Křižácká výprava do Ošelína (1. – 3. 10. 2010)

Slovo dalo slovo, a tak jsme si naplánovali výpravu pro vedení a aby nám nebylo smutno, přizveme navíc i Křižáky. Ovšem jak se datum blížilo, vznikl z vandru pod širák spíš vandr pod střechu v Ošelíně a vedení postupně zjišťovalo, že tam má čekatelky, školu, nemoc nebo nějakou podobnou záležitost. Tak jsme se v první vlně sešli jen v pěti lidech: Milan, Pepík, Koště a jako posila z řad Křižáků Majda s Šéfikem. To byl úderný tým na zamyšlení se nad celo(polo)roční hrou a zbytek Křižáků + Lochness měl dorazit v sobotu.

Protože koleje do Ošelína-zastávky ještě pořád nevedly (a to doslova), museli jsme se vydat z Ošelína-obce pěšmo a hledat chatu potmě. Naštěstí většina výpravy trefila správou odbočku a došla v pořádku. Tedy Koště trochu bloudil a Majda si špatně šlápla na kámen a zbytek víkendu prokulhala, šikulka.

V pátek jsme se tedy úspěšně zamysleli nad poloroční hrou systémem brainstorming (= vysypat na papír všechno, co vás v tu chvíli napadne, i kdyby to nebylo k použití) a pak hlasování. Budou to Mravenci – těšíte se? Ještě jsme si zahráli Ligretto a šli spát.

V sobotu před polednem dorazil zbytek i s Lochnessem. Na programu dne byla společná výprava na místní zajímavé tábořiště (a tam různé orvávačky a pokus o čtyřklik), příprava Šéfikovo hry, různě úspěšná stavba provazové lávky, stavba molitanového „hradu“ na půdě, slaňování, příprava ohně a pár dalších drobností. Slaňování se nám sice trošku protáhlo, ale všechno dobře dopadlo a večeře na nás ještě zbyla (dokonce i na snídani). Jen Pepík a Lochness to museli zabalit, protože je čekaly další povinnosti a „provincie Výtah“. Přišli tak o večerní ohýnek, povídání o cestách vlakem a málem i o bobříka odvahy.

V neděli ráno nás čekalo především uklízení, abychom mohli včas odejít. Přesto jsme ale stihli i Šéfikovo bojovou hru, kde bylo třeba projít nepřátelským územím, vypořádat se s ostřelovači, postarat se o zajatce a nakonec odletět v těžce ostřelovaném letadle.

Cesta na autobus nám uběhla překvapivě rychle, takže zbyl ještě čas na lasování, Bang, válení sudů a podobné „lotroviny“ a dokonce i na kofolu.

Takže víkend sice nakonec dopadl úplně jinak, než jaká byla původní představa, ale i tak se líbilo.