Zálesácké Vánoce 2010 (17. – 19. 12. 2010)

Vidím zemi Českou, mlékem a strdím oplývající, tím by se daly charakterizovat celé Zálesácké vánoce roku 2010. Vše začalo, jako vždy, na plzeňském vlakovém nádraží, kde jsme se sešli v hojném počtu účastníků a vedení. Po nákupu lístků a usednutí do vlaku následovalo rozdělení do několika skupinek, kdy každá dostala nějakou pověst a měla za úkol si jí na večer připravit. Po ne moc dlouhé cestě vlakem jsme vystoupili v Holostřevech, od kterých byla fara, kde bylo naše víkendové útočiště, co by kamenem dohodil.

Tam na nás čekal Milan a po úvodních příkazech, co se smí a co ne, si všichni rozebrali místa, kde budou spát. Mezitím Křižáci začali připravovat dorty pro Darzí, kterou jsme vyslali pro dříví, a Koště jí připravil menší „stopovačku“ po svíčkách. Když Darzí dorazila, byla celkem překvapená, co se to vlastně děje. Každý dostal kousek dortu a už byly na řadě skupinky se svýma scénkama. Poté se šlo spát.

Následujícího dne byla ráno, jak už to tak bývá, rozcvička. Po nějakém posnídání se vydal Pepík s Evičkou připravit pár věcí k dopolednímu programu do terénu. Když se vrátili, tak jsme vyrazili na procházku. Cestou tam i zpátky proběhlo pár her, jako například stavění Prahy, Eskymácká honička a, samozřejmě, hledání mléka a strdí. Po návratu proběhl oběd, chvilka odpočinku a odpolední program. Skupinky musely vysušit oblečení za pomoci sněhu, hrálo se Pípí-Uá, taková šílená honička.

Večer následovaly přípravy na slavnostní večeři, všichni pracovali pilně a okolo šesté hodiny se mohlo zasednout ke stolům, po Milanovo každoročním pronesení několika slov, snězení večeře a zpívání koled okolo ověšené jabloně přišlo na řadu to, na co se těšili snad všichni, na dárky! Každý jich dostal hodně, někdo o něco víc. Poté byly vánoční tradice jako plutí skořápek, krájení jablek..

Pak už bylo jen klábosení u stolů a spánek.

V neděli ráno ovšem vyšlo najevo, že bude nejspíš problém s dopravou, protože všude bylo hoodně sněhu. Tak Milan vyhnal chudáka Mílu ven do zimy, aby zjistil, kdy jede vlak, autobus a jak je na tom cesta do Svojšína. Po necelé půl hodině se Míla vrátil se zprávami, že to je celé takové špatné. Tak začalo obvolávání rodičů, jestli by nám nemohli trochu pomoct. Takže po příjezdu rodičů Majdy, Breptala s Kačkou a Koštěte nás naložili a odvezli do Stříbra, kde jsme počkali na vlak a jeli po skvěle stráveném víkendu zpět do Plzně. Tímto rodičům – zachráncům děkujeme.

— Míla