Zápisy z akcí

V pátek jsme (Liška, Julča, Klíště, Saksána, Dáda a MP3 s Míšou, ÝTým a Johnym) po delší cestě vlakem vystoupili v Dobřichovicích. Cíl naší první části cesty byl jasný – pronásledovat modrou turistickou značku, která nás dovedla až na kouzelný  výhled ze skautské vyhlídky nad Řevnicemi. Bylo vedro, kopce severních Brd s krosnami pro některé členy výpravy ukrutné – proto náš páteční cíl byl hned po 5 km od nádraží u tzv. „Trojmezí“ za temným hustým lesem, kde jsme se navečeřeli a rozestavěli plachtu. Trvalo to poměrně dlouhou, ale před padnutím tmy jsme měli postaveno. Neměli jsme připravené žádné celkové téma akce, zahráli jsme si nějaké drobnější hry na schovávání v přírodě i rozeznávání věcí ve tmě. O to více nás překvapil záhadný dopis právě našeho po tomto roce již dobře známého Pana E. Splnili jsme jeho úkol a v noci nám udal dopis další, který jsme si však přečetli až ráno – rozhodli jsme se, že půjdeme po jeho stopách a zjistíme, co po nás chce tentokrát.

Naše cesta pokračovala na tři studánky s vodopádem poblíž, kde si Ledňáčci při odchodu sami připravili program (především pro nás …).
Zadání úkolu bylo jednoduché: Saksána po napití odhazuje vodu (samozřejmě nechtěně), voda letí a pleskne kdesi v hloubi bahna pod vodopádkem. No a dále – hledejte a šplhejte. Někde bude … Výhra přišla – našli jsme ji, prasklou a se zbytkem jeho drahocenné vody. Dále již jen a k rozcestí u přírodních lomů Řevnice, kde jsme očekávali další indicie. Vzhledem k tomu, že jsme zjistili jistý skluz času s vyzvednutím hledaných dopisů, rozhodli jsme si tedy cestu zkrátit o sestup přes Řevnice s následný vysupěním k vrcholku Babka. Střihli jsme to tedy rovnou k Landově studánce, kde jsme si uvařili oběd – na pytlíkové kuře na paprice se všichni účastníci nedočkavě těšili (museli jsme určit i hlídače, který bude bránit náš lihový vařič s kotlíkem, aby obsah nezmizel ještě před započetím varu …).
Jenže v tuto chvíli začali šedé braky svítit a něco z oblohy děsně hučelo – v rychlosti jsme postavili nejprve jednu, poté i druhou plachtu, abychom se ukryli před bouřkou. Zahráli si Městečko Palermo – tedy spíše vesnička s dvěma vrahy, bláznem, amorem, Cattanim i jedním prostým občanem a marně očekávali déšť – asi po hodině jsme to vzdali (resp. asi bouřka to vzdala, zřejmě jsme ji odlákali naším provizorním přístřeškem a místo nás se odebrala na bezbranné Sviště ;). Po další části úmorného vedra jsme asi tak po 10 pauzách postupně dále dorazivše k následujícímu bodu u Červeného kříže svedli asi 5 kol klasické kolíkované – vlajek. Kluci proti holkám, úplně rozdělené týmy či Ledňáčci proti rádcům jednou i s ukradenými členy druhého týmu.
Následovala závěrečná cesta k nocovišti. Plachtu jsme postavili relativně rychle a po večeři s chvilkou povídání si nadešel čas se vydat po stopách tajemného Pana E. Dovedl nás podivnou lesní cestou po šipkách až k nádherně večer osvětlenému klášteru Skalka. Bylo to opravdu děsivé a zmatení se střídalo s údivem.
Po dlouhém a děsivém zápolení se vzkazy i napětím se nám povedlo úkol dokončit. Pod plachtou jsme si ještě chvíli povídali, než nadešla doba spánku.

