Autor: Milan

Cesta na Vrchol

Sešli jsme se na nádraží. Milan dal Káňatům kameru, aby jsme měli záznamy, a první dopis. Když jsme dojeli a vystoupili na nástupišti, dostali jsme druhý dopis (podle něj zakreslit mapu, kudy jsme šli). Když jsme vyšli kopec a najedli se, naše cesta pokračovala dál. Šli jsme a zdolali spoustu překážek (závora, potok …). Cestou jsme dostávali další dopisy. Když už jsme konečně byli skoro u cíle, vzali jsme lano s očky a s Ádi vedením (ne moc promyšleným) jsme zdolali poslední překážku. Na vrcholu jsme se slavnostně vyfotili a šly dolů. Ve vlaku si to Káňata taky trochu víc užívala (puštěním pohádky). A tak skončila další výprava na Vrchol.

— Týna

 

Pozn. MK:

V rámci tradiční Cesty na Vrchol – mimochodem Žďár u Svojkovic – měla Káňata svou „Cestu zemí Erdon“. Bohužel, většinu připravených dopisů si přečetli, ale s prokazováním schopností „Hledačů“ se moc neobtěžovali. Např. zakreslení cesty nebo změření skály se tak nějak nekonalo. Škoda. „Pán zla“ to bude mít jednodušší.
Informačně: Na 12 km trasu Holoubkov – Trhoň – Hůrky – Žďár – Svojkovice vyrazilo 30 lidí a jeden pes, z toho 7 Káňat.

Závěr roku u těch starších

Na konci kalendářního roku část rádců a roverů asistovala s generálním úklidem klubovny (po instalování nové vestavěné skříně to bylo opravdu třeba), někdo byl těsně před Štědrým dnem na plzeňské roverské akci Guma… Samotný Silvestr a Nový rok stráví většina spolu v Plzni nebo v Bechyni.

— Milan

Zbojnická výprava – alternativní zápis

Pátek

Byl to zamračený páteční podvečer 10.11., kdy se sešlo v 16:45 na hlavním plzeňském nádraží 8 Zubic, 7 Svišťů, 6 Rysů, lovilo ještě jedno Káně, radili čtyři rádci a celkově se na dohledu podíleli postupně tři vedoucí (dá se říci jeden na den).

Nebyla by to skautská výprava, aby nebyly potíže, přes zacpané město se totiž několik členů výpravy nemohlo protáhnout, a tak poslední z členi včetně druhého vůdce výpravy skoro vskakovali do vlaku téměř na minutu přesně.

Ve stanici Horní Bříza, zastávka naše pouť vlakem končila. Všichni úspěšně stihli vystoupit a vydali jsme se temnou nocí na pevnost Robina Hooda, nacházející se na hornobřízské skautské základně. Směr jsme měli téměř geniální, tempo střelhbité a zabloudili jsme pouze jednou.

Pevnost nám přišla až neobvykle malá, avšak zbojníci jako tito se přece vejdou všude, proto jsme v nejvýše položené komnatě vyhnali myši a poté do komnaty pro patnáct menších dětí zabydleli 21 větších děti a jedno nedítě.

Po večeři v hlavním sále a zároveň jídelně probíhali menší hry na cvičení sluchu (tichá pošta) a večer jsme zakončili jedním městečkem loupežníků (Palermo). Dále následovala už jen indiánská pohádka a půlnoční rada „těch mladých včetně Milana“.

Sobota

Ráno bylo neplánovaně velice brzké, zřejmě nebyli všichni dostatečně utahaní, proto tajné vypaření před budíčkem mne a Ádi na přípravu cesty zbojníků bylo drobet nápadné (respektive nás viděli snad úplně všichni).

Mezitím již odzvonil budíček, započalo ranní hodování. Následně naši zbojníci zjistili, že chamtivá šlechta zde ukryla velice vzácný poklad. Tento poklad mohli získat jedině zjištěním indicií, které vedou až k již zmíněné truhle s pokladem. Poklad naštěstí našli a vrátili jej původním chudým a okradeným majitelům.

