Autor: Milan

World Scout Jamboree 2019

WSJ

Měla jsem to štěstí a mohla jsem se stát účastníkem 24. celosvětového setkání skautů, které se tento rok konalo v USA, v Západní Virginii. Ale jak všichni jistě víme, jsem moc velký srabík, než abych jela sama. A tak se stalo, že se ke mě přidali Týna, Džanetka a Ignor. Všichni jsme byli v Jamoddíle Miloše Formana, se kterým jsme měli ještě spoustu srazů před samotným jamboreem. A najednou to tady bylo – jedeme do Ameriky, lidičky!

Bohužel, cestu tam ani zpět nemohu vyprávět z pohledu nás všech, protože Dž s Ignorem letěli jinými lety, než my dvě s Týnou.

21. července jsme se ve tři hodiny ráno dostavili na letiště. Po spoustě prohlídek a instrukcí jsme najednou letěli – nejdříve do Lisabonu, poté z Lisabonu do New Yorku… Když jsme se v NY vykopali z letadla, nasedli jsme do autobusu. Po deseti hodinách jsme vystoupili – v Západní Virginii. Yoohoo!!

Zde se naše cesty sešly s Ignorem, Dž a zbytkem našeho jamoddílu. Samozřejmě bylo potřeba si postavit tábor – spali jsme v obyčejných skládacích stanech na skládacích postelích. Byla potřeba si vařit, a tak jsme si museli každý den chodit nakupovat. Jídlo jsme skladovali v jednom námi určeném stanu, což asi nebyl ten nejlepší nápad vzhledem k tomu, že se kolem potulovali medvědi. Jinak celkové zázemí bylo obrovské a krásné. Jediné, co bylo trochu šokující, byl fakt, že tam netekla teplá voda – vůbec. Teda to a záchody, které neměly dveře, ale pouze závěsy…

První den byl spíš odpočinkový a adaptační. Pravá zábava začala až druhý den. Po zahajovacím ceremoniálu už šlo všechno tak, jak jsme si to naplánovali my. Každý den jsme mohli na jakékoliv aktivity a bylo jen na nás, kolik jich stihneme.

Bohužel, ani zde nemohu tak úplně mluvit za Ignora, protože jsme chodili po skupinách, jak se nám to zrovna hodilo. Já, Dž a Týna jsme většinou chodily spolu. Vyzkoušeli jsme si toho, co nejvíc to šlo. Stříleli jsme z luku – 3D lukostřelba, pohyblivý cíl, různé typy luků,… Vodní aktivity, jako byly vodní překážky nebo paddleboardy, tam přece nesměly chybět. Horolezení, canopy – navazované zip liny, rafty, potápění a spoustu dalších.

Každý den byl jiný a každý den jsme potkávali nové lidi. Jednoduše byl každý den úžasný a já jsem za to moc vděčná.

Ani jsme nemrkli a bylo to – 10 dní pryč – konec jamboree.

Poslední den jsme zakončili závěrečnou ceremonií. Následující ráno, konkrétně 2. srpna, jsme se s jednou částí našeho jamoddílu zase rozloučili. Druhá část pokračovala na Post Event.

 

Post Event

2. srpna jsme nasedli do autobusu a vyrazili do Washingtonu D.C. . Tam jsme si prošli nějaké ty hlavní památky jako Washingtonův monument, National Air and Space Museum nebo Bílý dům. Samozřejmě jsme dostali rozchod a trajdali jsme po vlastní trase. Navečer jsme odjeli zpět na hotel, kde jsme si zabalili, abychom ráno mohli vyrazit do Philadelphie.

Tam jsme dostali průvodce, který nás provedl městem a pověděl nám k tomu nějaké to info. I tady jsme dostali rozchod, tak jsme se šli ztratit do centra Philadelphie. Naštěstí jsme se skoro na čas zase našli a s ostatními odjeli do hotelu do New Jersey.  Ráno poté jsme z New Jersey přejeli do New Yorku, který jsme si mohli projít, jak jsme chtěli, a večer nás čekala prohlídka Empire State Building.

Druhý den v NY jsme navštívili Liberty Island a Sochu Svobody, Ellis Island a nakonec i Times Square…

Poslední den v NY jsme strávili na letišti a můžu říct jen jedno – 12 hodin na letišti není jen tak. Po chvíli se začnete nudit a cestujete vláčkem po všech 7 terminálech :D.

Ačkoli jsem si Post Event užila, tak si nepamatuji, kdy jsem se naposledy takhle moc těšila domů!