V neděli ráno to opět vypadalo na déšť – zas žádný nepřišel. Ýtý to dobře objednal – to by však nebyl MP3, aby si něco neudělal s nohou. Trasu jsme byli nuceni tedy drobně zkrátit – dali jsme si pauzu pod Skalkou a zahráli spoustu her, někteří se i napojili místní Kofolou. Nebyli jsme daleko od cíle, a tak jsme došli na náměstí v Mníšku pod Brdy o něco dříve, než bylo plánováno. Využili jsme místní obchod k získání nanuka a odebrali se o hoďku a půl dříve směr Praha-Smíchov a dále Plzeň.

Zážitky máme asi všichni bohaté – myslím, že na tuto akci všichni účastníci včetně nás jen tak nezapomenou … Téměř všichni byli naprosto skvěli, jen tedy MP3 musel porušit zákaz, aby se komukoliv něco stalo a při zakopnutí si nějak narazil nohu, a Klíště nechtěla pochopit, že má přesvědčit své příbuzné, aby nám nesáli krev. Saksána se stal zřejmě jejich nejlepším kamarádem – získal jich celkově asi 9 …

— zapsal Míša

Dne 30. 5. Se Rysové vydali po dlouhé době (kvůli koronaviru) na výpravu. Vyrazili do Zdemyslic (trasu plánovali Zvdiš a Cvrček). Na tuto výpravu si každý připravil hru. Hned na začátku cesty jsme začali hrát Týny (na cestu). Šlo o bingo, kde jsme měli napsané různé věci, například pták na zemi, krmítko, mraveniště, cyklista atd… Vyhrál ten, kdo měl první vše vyškrtané. Dále jsme se pustili na hru a na bod ze stezky „Radost“ (Koštětovo hra). Každý jsme na papírek napsali to, co by nám udělalo radost. Dali jsem to doprostřed a vylosovali jsme si jeden papírek z prostředka. Bylo na něm napsáno například “natrhat kytici”. Vy jste museli uhádnout, kdo to psal a splnit to. Pokračovali jsme hrou Anežky “Infekce a vakcíny”. Rozdělili jsme se na dva týmy a snažili jsme se přemístit z našeho domečku papírek do druhého domečku. Na každém paírku je napsaná nemoc, což znamená nějaká činnost. Např. Syfilis = kolena nahoru, Obrna = skákání po obou nohou, Nemoc šílených krav = lézt jako rak, Mor = skákání po jedné noze. Když vás chytili na druhé půlce museli jste se dostat ke svému domečku podle toho, jakou nemoc máte na papírku. Následně jsme hráli Tomovu hru. Skládali jsme písničky ze Zálesáckého zpěníku. Vždy tam byl název písničky, kousek textu, kousek z refrénu (pokud má píseň refrén) a kousek z not. Vy jste to museli složit. Dále jsme si opekli buřty na Cvrčkovo chalupě. A zahráli Cvrčkovo hru (stopovačku). Podle šifer jsme se dostali až k pokladu (sušenky které pekla Cvrček). Cvrčku byly výborné 🙂 Následovalo smočení v jezu a jízda vlakem, kde jsem ukončili bod “Radost”. Všichni jsme se vrátili šťastní a výprava byla vydařená 🙂

Do kroniky Rysů zapsala
— Anežka

Sešli jsme se ráno na nádraží a odjeli prvním vlakem do Zdic (jelikož foukalo, tak jsem si tam 15 minut počkali, ale pak se cesta odehrála bez problémů). Na nádraží jsme se dozvěděli, že jsme několikátá výprava, která se snaží najít poklad ukrytý v močálech. Po několika dlouhých krocích, těsně před vstupem do lesa, jsme si zahráli hru (slovní fotbal v kolečku několika hráčů). Pak jsem museli projít skrz cestičku v močálu, avšak museli jsme jít pozadu za pomoci zrcátka.

Po dlouhé a únavné cestě jsme dorazili k Vraní skále (kus cesty jsme šli se spojenýma rukama a nohama, abychom obešli strašné nestvůry). Po krátké svačince se pár odvážlivců z nás vydalo dobýt vrchol Vraní skály.

