Zakletý Valdek (21. 11. 2015)

Hrad Valdek na okraji Brd je pro Křižáky asi zakleté místo. Když jsme se na něj chystali na jaře, začali jsme jeden po druhém odpadávat. Když jsme to zkusili teď v listopadu, bylo to podobné a navíc se přidalo ještě bídné počasí. I když dva dny prší, předpověď hlásí přeháňky i na další den, tak zrušíte akci a druhý den co? Svítí sluníčko, samozřejmě.

Místo na nádraží se tak o něco více než polovina Křižáků sešla v klubovně (stejně jsme tu sobotu měli vyhrazenou pro sebe). V malých skupinkách jsme byli dobročinní.
Káča kreslila nový nápis na nástěnku, Maya s Cipískem skládaly atypické papírové hvězdy jako vánoční ozdoby, Áďa a Čiky vymýšlely mikroscénky na Zálesácké vánoce a kulisy k nim (mašinku, vagónek, ceduli nádraží i pana Štíplístka).
Později dorazivší Šimpy a Wewerka vydrancovali obal na housle, abychom do něj mohli ukládat naši slavnostní sekeru a, jak se ukázalo, v případě potřeby i oddílovou vlajku. Zbývá ještě dodělat polystyrenové lože, vyložit látkou a ozdobit, ale už jsme aspoň začali :-).
Milan přitom dokončoval nátěr námi vyrobeného krmítka, aby mohlo co nejdřív na místo určení.

K tomu všem jsme si dopřávali kakao, hroznové víno, brusinky v čokoládě a další chuťovky.

Když jsme se dost napracovali, sebrali jsme bundy a vyrazili do Borského parku najít místo pro krmítko. I přes „tady ne, tady by do něj kopali míčem“, „tady, ne, to je moc blízko u vlaku“ a další jsme nakonec našli jedno hlavní a jedno záložní místo s vhodnou větví, na kterou krmítko zavěsíme.

V klubovně jsme pak ještě před odchodem hráli Aktivity, Dobble a Poštovního kurýra. Výprava nás tedy na Valdek opět nezavedla, ale i tak nám spolu bylo dobře. A ten Valdek ještě někdy zlomíme.

— Milan