Následně vypukla veliká odpolední hostina. Na jídelníčku byli například těstoviny nebo kečup, ba dokonce i sýr. Měli jsme se přímo královsky. Dále jsme mohli vyrazit, někteří již podruhé, na jedenáctikilometrovou stezku zbojníků. Po cestě získali zbojníci několik úkolů na vytrénování si svých zdatností při ochraně chudších lidí. Další úkoly je čekaly i po celou cestu, bylo jimi třeba objetí každé turistické značky, obdarovávání chudých lidí nalezeným pokladem či házení šišky po bohatých lidech. (Dám vám proto jednu radu, ptá li se vás někdo, jestli jste bohatý, nikde neříkejte, že ano, mohli byste se brzy státi potrefenými.) Tato cesta byla plněna ve třech skupinách, takže my, co jsme šli poslední, jsme dorazili již za šera a za deště.

Na panství jsme začali sušit věci i lidi a po důkladném ohřátí jsme pokračovali ošetřováním. Tím, že se nám ještě nikomu nepovedlo zranit, tak tedy naštěstí pouze teoretickým. Díky tomu již každý zvládne ošetřit tření kolene o kameny, přílišné ohýbání ruky končící přerušením stavební hmoty, mazlení se s kamny, dále testování ostrého nože či přátelení se s malými černými živočichy.

Vpodvečer jsme se bavili cinkáním si mincemi o zem a rozvazováním lidského uzlu. Večeře znamenala buřty a večer ovládli upíři. Tento den již nebyla ani rada tak dlouhá a únava naštěstí padla i na poslední zbojníky již těsně po půlnoci.

Neděle

Nedělní ráno se vstávalo dokonce až půl hodiny před budíčkem, takže to bylo lepší než předchozí noc. Ráno se konal protest proti rozcvičce, ale ukradením včerejšího vykopaného pokladu se nakonec dobrovolně téměř všichni rozhodli na ni jít.

Několik venkovních zbojnických her jako pašeráci, kolíkovaná, či buldok zakončilo zbojnický venkovní program. Poté před obědem následovalo jen drobné zauzlování si a průběžné balení a uklízení. Oběd byl vydatný, bylo jím rizoto se včerejšími buřty. Poté se již jen uklízelo a tím, že byl chvíli ještě čas, tak to vyhrálo městečko Palermo.

Po závěrečném foto jsme dali na sebe krosny a zamířili na nádraží. Vlak byl tak přiměřeně plný, takže si i většina z nás sedla. Příjezd byl dle plánů a to v neděli 12.11. v 15:41 na hlavní nádraží. Předali jsme všechny rodičům a zamířili domů…

Tato výprava byla z důvodu zakončení čekatelské zkoušky Honzy a Čiky. Byla celkem povedená i přes několik problémů z důvodu nepříznivého. Myslím si, že se to líbilo oběma stranám, dětem i rádcům…

— Míša a Martin

Zálesácké vánoce (8. – 10. 12. 2017)

Pátek

Sešli jsme se na vlakovém  nádraží v Plzni a nasedli na vlak směrem na Prahu. Ve vlaku jsme zabrali kupíčka v celém vagónu. Vedoucí nám cestou rozdali šifry, které jsme luštili. Jinak jsme si povídali a cesta příjemně utekla. Když jsme dorazili na hlavní nádraží v Praze, přestoupili jsme na metro a tím jsme jeli sedm stanic. Náš cíl byla klubovna v parku na okraji Prahy (kousek od Michelského/Kunratického lesa).

V klubovně jsme se rozdělili do třech pokojů. Vybalili jsme si věci a zatopili v kamnech. Poté jsme měli sraz ve společenské místnosti, kde jsme si navzájem vyráběli jmenovky. Taky jsme lepili  papírové řetězy na výzdobu klubovny.

Po večeři jsme ještě dlouho povídali ve spacácích.

— Víťa Šonka

Sobota

Budíček byl v 7:30 a hned byla zajímavá rozcvička (spíše pár her). Po snídani byla hra s krami. Každý tým měl kus igelitu a postupně ho překládali až do té doby, než všichni z kry spadli. Po malé pauze každý tým dělal oběť, aby se bohové slitovali a dali jim sníh. Proto jsme dostali vatu a roličku od toaletního papíru, ze které jsme měli vyrobit ledního medvěda. Toho jsme museli odnést na obětní desku. Každý tým šel podle mapy ke čtyřem bodům a u čtvrtého musel obětovat medvěda. Poté měl každý tým jinou cestu zpět na chatu.

