Třetí Shahiyena (25. – 28. 9. 2015)

Co je to Shahiyena? 
Shahiyena je oddílová zážitkově-výuková akce pro lidi kolem 15 let. Koná se vždy, když dorostou lidi, pro které má smysl ji pořádat. Takže po letech 2002 a 2005 letos potřetí. 
A jak to dopadlo? … Pro tyhle lidi to mělo smysl. 🙂

Pátek

Úvodní účastníci: Áďa, Kačka, Šimpy, Čiky, Kája, Wewerka, Breptal, Marťas, Epik, Liščák a Koště. 🙂

„Ahoj !“ slyším ze všech stran. Takhle je to vždycky, když se dostanete do chumlu Zálesáků. Všichni jsou přátelští a podávají vám ruce jeden přes druhého. Právě jsem dorazila na hlavní vlakové nádraží v Plzni, kde se máme sejít. Všichni ostatní už tady zřejmě čekají, protože mě Koště posílá pro jízdenku a vyráží se. Všichni si nadšeně štěbetají své zážitky z doby, kdy jsme se neviděli a hledají náš vlak a volná místa.

Na výpravách do Ošelína je nejlepší, že nemusíme táhnout batohy a jídlo nikam daleko. Chata, do které míříme, je hned vedle vlakové zastávky. Stačí jen vyjít jeden kopeček a jsme tu. Odnášíme si věci nahoru do podkroví, kde budeme spát, a pak míříme rovnou ven pro první instrukce: „Můžete si půjčit všechno, co najdete v chatě. Můžete použít cokoliv ze svých věcí a všechno nářadí, které už jsem vám tady připravil. A teď je čas postavit stožár a bránu. Tak se pusťte do práce!“

Dělíme se na dvě skupiny, abychom měli všichni co dělat. Bohužel máme málo nářadí, a tak používáme co se dá. Trvá nám to déle, než jsem čekala, a pomalu se začíná stmívat, ale pokračujeme a nakonec se nad námi tyčí stožár i brána, o které si mnozí mysleli, že stát nikdy nebude.

Vevnitř u kamen je mnohem lépe. Teplo se rozlévá po celém pokoji a protéká nám skrz zkřehlé ruce až do morku kostí. Každý večeří, co si přivezl z domova, a s plnými ústy křičíme jeden přes druhého své nápady. Máme totiž definovat Rádce. Každý něčím přispěje a Koště naše návrhy trpělivě zapisuje na bílý arch papíru, zavěšený na stěně. Závěr ? Rádce by měl být vzor, kamarád, měl by předat své zkušenosti a vědomosti mladším … A speciálně kvůli Tomovi: „umí být zticha“. 🙂

Teď už ale všichni lezeme do spacáků a těšíme se na zítřejší ráno, kdy má přijet Pepík s Elisou.

— zapsala Kája/Hejvy

Sobotní ráno

Po několika budících, které si někdo zapomněl vypnout, konečně zvoní ten správný a my vstáváme. Následuje krátká rozcvička venku a nástup v krojích. Po něm už se všichni hrnou na snídani, aby ji v klidu stihli, než začne další program. Na ten zůstáváme u stolu, dělíme se na dvě skupiny a Kst nám rozdává pexeso. Divíte se? To mi taky, ale hned je nám vysvětleno, co budeme dělat: „V každé skupině máte jedno balení pexesa a vaším úkolem je seřadit kartičky podle čísel do dvou řad pod sebe tak, aby jedna řada začínala jedničkou a druhá jí končila.“ Zdá se to jako jednoduchý úkol a také je. Jen když se nemačkáte s dalšími devíti lidmi u jednoho stolu a vidíte si pod ruce. Nakonec jsme to ale zvládli a dokonce jako první.

Hra (pozn.: Koště tomu říkal timemanagement) pak ještě pokračovala, ale to by bylo na několik stran, a tak Vám jen povím, že ti kdo dávali pozor, si z ní odnesli nové poznatky, které jim snad pomohou být lepšími rádci …

A teď už bych asi měla předat slovo Elis, abyste viděli také jiný pohled na věc. 🙂

— zapsala Kája/Hejvy

Sobota

Ráno cesta vlakem, já a Pepík. Jeli jsme za svými přáteli, kteří se v Ošelínské chajdě ubytovali už v pátek. Když jsme po hodince, strávené ve vlace, debatujíc o hlubokých myšlenkách :D, konečne dorazili k oné slavné chatičce, tak nás s upřímným nadšením všichni uvítali.

