Svojsíkův závod 2011 (14. – 15. 5. 2011)

Závod začal už v klubovně, kdy všichni létali do Luny, sháněli věci, které měli mít předem koupené. V klubovně díky štěstí jsme našli horké kakao a nespočet šátků, ešusů a lžic. Po cestě zdlouhavé, vedené částečně Pepíkem a částečně lidmi, kteří po vystoupení z autobusu zvolávali něco jako „Já vím, kde to je!“, jsme po krátkém bloudění +/- třicet minut našli ono místo plné útrap. Když jsme se zaregistrovali, postavili jsme stany, přičemž kluci spletli vrstvy stanu a nezabudovali takové banality jako kulíky či malou plachtu na vrch stanu, což mělo za následek, že se stan pohupoval ve větru a při drobném deštíčku se promočil. Po úžasném gyrosu a dalších specialitách jsme se odvalili dělat předem daný program od vedení závodu. Poté, co většina z nás zklamala a nedokázala s úkoly uspět, byl připraven večerní program hra Ispahán, film s arabskou tématikou a čajovna s ochutnávkami. Po programu se většina z nás stáhla do stanu kluků, kde byli povídány už ohrané, přesto pořád vtipné historky. Následoval spánek….. (už každý ve svém stanu). Všichni se probudili do vlhkého rána s vlhkýma botama a oblečením. Po vylezení ze stanu byl nástup, kde jsme se dozvěděli o celém závodě a jak bude fungovat. Když začal závod, při kterém jsme měli chodit po stanovištích, získávat body a prodávat suroviny, které jsme získali u zaregistrování. Za suroviny jsme poté dostávali peníze, které nám kradli nesympatičtí bandité jako Pepík. Následoval nespočet těžkých disciplín, mezi které patřila zdravověda, rozmluva s němým a podobné věci, které si na nás připravili. Po zakončení nástupu jsme se smířili, že náš sehraný tým nedosáhl ani na příčku třetího místa. Zpátky jsme jeli opět autobusem.

— Šéfik