Pak se odpočívalo a vedoucí a rádci připravovali společenskou místnost na večer. Když už bylo vše připraveno, každý se oblékl do kroje, vzal si řízek a sedl si na své místo, kde dostal bramborový salát. Teprve když všichni dojedli, šlo se ke stromečku zpívat (s krásným výhledem na Jižní spojku). Nastalo to, na co se všichni těšili, přišel Ježíšek. Zbytek večera byl už dost volný, někdo pouštěl lodičky a někdo už šel spát. Tím skončil náš vánoční večer.

— Týna

Neděle

Ráno byl budíček v 8:00. Pět minut jsme měli na převlečení a na rozcvičku a pak jsme si mohli asi 25 minut balit. Po snídani jsme si dobalili a ten, kdo měl sbaleno, šel ven hrát hry. Venku jsme hráli Vlk, zajíc a seno, měli jsme hrát fotbal, ale místo toho jsme hráli kolíkovanou, která skoro všechny bavila, i když jsme jí nedohráli kvůli hromadné fotce. Potom jsme odcházeli dovnitř, kde jsme si vzali krosny a šli jsme na metro na stanici Kačerov. Jeli jsme na stanici Hlavní nádraží, kde jsme museli počkat asi tři čtvrtě hodiny na vlak do Plzně. Vlakem jsme nakonec jeli jinou trasou přes Krč, protože u Smíchova se stala nehoda. Do Plzně jsme nakonec přijeli o 15 minut později. Na nádraží v Plzni jsme se rozloučili a odešli jsme domů.

—  Vítek L.

Zbojnická výprava Horní Bříza (10. – 12. 11. 2017)

Pátek

Kvůli ucpané Plzni jsme měli menší problém jen s tím, jak se dostavit na nádraží, ale nakonec jsme se všichni dostali do vlaku včas a odjeli směrem Horní Bříza. Když jsme dojeli na zastávku, byla už tma a docela zima. Pod vedením Honzy jsme se dostali do klubovny, kde jsme měli strávit následující víkend.

Rozdělili jsme si místa na spaní, rozdělali oheň v kamnech, dali si večeři a mohlo se začít s programem. Hrály se hry na paměť, tichá pošta a spoustu dalších. Následovala hygiena a odchod k spánku.

—  Áďa

Sobota

Časně ráno se dva naši rádci vydali na cestu, aby připravili stopovačku pro Zbojníky. A hodinu poté jsme měli budíček, což znamenalo v 7:30 h. Po docela dlouhé rozcvičce v okolí klubovny jsme se pustily do snídaně, kterou nám doma připravily maminky.

Následovala bojová hra, kde bylo cílem najít pytlík čokolád. Poté, co v nevlídném počasí vymrzli a našli čokolády, se vrátili na základnu, kde na ně čekal roztopený krb a horký čaj. Aby nám děti trochu rozmrzly, dostaly chvíli, kdy si mohly ještě lehnout a povídat si nebo se zabavit nějakou hrou, kterou si u nás půjčily. Mezitím se po menších skupinkách nasytily obědem, aby mohly vyrazit na připravenou stopovačku.

Šly ve skupinách po sedmi lidech a k sobě dostaly rádce jako dozor, kdyby se, nedej bůh, něco stalo. Se svými věcmi, které uznaly za vhodné a vzaly si je s sebou, ušly 11 km. Tato procházka byla uzpůsobena tak, aby nešly stejnou cestou zpátky do klubovny. Po cestě, když potkaly nějaké lidi, měly úkoly. A takové potkáte-li muže, zeptejte se, jestli je bohatý, pokud odpoví ano, hoďte na něj šišku. Potkáte-li se se ženou, optáte se, jestli je šťastna,  pokud ne, darujete jí čokoládu z pytlíku, co jste našly v minulé hře. Po třech a půl se vrátili všichni zmrzlí a zmáčení, ale v pořádku.