Do Česka jsme všichni dorazili v pořádku, živí a natěšení na klasickou českou kuchyni.

zapsala Káča

Po jamboree

Od 22. července do 2. srpna jsme se já, Džanetka, Týna a Ignor stali účastníky celosvětového setkání skautů. Letos se konalo v Západní Virginii a my tam mohli být s Jamoddílem Miloše Formana. Vyzkoušeli jsme si spoustu aktivit, jako např. střílení z luků, horolezení, potápění nebo zip line… Kromě parádních zážitků jsme ale poznali spoustu a spoustu nových lidí a tradic. Deset dní plných skvělých lidí, a to jak Čechů, tak cizinců, jsme si neuvěřitelně užili.

 

Post Event

Po skončení jamboree jako takového jsme se s částí z nás rozloučili, ale Týna a já jsme ke konci našeho tripu do Ameriky měli ještě daleko. Druhého srpna započalo cestování po Státech. Nebyli jsme však sami, přes 300 lidí z českého kontingentu tam zůstalo s námi… Tedy spíš my s nimi 😀

Začali jsme s Washingtonem D.C., druhý den jsme navštívili Philadelphii a nakonec jsme strávili tři dny v New Yorku.

Poté už nás čekal jen ten předlouhý let zpět domů. No, zkrátka a dobře, bylo to boží!

— Káča

WSJ 2019

Káča, Džanetka, Týna a Ignor odletěli o víkendu za oceán. V americké Západní Virginii se zúčastní 24. světového skautského jamboree (tj. setkání asi 40 000 skautů převážně ve věku 13 – 17 let ze všech koutů světa). Držíme jim palce, ať si to užijou. A Ignorovi přejeme, ať přežije výbuchy energie Džanetky a Týny :-).

Pro zájemce: https://www.jamboree.cz

Pár táborových zajímavostí

Při posledním úkolu táborové hry začaly padat trakaře. Úkol byl oficiálně v danou chvíli zrušen a většina se vrátila zpět do tábora. Většina, až na jednu skupinu, která se vrátit odmítla, protože „na tu Bílou skálu dojdou a Caesara porazí“. A šli. Vrátili se se zpěvem (prý přezpívali většinu zpěvníku), totálně promočení. Po převlečení do sucha si sedli v jídelně a začali zpívat „leje jako z konve, nedá se dál jít … jinej by se bál, my jdem dál“ (pro zájemce: skupina Bobři – Kruci, na mě káplo). Vlastně nezbývá (zvláště v dnešním světě plném rozmazlených bebíček) než uznat, že jsou frajeři.

Při soutěži „sněz, co nerad“ někteří zápasili s hráškem, někteří s „mořskými plody“, … Jen Pískle si zastavení losovacího kola schválně spočítala tak, aby na ni vyšli červi (živí, mouční). Pak snědla dobrovolně další, celkem prý asi 15. Jak říkala „ono to tak pěkně křupne“. Kdo by to do té něžné dívenky řekl. Pomalu, aby člověk před ní ty červy chránil. No, každý má jiné chutě, ale Pískle asi hlady neumře.

Stalo se nemožné. Ignor vydržel 2 týdny bez mobilu, wifi, FB apod. :-). Gratulujeme.

— Milan

Družinový vandr Rysů (14.-16. 6.2019)

Pátek

Sešli jsme se na Hl.n. a jeli GV trainem na Blatno u Jesenice. Hned na 1. odbočce jsme vyrazili na špatnou stranu … ale stálo to za to. Cestou jsme totiž potkali 5 nutrií, se kterými jsme velmi dobře rozuměli a pořádně jsme si s nimi pohráli. Cestou jsme se i vyfotili se sochou sv. Václava a nakonec se vykoupali v Blatenském jezírku. Nakonec jsme došli až ke kapličce, kde jsme se ubytovali.  U ní jsme si zahráli jen RADŠI.

Sobota

Hned, jak jsme vstali, tak jsme sbalili plachtu, najedli se a vyrazili. Šli jsme a šli a šli, až jsme narazili na 1. vesnici, kde jsme žebrali o vodu. Tamější obyvatelé vodu nepili, a tak jsme museli jít o vesnici dál. V další vesnici jsme si vodu nabrali, ale také nám řekli, že ji moc často nepijí, a tak ji pili jen Koště a Martin. Když jsme šli dál, uviděli jsme tam krásný plácek a jez ve kterém jsme se vykoupali. Před Rabštejnem jsme si prohlídli pár bunkrů a prošli jsme spoustu kopřiv. V Rabštejně nad Střelou jsme si dali nanuky a džus. Cestou jsme viděli balíky, na kterých jsme si hráli, ale jinak už nic.

