Zbojnická výprava – alternativní zápis

Pátek

Byl to zamračený páteční podvečer 10.11., kdy se sešlo v 16:45 na hlavním plzeňském nádraží 8 Zubic, 7 Svišťů, 6 Rysů, lovilo ještě jedno Káně, radili čtyři rádci a celkově se na dohledu podíleli postupně tři vedoucí (dá se říci jeden na den).

Nebyla by to skautská výprava, aby nebyly potíže, přes zacpané město se totiž několik členů výpravy nemohlo protáhnout, a tak poslední z členi včetně druhého vůdce výpravy skoro vskakovali do vlaku téměř na minutu přesně.

Ve stanici Horní Bříza, zastávka naše pouť vlakem končila. Všichni úspěšně stihli vystoupit a vydali jsme se temnou nocí na pevnost Robina Hooda, nacházející se na hornobřízské skautské základně. Směr jsme měli téměř geniální, tempo střelhbité a zabloudili jsme pouze jednou.

Pevnost nám přišla až neobvykle malá, avšak zbojníci jako tito se přece vejdou všude, proto jsme v nejvýše položené komnatě vyhnali myši a poté do komnaty pro patnáct menších dětí zabydleli 21 větších děti a jedno nedítě.

Po večeři v hlavním sále a zároveň jídelně probíhali menší hry na cvičení sluchu (tichá pošta) a večer jsme zakončili jedním městečkem loupežníků (Palermo). Dále následovala už jen indiánská pohádka a půlnoční rada „těch mladých včetně Milana“.

Sobota

Ráno bylo neplánovaně velice brzké, zřejmě nebyli všichni dostatečně utahaní, proto tajné vypaření před budíčkem mne a Ádi na přípravu cesty zbojníků bylo drobet nápadné (respektive nás viděli snad úplně všichni).

Mezitím již odzvonil budíček, započalo ranní hodování. Následně naši zbojníci zjistili, že chamtivá šlechta zde ukryla velice vzácný poklad. Tento poklad mohli získat jedině zjištěním indicií, které vedou až k již zmíněné truhle s pokladem. Poklad naštěstí našli a vrátili jej původním chudým a okradeným majitelům.

Následně vypukla veliká odpolední hostina. Na jídelníčku byli například těstoviny nebo kečup, ba dokonce i sýr. Měli jsme se přímo královsky. Dále jsme mohli vyrazit, někteří již podruhé, na jedenáctikilometrovou stezku zbojníků. Po cestě získali zbojníci několik úkolů na vytrénování si svých zdatností při ochraně chudších lidí. Další úkoly je čekaly i po celou cestu, bylo jimi třeba objetí každé turistické značky, obdarovávání chudých lidí nalezeným pokladem či házení šišky po bohatých lidech. (Dám vám proto jednu radu, ptá li se vás někdo, jestli jste bohatý, nikde neříkejte, že ano, mohli byste se brzy státi potrefenými.) Tato cesta byla plněna ve třech skupinách, takže my, co jsme šli poslední, jsme dorazili již za šera a za deště.

Na panství jsme začali sušit věci i lidi a po důkladném ohřátí jsme pokračovali ošetřováním. Tím, že se nám ještě nikomu nepovedlo zranit, tak tedy naštěstí pouze teoretickým. Díky tomu již každý zvládne ošetřit tření kolene o kameny, přílišné ohýbání ruky končící přerušením stavební hmoty, mazlení se s kamny, dále testování ostrého nože či přátelení se s malými černými živočichy.

Vpodvečer jsme se bavili cinkáním si mincemi o zem a rozvazováním lidského uzlu. Večeře znamenala buřty a večer ovládli upíři. Tento den již nebyla ani rada tak dlouhá a únava naštěstí padla i na poslední zbojníky již těsně po půlnoci.

Neděle

Nedělní ráno se vstávalo dokonce až půl hodiny před budíčkem, takže to bylo lepší než předchozí noc. Ráno se konal protest proti rozcvičce, ale ukradením včerejšího vykopaného pokladu se nakonec dobrovolně téměř všichni rozhodli na ni jít.

Několik venkovních zbojnických her jako pašeráci, kolíkovaná, či buldok zakončilo zbojnický venkovní program. Poté před obědem následovalo jen drobné zauzlování si a průběžné balení a uklízení. Oběd byl vydatný, bylo jím rizoto se včerejšími buřty. Poté se již jen uklízelo a tím, že byl chvíli ještě čas, tak to vyhrálo městečko Palermo.

Po závěrečném foto jsme dali na sebe krosny a zamířili na nádraží. Vlak byl tak přiměřeně plný, takže si i většina z nás sedla. Příjezd byl dle plánů a to v neděli 12.11. v 15:41 na hlavní nádraží. Předali jsme všechny rodičům a zamířili domů…

Tato výprava byla z důvodu zakončení čekatelské zkoušky Honzy a Čiky. Byla celkem povedená i přes několik problémů z důvodu nepříznivého. Myslím si, že se to líbilo oběma stranám, dětem i rádcům…

— Míša a Martin