Výprava Mimoňů (7. 11. 2015)

Když jsme čekali na ostatní, přišel k nám nějaký zřejmě ožralý pán jménem Filip. Asi se snažil sebrat nám batohy, ale to se mu nepovedlo. Jízda byla v poho, ale Scarlet nedorazila (Scarlet Odkráglová – Lečo totiž úspěšně zaspala). Vybrali jsme si lidi do dvou skupin a vymýšleli jména. My byli žluté komando a … druhou skupinu teď nevím (druhá skupina se pojmenovala Brutální žluté komando, zkráceně BŽT). Šli jsme dál a pak jsme se na kousku cesty zastavili a měli jsme vymyslet básničky. Mojí skupiny byla:

Suprčupr ukulele,
malý bobík žere rohlík.

Ukulele suprčupr,
Sťuart hodil super vtipózní bombu do čínského jezera.

Šuprsupr ukulele,
Kevin běží svěží.

Monstrózní mimoni mu fandí,
mimoni jsou na větvi z toho, jak se daří.

Potom bylo ještě spoustu aktivit, ale to by bylo na dlouho (kromě skládání mimoňské poezie, která místy připomínala spíše poezii vogonskou, jsme taky soutěžili v rychlostním běhu do kopce, vyráběli nerozmotatelný uzel, fotili co nejkrutější selfie, soupeřili ve velké mimoňské bitvě o přízeň toho největšího padoucha a také si splnili pár bodů do stezek. Byť kluci pyromani místo pořádného ohně zvládli spíš jen hromadu kouře). Překvapivě jsme z básničkou vyhráli (škoda, že se nezachovala i ta druhá, pro srovnání kvality). I když vyhrála druhá skupina (celkově), mně to ani nevadilo. Rozdělili se s námi o banány a každý měl dva (banány nám na nádraží přinesla Nancy a slavnostně je předala již čerstvá a odpočatá Scarlet). Moc jsem si to užila 😀

— Ještěrka