Mezitím se Ledňáčci snažili zapálit oheň (nešlo jim to). Nakonec ho přece zapálili, ale použili papír.

Při další zastávce jsme hráli hru, při které jsme sbírali papírky a skládali z nich vzkaz. Ten však nevyšel a tak jsme poklad nezískali (tedy Saksána ho našel, sebral, rozbil a kdoví co s ním ještě provedl). Nakonec jsme se vrátili zdraví do Plzně.

Do kroniky Rysů zapsal
—  Zvdiš

V sobotu ráno jsme se sešly na nádraží. Přišly Sofča, Bája, Viky, Naty a já (Stázka). Pod vedením Ádi a Káči jsme dojely do Nezvěstic. Po cestě na hrad jsme sbíraly ztracené lodě a letadla. A řídily jsme se podle mapy. Bylo to super!

zapsala Stázka

V sobotu 8. 2. jsme se s družinou Zubic vydaly do Nezvěstic, odkud vedly naše stopy přímo do oblasti Bermudského trojúhelníku. Dostaly jsme důležitý úkol – najít zde ztracené lodě a letadla.  Jako první jsme musely projít hranicí této oblasti, ale kvůli nebezpečnému záření jsme šly se šátky na očích. Nejzajímavějšími body naší cesty byla Mariánská vyhlídka na skále a zřícenina hradu Lopata. Při každé zastávce jsme za splněný úkol/hru obdržely jedno zachráněné plavidlo či letadlo i s jeho příběhem. Také jsme se naučily pár nových turistických značek a práci s mapou a buzolou.  Zpátky jsme jely vlakem z Kornatic.

zapsala Áďa       

Sešli jsme se u klubovny (pozn. red.: 7 Zubic, 6 Svišťů a spousta vedení, tedy kontrolorů, fotografů…) a odtamtud jsme jeli do ZOO. Tam jsme se rozdělili na týmy po dvojicích (pozn. red.: 1 Zubice + 1 Svišť) a jeden tým po 3. Dostali jsme křížovky a mapu, kam jsme zakreslovali, kde zvířata žijí. Cílem bylo vyplnit křížovky a zakreslit co nejvíce zvířat. Během hry jsme dostávali každou čtvrthodinu zprávu, kde byl popletený název zvířete (např. ucho-rožec nebo metřid 🙂), který jsme museli opravit. Po vyhodnocení hry (pozn. red.: zvítězila dvojice Sandra a Filip) byl rozchod po ZOO. Výprava skončila zase u klubovny.

zapsal Ondra

Dne 9. 2. 2020 se družiny Rysů a Ledňáčků sešly v 9:00 u klubovny. Následně jsme 16 a tramvají 4 jeli do ZOO. Vedoucí nás rozdělili do dvojic (případně trojic) a vysvětlili nám co a jak. V čem hra spočívá: Přiběhnete za Týnou a hodíte si kostkou. Týna vám řekne úkol a vy ho jdete (běžíte) splnit. (př. úkolů: Nakreslete co nejvěrohodněji velblouda, Který had dokáže plachtit?, Kolik je bažantů v asijské zahradě? Kolik je ibisů v ZOO?, Vyfoťte celou žirafu, Jakl dlouhý je hroznýš v této ZOO?, Kolik je kaloňů v této ZOO?…) Všechny tyto úkoly byly za 1 bod. Meli jsme také „Doprovodné úkoly“ např. Vyfoťte si selfie se zaměstnancem (2b), Získejte podpis od co nejvíc lidí (rádci – 1 bod, 10 podpisů – 5 bodů), Zúčastněte se krmení zvířat a foťte to (2b)… Nakonec bylo vyhodnocení. Ten, kdo získal nejvíce bodů byl 1. Po vyhlášení jsme se rozprchli a šli celou ZOO projít. V ZOO to bylo moc super a užili jsme si to.

