Svojsíkův závod – okresní kolo (15. – 17. 5. 2015)

V pátek jsme měli sraz na nádraží, jenomže Áda a Anet měly zpoždění, takže jsme se poskládali do dvou aut a jeli do Tlučný na koupaliště, kde jsme se přihlásili a utáboříli. Chvíli jsme zápasili nad tím, jak postavit stany. Nakonec jsme ulehli na mraveništi :).

K večeru byl nástup, kde jsme se dozvěděli informace k zítřejšímu závodu. Po nástupu nás čekali prezentace, někteří natočili video, někteří měli scénku. My jsme přišli na řadu jako čtvrtí a předváděli jsme ne až tak nacvičenou scénku, která se na naše poměry a čas, který jsme tomu věnovali „docela povedla“. Volný čas před večerkou jsme využili na večeři , došli jsme si do restaurace, kterou odteď nazýváme „Na Čekačce“, protože jsme na naše palačinky, pizzu a Milanův hemenex čekali opravdu dlouho. Tak jsme alespoň probrali zítřejší taktiku. Poté jsme si někteří aktivně doběhli zpátky do táboříště, kde jsme ještě zopakovali zdravovědu, ale bylo už pozdě a my se brzy uložili ke spánku.

Druhý den ráno jsme se nasnídali, já osobně jsem se z nedostatku jídla spíše napila s motem: “Hlad je jen převlečená žízeň ‚,‘ a psychicky se připravovali na nastávající závod.

Po startu jsme vyběhli přesně na opačnou stranu, než se vydala většina, což nám docela vyšlo. Jenže na prvním stanovišti nás předběhla Šipka s dlouhejma nohama, tak jsme utíkali hned na druhé, kde jsme přeložili pár vět v angličtině, kde nám byl Wewerka hodně nápomocný a našli spoj z Plzně do Brna, získali jsme plný počet bodů. A hned běželi dál. 

Na dalším stanovišti jsme museli rozdělat oheň z mokrého dřeva, což jsme zvládli na jedničku, potom nějaké to stříleníčko do terčů a zase další cesta. Docela se nám dařilo, dokud nenastala pauza na oběd, celá hodinka nicnedělání a navíc jsme na páté stanoviště dorazili jako třetí, takže jsme si celkově počkali dvě hodinky, což pro nás nebylo úplně nejlepší a navíc jsme na pětce sestavovali stoleté rozložené kolo, což pro nás byl velký oříšek.

Ani jednou jsme nezabloudili, jen jsme vynechali jedno stanoviště z nedostatku času a možnosti zabloudění, pak jsme ale zjistili, že Milan zrovna na tom stanovišti docela dlouhou dobu čekal, aby si nás mohl vyblejsknout. Za pět minut dvanáct jsme stihli předposlední stanoviště, na kterém jsme byli druzí nejlepší, vytvořili jsme si obrázek ze sádry a dlaždiček. Nakonec jsme dorazili na poslední, teoreticky první naše stanoviště, kde nás čekala zdravověda, čímž jsme zakončili závod. Na zdravovědě jsme naprosto pohořeli a dokonce i zklamali, ale jelikož jsme skončili druhý z naší kategorie a postoupili do krajského kola, JSME ODHODLANÍ přístě ukázat, že jsme se poučili ze svých chyb a máme na to! 🙂 Večer jsme si zazpívali u ohýnku a šli spinkat.

V neděli opět ranní vstávání, nějaká ta hygiena a snídaně. Po vyhlášení jsme zkontrovali horní tribunu, jestli někde nezůstali odpadky, vzali si jen naše věci, které jsme si sbalili už před nástupem, rozloučili se a ukázkově předvedli náš pokřik. Na vlakové zastávce jsem se rozdělila o své maršmelouny, popovídali si se svými skautskými bratry a sestrami a jeli domů.

(Pozn. MK: Účast Kája, Wewerka, Áďa, Terka, Elisa, Káča + Majda a Milan.)

— Elisa