Zálesácké vánoce (6. – 8. 12. 2013)

Pátek

Nasedáme do vlaku na hlavním nádraží a napínavá cesta začíná. To ještě nevíme, co nás čeká. Uf, jedeme nejméně 1 hodinu a ještě přestupujeme na další vlak. Už je to nuda.

Konečně vystupujeme. Mapu do rukou dostala tentokrát Áďa a pomoc jménem Danča je tu hned. A už krásně bloudíme ulicemi města Tábor. Nakonec jsme došli na plovárnu. A dozvěděli se mnoho informací: Jsme v Rusku a je tu podzim, takže -20 stupňů ( v zimě je tu – 50). Poslední info, na které čekáme je : Můžete se ubytovat. Holky a Veverka spí v malé místnosti , kluci a Danča v té velké. Po ubytování jdeme vyrábět jmenovky a PFka. Následuje večeře (vlastní). Poté si vyčistíme zuby a polovina jde spát a polovina poslouchá pohádku. Poté jde také spát.Tak dobrou noc!

— Džanetka

Poznámka redakce: Abyste věděli, kam jsme jeli, tak na Lužnickou plovárnu v Táboře. A program se točil kolem pádu tunguzského meteoritu (spadl na Sibiř v roce 1908).

Sobota

Hned po ránu nás všechny probudila velká rána a Koště nás vyhnal ven. Zjistili jsme, že sem spadla jakási bomba či něco podobného (později nám řekli, že to byl meteorit). Všichni jme začali hasit již předem připravený oheň, „aby nám neshořel hotel“.

Když jsme se všichni vrátili do „hotelu“, vedoucí nám řekli, abychom se najedli, vyčistili si zuby a jiné k ránu důležité věci. Asi po půl hodině začal program. V předem vedoucími vytvořených skupinkách jsme se seřadili před „hotelem“ a dostali papír s otázkami. Vydali jsme se do města a ptali se lidí na připravené otázky. Většina jich byla snadná, ale zbytek byl přes celé město daleko.

Naše skupina v čele Áďou a Wewerkou se začala ptát, ale asi první 3 lidé byli akorát turisti odněkud jinud. Naštěstí jsme narazili na jednu paní u muzea, ve které se poznal pravý táborský duch, protože věděla i takovou otázku jako v jakém místním jezeře žijí hroši. Ve dvanáct hodin jsme se všichni vrátili a celí vymrzlí zatopili a čekali na oběd. Po jídle jsme měli volno, většina lidí jedla svoje svačinky nebo spali. Potom jsme šli za řeku po mostě a nahoru na kopec, kde jsme dělali připravené hry od starších skautů. Po dlouhé a strastiplné cestě jsme se už všichni těšili na skautskou Vánoční večeři. Všichni jsme si sedli podle připravených jmenovek :D. Když už jsme se najedli, vyfasovali jsme svíčky a prskavky a šli k našemu Vánočnímu listnatému smrku, tak si zazpívali ty kousky koled, které jsme uměli a vydali se do „hotelu“. Sedli jsme si zpátky podle jmenovek ke stolu a netrpělivě čekali na dárky, které dostaneme. Po této Vánoční náladě a dárkování byl rozchod, ti, co chtěli, mohli jít spát nebo si povídat v „apartmánu“, zbytek zůstal a zpíval nebo hrál hry.

— zasloužilý umělec Wewerka 😀

Neděle

V neděli po příjemném probuzení nás čekala snídaně a menší aukce o indicie. Všichni se oblékli do oblečení na ven a první skupiny, co si myslely, že ví, kde leží meteorit, se vydaly na cestu. Všechny skupiny se měly vrátit do tábora ve 12:00. Skupina, se kterou jsem šel, se rozhodla spolupracovat s jinou, aby se zmocnily meteoritu před tou Šéfikovou. Nikdo však nenašel to, co hledal. Po návratu na základnu vypadlo z jednoho chlapce, že viděl to, co měli hledat, a tak se pro to vrátili, ale protože se tam vrátily části dvou skupin, bylo rozhodnuto, že odměnu nedostane nikdo. A šlo se balit. Celé dvě hodiny se balilo a uklízelo, aby se mohlo odejít. Po konečném douklizení a vytření jsme se venku seřadili a vyfotili. Poté jsme si vzali věci a šli na vlak. Vlak jsme stihli s předstihem. V Plzni jsme si dali pokřik a rozešli se domů.

— Liščák