Výprava za pirátským pokladem (19.-21.10.2018)

Pátek

Asi nemusím ani zmiňovat, že jsme se jako na každou výpravu dopravili vlakem. Tentokrát jakožto piráti na cestě za pokladem (i když do suchozemského Ošelína). Hned po příchodu na chatu následovalo ubytování, večeře a započala výroba vlajek. Každý dostal své pirátské jméno a tím byla jeho vlajka inspirována. Kdo měl hotovo, dal se do rébusů nebo si šel zkusit stezku odvahy.  Pro navrátivší měl Milan ještě připravené hádanky, hrálo se Palermo a poté jsme již zalézali do spacáků.

Sobota

Tento den začal překážkovou dráhou namísto rozcvičky. Hned po ranní hygieně a snídani jsme se po skupinkách vydali směrem na Volfštejn. Cíl byl jasný, najít klíč k pokladu.

Po pár hodinách jsme se všichni sešli na zřícenině, kde nás ovšem překvapila skupina zálesáků (s malým z) s tím, že zde mají výročí a tudíž si budeme muset uvařit jinde. Vyrazili jsme tedy směrem na vyhlídku Vlčí hora. Zde jsme naštěstí narazili na ohniště, a tak se mohl za chvilku již dělat oběd. Po jídle následoval  boj o klíč, za zbraně nám posloužily hadráky. Cesta zpět byla zprvu trochu bungeestezka, ale o to více se nám to líbilo. Poté už jsme si jen zabojovali o vlajky a za chvíli už jsme přicházeli k chatě. Tam na nás čekal pirát s černou vlajkou, který nám obsadil bydlení a vypadal, že se ho nehodlá vzdát. My jsme ho ale po vzoru husitských bojovníků vypudili hlasitým zpěvem a mohli jsme se tak pustit do hledání spousty zelených lístečků se slovy, které se stále objevovaly po chatě.

Večer byl ve znamení ohýnku, buřtů a kytar (a samozřejmě také městečka Palerma).

Neděle

Poslední den začínal jako vždycky rozcvičkou, ranní hygienou a snídaní. Dále nás čekal bojový úkol – získat měšec s penězi (a dalšími zelenými lístečky), který nám visel asi tři metry nad hlavou. K tomu jsme využili lana, dva pevnější klacky a znalost kolmé vazby. Nemuseli jsme dělat ani dvě patra a Kája už držela měšec v ruce. Mince jsme vyměnili za polní lopatku ke kopání pokladu a šli jsme skládat vzkaz z lístečků, dělat dřevo nebo připravovat oběd.

Po dostatečném nasycení a doskládání zprávy jsme popadli lopatku, buzolu a vrhli jsme se na lov pokladu. Pár kroků sem, změřit azimut, pár kroků tam a poklad byl na světě. Na chatě jsme otevřeli truhličku, rozebrali si pamětní kartičky, lahvičky na krk a nějaké ty bonbony.

Nakonec jsme už jen zabalili, uklidili, rozloučili se s chatou a vydali se směr Plzeň.

Pozn.: Zúčastnilo se 5 Zubic (Kája, Barča, Róza, Terka a Julča), 6 Svišťů (Vašík, MP3, Dáda, VíteL, Ondra a Vojta) a něco těch postarších (Míša, Áďa, Martin a Milan).

— zapsala Áďa