Cesta na Vrchol

Sešli jsme se na nádraží. Milan dal Káňatům kameru, aby jsme měli záznamy, a první dopis. Když jsme dojeli a vystoupili na nástupišti, dostali jsme druhý dopis (podle něj zakreslit mapu, kudy jsme šli). Když jsme vyšli kopec a najedli se, naše cesta pokračovala dál. Šli jsme a zdolali spoustu překážek (závora, potok …). Cestou jsme dostávali další dopisy. Když už jsme konečně byli skoro u cíle, vzali jsme lano s očky a s Ádi vedením (ne moc promyšleným) jsme zdolali poslední překážku. Na vrcholu jsme se slavnostně vyfotili a šly dolů. Ve vlaku si to Káňata taky trochu víc užívala (puštěním pohádky). A tak skončila další výprava na Vrchol.

— Týna

 

Pozn. MK:

V rámci tradiční Cesty na Vrchol – mimochodem Žďár u Svojkovic – měla Káňata svou „Cestu zemí Erdon“. Bohužel, většinu připravených dopisů si přečetli, ale s prokazováním schopností „Hledačů“ se moc neobtěžovali. Např. zakreslení cesty nebo změření skály se tak nějak nekonalo. Škoda. „Pán zla“ to bude mít jednodušší.
Informačně: Na 12 km trasu Holoubkov – Trhoň – Hůrky – Žďár – Svojkovice vyrazilo 30 lidí a jeden pes, z toho 7 Káňat.