— do kroniky Rysů Zapsala Anežka

Přijeli jsme na nádraží. Odjeli jsme do Stupna a tam jsme na zastávce Stupno chvíli luštili vzkaz. Potom jsme odešli po modré značce na PP Bašta a z Bašty jsme šli na PP Kateřina, odkud jsme šli do Podhájí. Ale než jsme došli do Podhájí, tak jsme si na louce házeli s frizbíčkem (vedle trénujících motokrosařů). A potom jsme šli podél Díreckého potoka, až jsme došli k vodopádu Dírka (malý, ale pěkný a na rozdíl od jiných měl vodu). Jenomže tam byl nějakej chalupář, který měl neskutečně velký soukromý pozemek (a zakazoval skrz něj průchod, jak se ukázalo podle mapy, i tam, kde mu to nepatřilo). No, tak, jsme přes něj přešli na louku (jinudy to prostě nešlo), kde jsme si zase házeli. Pak jsme přešli kolem převozu přes řeku (Nadryby). Šli jsme dál a na další louce jsme dali zdravovědu  (s „voláním na záchranku“) a hledali poklad (při stylu hledání je s podivem, že tam poklad neleží doteď 🙂). No a pak jsme zjistili, že vlak jede o 20 minut dřív (drobný organizační omyl 🙂). Takže super. No, nakonec to stihl i Milan, ale jenom o fous. A ve vlaku jsme si ten poklad rozdělili, dojeli jsme na nádraží a šli jsme domů.

zapsal Wíteč

Pozn. red.:

Chřipka, skleróza a lyže zredukovaly Sviště na Vítela, Wíteče a Kečupa.

Byť to tak z textu našeho spisovatele nevypadá, zvláště prostup terénem v blízkosti potoka s přelézáním z jedné strany na druhou a prolézáním padlého stromu sklidil úspěch. Dokládají to i Kečupovo slova: “ Tady se to dál obejít, super, je tam bažina.“ No, nebyla. Asi škoda :-).

V pátek jsme se sešli na nádraží (celkem nás bylo 23). V kupéčcích jsme dostali šifry na procvičení. V Praze jsme se rozdělili na skupiny 1 a 2. Když jsme přišli do klubovny (na Bílé Hoře), rozdělili jsme se na spáče a nespáče, kde jsme taky dostali šifry (v kupé i v pokoji jsem to luštil já). Poté jsme se najedli a šlo se spát (kdo chtěl, mohl hrát hru uáá).

Sobota

Ráno nás probudil budíček a rozcvička (nejhorší část dne), po snídani jsme šli na Petřín (aby jsme jeli lodí, tak nás ÝTý vzal přes celou Prahu), po výstupu jsme šli do zrcadlového bludiště, kde jsme si užili legraci. Aby jsme jenom nehubli, tak jsme měli výživnej oběd. Sestup jsme jeli lanovkou.

Pak byl závod. Kategorie A: Svišti (já, Ríša, Wíteč) 9. ze 70ti, Zubice (Sofča, Pískle, Sandra) diskvalifikované (překročily časový limit). Kategorie B: Rysové (Zvdiš, Hugo, Ondra malý) 6. ze 123, Ledňáčci (M1, MP3, Vašek) 21. ze 123. Kategorie C: Rysové (Cvrček, Fany, Anče – pojmenovaly se Čumáčci) 39. ze 60ti, trosky Káňat (Martin, Pavouk) 29. ze 60ti.

V klubovně se hrálo Městečko Palermo a pak se šlo spát.

Neděle

Rozcvička byla plná her a ještě když bylo uklizeno, hrála se kolíkovaná. Pak se jelo na Vyšehrad, kde se hrála hra s pašováním lístečků. Pak jsme navštívili hrob Antonína Benjamina Svojsíka. Cesta pak už vedla na nádraží.  Samozřejmě jsme na nádraží čekali na vlak. Cestou zpátky jsme už šifry neluštili. Na nádraží jsme se rozloučili a rozešli.

zapsal VíteL

V sobotu jsme se sešli na hlavním nádraží, všichni jsem sice očekávali davy účastníků, ale nakonec jsem se sešli pouze 3.