Za odměnu dostali špekáček opečený na pánvi místo na ohni kvůli nehezkému počasí. Následující program byl takový, že kdo chtěl, mohl jít ke stolu a něco si vyrobit, například tulipán nebo hlavu psa z barevného papíru. A kdo nechtěl nám ukázat svůj výtvarný talent, zahrál si deskové hry. Když děti v sobě našly večerního čertíka, který s nimi  vymýšlel lumpárny. Raději jsme hráli malé, ale zato vtipné hry. Například uzel, štrůdl nebo na zombíky. Nakonec se nám podařilo je trochu unavit a zahnat do spacáků. Někteří okamžitě usnuli únavou.

— dodala Čiky

 

Neděle

Ráno jsme se vzbudili v 7:30 a šli jsme na rozcvičku. Po rozcvičce byla snídaně a ranní hygiena. Poté jsme si zahráli městečko Palermo, celtu (s dekou) a rozplétání. Mezi hrami jsme si postupně dobalili. Po hrách jsme se dočkali oběda, ke kterému bylo rizoto. Po obědě jsme odešli ven na hry. Začali jsme buldokem, dále jsme hráli hon na tygra, kterému jsme museli sebrat ocas. Nakonec jsme hráli indiánský fotbal, kde jsme se snažili shodit flašku druhému týmu. Po této hře jsme se vrátili do klubovny, a douklidili jsme klubovnu a před odchodem jsme si ještě stihli zahrát jedno městečko Palermo. Dále jsme už jen došli na vlak a v 15:43 jsme dojeli do Plzně. V Plzni jsme už jen zakřičeli pokřik a odešli jsme domů.

— Tomáš

Liščata ve svíčkárně

Stejně jako ostatní družiny i Liščata čeká vánoční pauza od schůzek. Proto ta poslední nebyla obyčejná, 14.12. vyrazili jsme do litické svíčkárny Rodas. Děti si odnesly nejen vlastnoručně ozdobené svíčky, ale taky oddílová trička a jeden tajný dárek.

Fotky jsou k prohlédnutí v naší nové fotogalerii.

— Maya

Zálesácké vánoce u Inuitů

Na prosincovou předvánoční výpravu se vždy těšíme. Tentokrát se nás 39 vydalo do kluboven v blízkosti pražského Kunratického lesíka. Stavěli jsme iglů, sbírali jídlo na polární noc, pluli na kře, kradli ledním medvědům velrybí tuk… Došlo samozřejmě i na slavnostní vánoční večeři, rozdávání dárků, pouštění lodiček se svíčkami, přešátkovávání i jeden vlčácký slib. Sněhu jsme se dočkali až při návratu těsně před Plzní, což byla škoda, ale zase tak moc to nevadilo.

— Milan

Městská skautská hra

Skautský institut ke 100 letům plzeňského skautingu připravil on-line hru, na kterou vyrazila i naše Káňata. Dvě hodiny jsme kmitali večerním městem s mobilem připojeným na internet. Kolem středu města sem a tam, hledali jsme ulice a místa, včetně náročného probojování se k Malé synagoze, a odpovídali na otázky. Hru jsme zdárně dokončili, začátkem prosince se dozvíme, jak jsme dopadli.

— Milan

Zbojnická výprava

Jednadvacet členů družin Rysů, Zubic a Svišťů se vydalo na víkendovku do Horní Břízy. V klubovně, kde jsme spali, to bylo trochu o sardinkách a občas padala nějaká ta voda, ale přesto jsme nebyli jen uvnitř, podnikli jsme zbojnickou stopovačku, zahráli řadu her, …

— Milan

West Side Story

Po několika měsících vyrazil opět dav Káňat a vedení do Nového divadla. Tentokrát na muzikál, který převádí klasický příběh Romea a Julie do New Yorku padesátých let. I ve sporu mládežnických gangů Tryskáčů (rodilí Američané) a Žraloků (přistěhovalí Portoričané) jde o lásku a nenávist. Malicherné spory o území a vlastní široká ramena končí smrtí, kterou vlastně nikdo nechtěl, a zničenou láskou, která nedostala šanci.

I toto divadlo se nám líbilo. Že bychom byli kulturní :-)?

— Milan