Výprava s rodiči – Pevnost Boyard (29. – 31. 5. 2015)

Pátek

V pátek v podvečer jsme měli sraz na základně v Javorné. Počasí nám přálo, a tak jsme se venku pobavili několika seznamovacími hrami. Jelikož nás nových i pravidelných bylo docela dost, byl to pro paměť nás všech takový menší zátěžový test. Když se začalo šeřit, s několika čárkami na čelech těch s horší pamětí jsme se přesunuli dovnitř do podkroví. Tam jsme se dozvěděli pár organizačních informací a vtipným představením „vedoucích čekatelů“ byla zahájena akční a napínavá hra Pevnost Boyard. Dokonce nás poctil svou návštěvou i otec Fura, který pronesl pár moudrých vět, otočil tygří hlavou a zase zmizel.

Společný program pokračoval dalšími hrami, při kterých jsme zjistili, že balónky nás fakt neunesou. Pouze jedné skupince se to podařilo, ale v tom musel být jistě nějaký fígl, jako hustší vzduch v balónku, silnější provázek, nebo víc uzlíků, nevím… Také jsme „objevili“, že předávat se nemusí jen rukama, ale třeba nosem, a že Vítkův nosík ještě nedorostl k předávání důležitých zásilek. Také ne každý může být dobrý pistolník, čímž některým přibily další čárky na čelo. Každopádně vyblbli jsme se všichni, od nejmenších po největší.

Večer, kdy menší děti už šly počítat ovečky, ti starší poseděli při ladných kytarových tónech ve společenské místnosti a klábosili. A najednou………tati vstávej!!! :-O

— zapsal Petr Saxl

Sobota

Sobotní ráno nám začalo budíčkem v 08:00 hodin. Abychom vstali s chutí do nového dne, následovala ihned rozcvička, která se uskutečnila na nedaleké louce plné kravinců. Zde jsme v kruhu předváděli jednotlivé akrobatické cviky, které, nám rodičům, občas dělali problémy. Ne každý je tak ohebný, jak za mlada. Po vydatné snídani následoval program „Pevnosti Boyard“, který nás provázel i následující den. Všichni jsme byli obeznámeni s cílem hry – získat 7 klíčů nutných k otevření pokladnice se zlaťáky a k tomu získat, co největší počet indicií, jenž nám usnadní přiblížit se k heslu, bez kterého by se nám pokladnice neotevřela.

V sobotu v dopoledních hodinách jsme začali se „sběrem“ klíčů, přičemž jednotlivá stanoviště byla rozmístěna po nedalekém okolí. Ačkoli jsme si zpočátku mysleli, že to bude „hračka“, nebylo tomu tak. Ne na všech stanovištích se nám zadařilo. A to jsme měli tu výhodu, že jsme měli každé stanoviště, dle plánu, absolvovat dvakrát – ovšem pokaždé s rozdílným úkolem. Naše skupinka (číslo 2) začala plnit úkol na druhém konci louky, kde jsme se za pomoci provázků snažili ukořistit klíč umístěný v ohrazeném prostoru. Následoval úkol ověřující naši šikovnost na lanech, hledání klíčů ve sklenicích s neidentifikovatelnou hmotou, střelba z luku, přenášení vody všemožnými způsoby, plnění košíku šiškami zavěšeného na kladce,…. Vzhledem k množství stanovišť a k vidině druhého kola, zůstávala naše skupinka neustále v klidu, neboť sedm klíčů bude pro nás „brnkačka“. A ejhle! Naše plány a vidinu druhého kola pokazil prudký déšť. Než jsme přeběhli louku k základně, nezůstalo na nás nic suchého! A tak pěkně „vyhrabat“ náhradní oblečení a převléci se.

Po tak usilovném boji s vidinou získaných klíčů, nás přepadl značný hlad. K obědu nás poctilo rizoto, jehož konzistence umožňovala postavit z něj i pevnost Boyard! Ale když je hlad, chutná všem! Posilněni vydatným obědem vydali jsme se na odpolední cestu plnou nástrah, jenž nás měly dovést k získání co největšího počtu indicií.

— zapsali Housarovi

V sobotu odpoledne jsme šli na hodně dlouhou procházku. Trasa měla být dlouhá 6 km, ale byla rozhodně delší. Nohy nás pořádně bolely. Na procházce jsme hráli hry. Např. děti poznávaly rostliny a zvířata. Rodiče předváděli povolání a děti se snažily uhádnout, o jaké povolání jde. Nejtěžší úkol ale byl udržel klacek na prstě ve svislé poloze. Skupinky po cestě sbíraly další indicie k pevnosti. Když jsme se vraceli, začalo trochu pršet. Celí hladoví a unavení jsme se těšili na večeři.

— zapsali Machkovi

Neděle

Program nedělního dopoledne začal po klidnějším ránu a tradiční rozcvičce. Počasí bylo mnohem vlídnější než v sobotu, tak se mohlo začít venku. Děti vyslovily přání zabojovat proti rodičům, a tak se týmy rozdělené na rodiče a děti pustily do plnění úkolů na 8 stanovištích. Idea byla, že na každém stanovišti proti sobě zabojují děti a rodiče z různých týmů, v praxi jsme se s některými potkali 2x a s jinými týmy vůbec. Plnili jsme úkoly od uzlování a morseovky, přes skládání dřevěných kostiček v různých variantách až po hry se sirkami. Za úspěšné splnění úkolu získal tým indicii k dobytí pevnosti Boyard. Dopoledne pak vrcholilo balením, zahájením úklidu a především obědem.

— zapsali Činátlovi

Po nedělním obědě, alias gulášové polévce, jsme se už všichni těšili na zlatý, či alespoň „důkladně pozlacený“ hřeb celého víkendu. Po rozbalení pečlivě zapečetěných indicií (pochvala pro Merry) se dříve či později všechny týmy, i za cenu jistých obětí, dopídili ke správnému heslu – tedy klíči k POKLADU PEVNOSTI BOYARD. Do „Arény“ byl vpuštěn tygr, až na pár nuancí téměř identický s opravdovým. Naštěstí si na nikom nemusel pochutnat, neboť heslo bylo na podruhé vyřčeno správně. Následně se z nebe začal sypat OPRAVDOVÝ poklad. Neskutečné množství zlaťáků padalo na plac a všichni zúčastnění se zuřivě vrhali na zem, aby pro své družstvo získali, dle svojí strategie, co možná nejvíce. Nechybělo ani postupné neviditelné zavírání mříží v poslední fázi „zlaté cestičky“.

Kdo tam nebyl, neuvěří. Nemělo to chybu. Samozřejmě někdo vyhrál, někdo to štěstí neměl, ale to vůbec nebylo podstatné. Tato poslední akce POKLAD byla luxusním vyvrcholením celého velmi vydařeného pobytu.

Už se těšíme na příští rok a vřele doporučujeme i ostatním nepřítomným rodinám.

— zapsala Saša Vyčichlová