Nastoupili jsme tedy do vlaku a vydali se na cestu do Lužan (ve vlaku jsme dělali stezky). Z nádraží v Lužanech jsme se vydali na (ne)dalekou zříceninu hradu Skála.

Cestu jsme si krátili vymýšlením programu na Čarodějnice (!bude to sranda!). U hradu jsme se naobědvali, zahráli si na dobývání hradu a vyrazili na cestu zpět do Lužan, pak jen cesta vlakem a jsme opět doma.

Zapsal Kubas

Kromě toho jsme si taky několikrát prakticky vyzkoušeli orientaci na mapě, včetně menšího bloudění, naučili se dvojitou škotovou spojku a katovskou smyčku, zahráli mini-koulovačku, protože sněhu opravdu nebylo moc a zjistili, jak moc dokáže být Týna přísná a nekompromisní, když jde o jídlo 🙂

Doplnil Koště

Nejdříve jsme dojely vlakem na nádraží a dostaly jsme zmuchlaný papír. Měly jsme pohřbít kouzelný prsten Faraona Lapise vedle mrtvé vody. Nejdřív jsme měly najít hřbitov, na kterém jsme dostaly mapu. Šly jsme 12 km a nakonec jsme prsten zahrabaly.

zapsala Kačka

A jak to viděly ty starší:

V sobotu jsme se sešly na nádraží a vlak nás dopravil až do Třemošné. Zde se k nám dostal jakýsi dopis o tom, že máme důležitý úkol: Prsten faraona Lapise, který jsme dostaly s dopisem, donést podle nápověd až k „mrtvé vodě“ a zde ho pohřbít, jinak by faraon povstal a mohlo by dojít k zániku naší civilizace. První nápovědou bylo najít místní hřbitov. Po jeho nalezení jsme teprve obdržely egyptskou mapu, kde byl vyznačen další bod našeho putování a spoustu dalších zajímavě znějících míst.

Dorazily jsme sem, zahrály si na mumie a dostaly vzkaz psaný citronovou šťávou, takže jsme k jeho přečtení musely využít svíčku z KPZ. Podle vzkazu jsme došly k rybníku a zde byl úkol: vyrobte kompas a určete sever, jen tak dostanete další nápovědu. Pomocí misky s vodou, jehly, magnetu a kousku kartonu jsme vyrobily provizorní kompas a splnily úkol. Další destinací nám byla „Tutanchámonova pláň“ = louka, na které dříve proběhlo pár Zálesáckých táborů. Zde jsme dostaly čísla s hieroglyfy a z nich poskládaly vzkaz, že máme jít k měsíční pyramidě. A tak jsme šly.

Cestou jsme potkaly jiné skauty a pro Áďu s Káčou mnoho známých míst.

Na místě jsme po kratší aktivitě dostaly dva papíry (jeden s různými dírami a druhý s různými písmeny). Když jsme je daly na sebe, objevila se slova: „kde býci dávají dobrou noc“, šly jsme tedy do Býkova.

Po dobytí dalšího rybníčku jsme si daly oběd, vyzkoušely si ošetřit zraněný kotník a říznutí a pomocí šifrovacího kolečka dostaly odpověď na další šifru: „Monument boha Hóra“, tam jsme se následně také vydaly. U monumentu jsme dostaly naučný text o Hromnickém jezírku, celkem rychle nám došlo, že jde o naši „mrtvou vodu“, a tak byly naše další stopy jasné.

Když jsme sem došly, daly jsme si společnou fotku, pokochaly se výhledem na barevné jezírko, pohřbily prsten a vydaly se na autobus.

Tím naše cestování skončilo.

zapsala Áďa

PS: Asi jste poznali, že šlo o výpravu Zubic :-).