Zahajovací výprava SviZubů (8.9.2018)

V sobotu 8. září jsme se jako na každé výpravě sešli (5 Zubic, 9 Svišťů, Áďa, Písk, Míša a Milan) na hlavním nádraží. Chvilku to vypadalo, že nám panel odjezdů zatají nástupiště našeho vlaku, ale v posledních minutách nám to prozradil a vlak jsme stihli.

Po vystoupení v Loděnici jsme se vydali směrem do Solvayových lomů. Po cestě jsme si vyzkoušeli, jaké to je plížit se za špionem a skupinově hrát pexeso (pozn. red.: a taky kámošili s koníky).

Lomy nás překvapily počtem lidí, kteří stejně jako my čekali na jízdu vláčkem. Po koupi jízdenek a domluvě s řidičem jsme se svezli po bývalém území těžby a poslušně mávali všem kolemjdoucím.

Následovala vyhlídka na obec Svatý Jan pod Skalou a sestup (pozn. red.: pro Milana byla první krpálovitá část spíš slaňováním) k místnímu prameni sv. Ivana. Ten nás moc nepotěšil, protože z důvodu zhoršení kvality vody jsme se nemohli napít. Osvěžili jsme se alespoň zvnějšku a vyrazili na Alkazar.

Cestou jsme potkali svatbu v hostinci a menší obchůdek v garáži, ve kterém někteří ukojili svou žízeň nebo chuť na nanuka (pozn. red.: bylo fakt dost teplo). Kousek odsud už na nás čekaly štoly. Najedli jsme se, lehce okoukli okolí, oblékli kroje a s velkou důvěrou k vedení se poslepu odebrali do jedné ze štol. Tam již svítily svíčky a mohlo následovat předávání Tří kapek rosy, Tří bílých tesáku a jedné odborky zdravotníka. Když jsme se „pokoušeli“ najít východ, narazili jsme na dopis od starého piráta. Psalo se v něm o jakémsi pokladu pod Vlčí horou, tak uvidíme, co z toho bude…

Závěr výpravy nás vedl podél řeky na vlak do Srbska a přes Beroun zpět domů. Na plzeňském nádraží jsme zakřičeli oddílový pokřik a šup domů a vyprávět zážitky.

zapsala Áďa (s doplňky MK)