo naše hledání marné. Zvířátka však o nadílku nepřišla, umělecky jsme ji navršili pod keř :-). Venku u klubovny jsme si zahráli Ledoluci (speciální verzi hry Evoluce) nebo Mišmaš na Sibiři (totéž jako Mišmaš na poli jen s přejmenovanými postavami) a když jsme byli dostatečně promrzlí, hráli jsme uvnitř hry se slovy a vánoční zvyky předváděné pantomimou.
Po převlečení do krojů jsme usedli ke stolu a po Milanovo (letos neobvykle krátkém) proslovu jsme se pustili do svých řízků a bramborového salátu. (pozn. red.: Po večeři přišly na řadu koledy venku u stromečku, letos poprvé bez větší sklerózy a poprvé s kytarou.) Po rozdání dárečků už přišly na řadu světluškovské a skautské sliby. Zatímco se venku slibovalo, mladší neodslibovaní členové oddílu pouštěli lodičky a bohužel dokázali potopit celou flotilu, takže letos už si nikdo jiný tuto aktivitu nemohl zahrát. Potom už nastal čas jít spát.
— zapsala Maya
Neděle
V neděli jsme se vzbudili a hned byla snídaně, protože nebyla rozcvička. Poté jsme začali trochu uklízet a balit. Potom nám řekli skupiny a šli jsme zachránit Annu. Každá skupina dostala mapu a papír s úkoly, které musela splnit, a po hodině se měla dostavit na hrad, kde všechny skupiny měly udělat kouzlo k proměně (rozmrazení) Anny. To se bohužel nepovedlo, a tak jsme Annu nezachránili (pozn. red.: Bodejť by se povedlo, když se našli experti, kteří nechali kusy kouzla na Želvě, o těch, co jeli dřív domů a odvezli si ho s sebou, nemluvě. 🙁). Když jsme přišli zpátky, poobědvali jsme, douklidili a šli na nádraží.
— zapsala Týna
