Výprava do Plyšotína (14. 2. 2015)

„Nedaleko odsud je země Plyšotín, kde bydlí všechny plyšové hračky. Jejich jedinou starostí bylo, aby se děti večer nebály a mohly každou noc usínat spolu se svými plyšovými kamarády. Když tu jednoho dne…“

16 Svišťů a Papoušků + Áďa, Danča, Wewerka, Liščák a Koště se v sobotu 14.2.2015 vydali do Plyšotína. Cestou ještě úplně nevěděli, co všechno je čeká, ale Koště tvrdil, že ví kudy a že až tam dorazí, tak se uvidí. Vystoupili jsme tedy v Nezvěsticích, rozdali si čísla, aby bylo snazší všechny spočítat, a zahráli si Danči seznamovací hru. Pak se Fanynce podařilo najít žlutou turistickou značku a mohli jsme vyrazit. Pod Liščákovo vedením se nám podařilo vymotat z Nezvěstic a konečně se před námi rýsoval okraj kouzelného Plyšotína. Tady nás Áďa seznámila se zbytkem legendy.

„…došla trpělivost černokněžníkovi, co bydlel nedaleko odsud na hradě Plyšožrout. Ten se už nevydržel dívat na to, jak jsou všichni plyšáci spokojení a jak se jim tu hezky žije. Vyrazil proto mezi ně a každého, co potkal, buď zaklel, uvěznil a nebo ho dal na hraní svým trollím pomocníkům.

Ještě štěstí, že se to dozvěděli obyvatelé Skautské Lhoty, která s Plyšotínem sousedila. Skupinka tamních dětí se rozhodla, že to tak nenechá a všechny hračky osvobodí.“

Prvního jsme hledali plyšového motýlka, který se před černokněžníkem schoval do pařezu, kde uvíznul a nemohl se sám dostat ven. Martin ho naštěstí našel a mohli jsme tedy pokračovat ve výpravě.

Další plyšák byl uvězněný na ostrůvku uprostřed jezírka, které by nepřeplaval ani ten nejlepší plavec, protože v něm žije spousta masožravých rybiček. Zkoušeli jsme udělat vor a doplout k němu, ale těch pár větví, co jsme měli k dispozici, by nás určitě neuneslo. Až se nám nakonec, po několika neúspěšných pokusech, podařilo chytit ho pomocí dlouhých větví jako čínskými hůlkami a dostat ho bezpečně ven a Honzík ho chytil dřív, než by spadnul do vody.

Cestou jsme několikrát zaslechli, jak se černokněžnik prochází po okolí a kontroluje, zda mu žádný z plyšáků neutekl. Pokaždé, když procházel kolem, jsme se radši schovali, aby nás neviděl. Některé naše čepice byly v lese vidět hodně dobře i přesto, že jsme se schovávali, černokněžník je naštěstí nezahlédl.

Následně jsme dorazili k místu, kde tři z černokněžníkových pomocníků hlídali vězení. Vypadali opravdu nebezpečně a měli ještě ke všemu papírové koule na střílení. Nám se ale podařilo je odlákat, Kuba pak rozbil vězení a medvídka rychle osvobodil. Nedaleko odsud byl ještě jeden uvězněn na stromě, ale jeho vysvobození byla vážně hračka.

Někteří už začali mít hlad, a tak jsme si rozdělali ohýnek a dali oběd. Zatímco ohýnek Ádi, Danči, Wewerky a Liščáka hořel během chvíle, tak ohýnek dětí trval o něco déle. Nakonec jsme ale zvládli najít v lese to správné dřevo i ho po pár pokusech zapálit.

Po obědě se pokračovalo dál na černokněžníkův hrad. Cestou byli dva trollové a hlídali jednoho plyšáčka. Zkoušeli jsme jim namluvit, že jsme černokněžníkovo kamarádi a že za ním jdeme na návštěvu. Trollové měli tedy spoustu otázek, protože se jim to moc nezdálo, nakonec jsme je však přesvědčili a plyšáka osvobodili. Potom jsme si ještě vyzkoušeli předávání klíče od vězení bez pomoci rukou a vyrazili dál.

Cestou nám plyšáci udělali několik šipek, po kterých se dalo jít jako po stopovačce až za černokněžníkem. Šli jsme tedy podle značek v a místech, kde byla značka dopisu, se vždycky schovával někdo z Plyšotína. Posbírali jsme tak další 4 hračky, na konci stopovačky našli Liščáka s Wewerkou a vrhli se na závěrečný souboj s černokněžníkem. Ten se sice urputně bránil a schovával mezi své pomocníky, ale nakonec jsme ho přemohli a odemkli komnatu, kde byl ukrytý zbytek plyšových hraček. Pak už zbývalo jen sednout u Kornatického rybníka na motoráček a hurá domů spolu s novými plyšovými kamarády.

— Koště