Neděle

V noci trochu pršelo, a tak někdo byl mokrej, ale všichni to přežili, přesto jsme pak šli na autobus do Mladotic a vrátili se tak o pár hodin dříve. Vandr jsme si moc užili a všichni z toho máme silný zážitek.

PS: příště radši nezapomeňme 2. plachtu.

zapsal Zvdiš

Krajské kolo Svojsíkova závodu (7.-9.6.2019)

Sraz byl v 15.45 na hlavním nádraží. Poté jsme jeli vlakem do Rokycan. Odtamtud jsme šli cca 2,5 km. Dorazili jsme 5 minut před zápisem hlídek, a tak jsme se mohli zapsat první a postavit si stany přímo u plotu, za který jsme si přivázali stany. Dostali jsme zelený pásky, podle kterých jsme věděli, že jsme účastníci závodu. Také jsme dostali handbooky, ve kterých bylo napsáno úplně všechno ohledně závodu. Potom byl večerní nástup, kde nám neřekli nic novýho, jen nás uvedli do děje. Po nástupu už bylo jenom volno a pojmenovávání stanů na E. Pak už se šlo spinkat.

Ráno jsme se probudili a v 8:30 jsme vyráželi na závod. V průběhu závodu to šlo celkem rychle  … = nejvíc jsme pokazili orientaci v mapě, zdravovědu a nejvíc se nám povedlo fyzická zdatnost, kde jsme měli 34/36 bodů. Na konci dne jsme se dozvěděli výsledky …, byli jsme 6. <D

Další den jsme dojeli domů.

zapsala Pigy a Cvrček

Závěr tábora

Poslední (necelý) týden tábora byl pro účastníky 15+. Prožili jsme Predator Race, Pravěk, sporty, zašli s eprojít po okolí …

A přišel konec. Louka osiřela (posetá čtverečky, obdélníčky i cestičkami vydupané trávy). Uvidíme, jestli na rok nebo „navždy“ (v Přívěticích jsme byli již 7x, zkusíme asi najít jiné místo).

— Milan

Tábořiště se vyprazdňuje

Skončila táborová hra, v níž vyhráli Rybáři, proběhlo závěrečné vyhodnocení, také několik slibů a mladší členové odjeli domů ke svým vanám, postelím a vybraným lahůdkám :-).

Letošní tábor přinesl některá fajn překvapení. U některých členů polevila telecí léta a dalo se s nimi mluvit celkem rozumně (kéž jim to vydrží :-)), někteří generálové s epokoušeli být jen plukovníci :-), naši notoricky neradi zpívající skauti zpívali tentokrát ze všech sil (dokonce i na propršené dobrovolné výpravě na Bílou skálu). No, řekněte, není to důvod pro alespoň dobrý pocit?

V táboře zbyla jen část 15+ (prostě rádci a vedení), aby za pomoci některých rodičů (kterým opět a znovu děkujeme) bourala, odvážela … a v omezených prostorech prožila ještě několik dnů programem pro starší, debatováním o tom, jak bude vše vypadat příští rok, a tak různě :-).

— Milan

První týden tábora je za námi

Galové stále usilovně plní úkoly od Caesara. S odjezdem našich nejmladších zmizela také extrémní horka (a přišlo i pár kapek vytoužené vody). Nejmladší mj. absolvovali výcvik na koni, ti starší výcvik vodácký a čekají je vysoká lana. Příjemné překvapení: Notoričtí zlobiči ukazují svou lepší stránku. Snad jim to vydrží.

— Randomix

Tábor začal

Od pátku do neděle rádci, vedení a starší děti usilovně (a v příšerném vedru) stavěly na holé louce stany, kuchyni, jídelnu, teepee, stožáry, hráz, kopaly latriny… Děkujeme těm rodičům, kteří našli čas a chuť nám s tím pomoci. Je fajn vědět, že zaplacením tábora spolupráce nekončí.

V neděli odpoledne dorazil zbytek táborníků. Rozdělily se skupiny (pěvci. kováři, rybáři, obchodníci, druidi – družiny se překvapivě během chvíle dobrovolně dohodly, kdo bude kdo), Caesar se domluvil s Majestatixem (takže hádejte, jaké je asi téma tábora :-)?), cesta pro plnění 12 úkolů je otevřená. Tak co myslíte, jsou Galové bohové nebo lidé? Snad se to za dva týdny dozvíme.

— Milan