Nastala přednáška o hospodaření s Koštětem, kde jsme si vysvětlili spoustu užitečných informací, přednáška o bezpečnosti s Pepíkem, kde nám ukázal, jak se věci dělat nemají a jak to kolikrát může dopadnout (ukázal to na vlastních starých zraněních), navíc přednášku pojal opravdu zábavně, takže jsme se poučili a přitom pobavili. A pak oběd.

K obědu byla vyhlášená Liščákova RAJSKÁ OMÁČKA s masovými kuličkami, jenže jsme zjistili, že rajské omáčky máme až moc, myslím, že bychom týden určitě vyžili jen o rajské.

Po vydatném obědě nás čekaly přednášky o skautské symbolice (Koště) a vazbách (lanových 🙂 – Pepík) jsme dostali za úkol nějak realizovat ohniště. Nejdříve jsme museli najít kameny, ty byly hned pod chatou a ohniště mělo být o něco níže, takže jsme vytvořili takového hada a kameny si podávali, sem tam nějaký byl omylem hozen o:). Ale naše týmová práce se vyplatila a my měli rychle hotovo. Ještě chrastí a já mezitím omlátila kámen jiným kamenem do tvaru srdéčka a dala ho hezky doprostřed ohniště, aby to vypadalo estetičtěji :D.

K večeři byla nečekaně Liščákova rajská, nadlábli jsme se (pozn. Toma: upřímně soucítím se všemi účastníky, kteří se vrátili unaveni domů a jejich starostlivá maminka jim udělala k večeři rajskou). Den jsme ukončili hrou Cesta balonem, jejíž pravý smysl byl patrně uvědomit si naše největší životní priority. Ti, co měli ještě síly nazbyt, si i vyčistili zoubky a uvelebili se do spacáčků. Chvíli trvalo, než jsme uklidnili smějící se příšerky, které nebudu jmenovat :D. A dali se do spánku, nedočkaví na zítřejší program.

— zapsala Elisa/Lečo

Neděle

Nedělní program jsme zahájili hrou s mírumilovným názvem BOMBA: Uprostřed lanem vyznačeného pole se nacházela bomba (míč), kterou bylo potřeba dostat ven, přičemž do kruhu nesměl nikdo vstoupit a bomba se nesměla dotknout země.

Současně s bombou probíhala pro druhou skupinu hra PAPRSKY, což byla v podstatě trochu složitější překážková dráha. Tenisák, který představoval sluneční kotouč, se pohybuje po „dráze“, zavěšený na několika provázkách (paprscích). Poté se skupiny vystřídaly.

Další na programu byla rétorika s Koštětem, při níž byl nejzábavnější projev na kameru, a zdravověda s Editou. Před obědem jsme šli dopřipravit oheň, jehož konečná podoba byla šestiboká hranice. K obědu jsme už neměli rajskou (neboli Specialitu ala Lisa), ale rizoto, které ovšem také vydrželo značnou dobu.

Po obědě se skupiny na rétoriku a zdravovědu prohodily a potom následovala psychologie s Editou a dějiny skautingu s Milanem. Večer před večeří jsme ještě vyplnili naší hranici chrastím a připravili dřevo na přílož. K večeři byly chleby s vejcem.

Po večeři byl nástup a po nástupu oheň. Ohnivákem byl zvolen Wewerka. U ohně jsme například debatovali o tom, jestli si skaut může zajít v kroji do hospody (já si myslím, že ne) a hráli jsme hru „Radši“.

— zapsal Marťas

Pondělí

Poslední den Shahiyeny jsme začali hrou Trifidi. Všichni, až na Marťase a Káču, jsme měli zavázané oči a tihle dva měli za úkol nás vést a řídit v různých každodenních úkolech, které za normálních okolností zvládáme bez problémů, ale se zavázanýma očima už jsme to tak lehké neměli. Po této celkem akční hře následovalo Koštětovo uzlování a lasování a hra Balon, při které jsme si měli stanovit naše největší životní priority.

Po obědě se řešilo TH 2016 a byl to také čas, na závěrečnou zpětnou vazbu. Dlouho netrvalo a naše společná akce skončila. Nám už poté nezbylo, než uklidit v chatce a nasednout na vlak zpátky do Plzně.

— zapsal Tom/Epic