Svojsíkův závod (26. – 27. 4. 2013)

Již ve čtyři hodiny odpoledne v pátek 26.4. se v klubovně sešel Pepík spolu se Šéfíkem, Ondrou a Honzou, třemi, kteří zbyli z těch všech Křižáků, kteří se původně hlásili, že by se zúčastnili Svojsíkova závodu určeného pro skautky a skauty. V klubovně popadli stany, lékárničku, mapy, buzoly a hurá na vlak směr Třemošná. Vláček byl hezky narvaný jinými skauty, takže se skupinou Zubic, kterou doprovázela Pejťa, jsme se setkali až v Třemošné na nádraží. Tam se ke Křižákům přidala Danča, takže vytvořili hlídku o minimálním povoleném počtu lidí. Zubice takové štěstí neměly. Nebyl tu nikdo, kdo by Mayu s Vandou doplnil, takže pro dvojici to znamenalo, že zúčastnit závodu se sice mohou, ale bohužel nemohou postoupit do vyššího kola.

Na tábořišti u Třemošné jsme se všichni zaregistrovali a po shlédnutí úvodní scénky si skupiny od organizátorů vzali půlku chleba, 5 stroužků česneku, pastinák, mrkev, cibuli, bujón, nějaké brambory a koření s cílem, co nejrychleji uvařit z těchto surovin pokrm a současně postavit si své stany. Křižáci příjemně překvapili. Nebylo žádného odmlouvání, přemlouvání, odmítání ve stylu „já pro kameny nejdu, jdi si sám“, ale čtveřice se dala hned do práce. Prostoje v podstatě nebyly. Šéfik oheň rozdělal na první sirku, Danča postavila dobře stan, takže oba byli po právu pyšni. Vaření bylo časově i chuťově v pořádku. Křižácké stany odolaly vichřici (lomcování) i slejváku (z kropáčku). Ráno sice balení trvalo o něco déle, než se původně Šéfik holedbal, že dá, ale přesto bylo velmi rychlé oproti tomu, co si Pepík pamatoval z poslední účasti Křižáků na tomto závodě před dvěma lety. Zahlazení ohniště téměř ukázkově. Jediné, co se tak jaksi nepovedlo, byl Ondrovo odhad, že z tábořiště na Senečák je to asi 5.5 km, což mu Pepík zaokrouhlil na 6, ale ve skutečnosti to bylo minimálně 8 km, takže odchod z tábořiště v 8:30 se neukázal být tak úplně optimální z hlediska příchodu do 10:00. Trochu uhoněni, ale přesto. V 9:57 se Křižáci dostali na místo, mimochodem jako jedni z mála z těch, co se rozhodli jít pěšky.

Krátce po desáté byl zahájen modul Brány, ve kterém každý člen skupiny šel někam jinam a vyzkoušel si něco jiného. Např. sestavit jméno keltského boha z písmen, na která odkazovalo několik azimutů – stanoviště, kde s organizací vypomáhali i Pepík a Pejťa, ale i třeba ukroutit si drátěný prsten nebo pomoci Druidovi s bylinkami. Po pauze na oběd začala stěžejní část – modul Závod. Družiny s mapou a potřebami dle vlastního úsudku obcházely či obíhaly 9 stanovišť v okolí rybníků. Cílem bylo najít Kelty, splnit úkol a získat co nejvíc bodů. Desátým úkolem byl „Včasný příchod“, tj. do 18:00. Chvíle na sváču a sdílení zážitků ze závodu, mezi úkoly bylo např. postavit vor z PETek a převézt na něm zapálenou svíčku kolem bójek na Šídlováku, poznávat keltské symboly u Kameňáku, zdravověda, stavba krychle, práce s textovým návodem či jízdními řády, …

Ukončením bylo vyhodnocení, naše dobré výsledky si přečtěte v Novinkách (a zamyslete se nad svou (ne)účastí…) a ještě přidáváme gratulaci družině Žluté ze Šipky, která se na druhé příčce probojovala až na květnové Krajské kolo závodu!

— Pepík a Pejťa