Čarodějnice (1. 5. 2015)

Zálesácké čarodějnice jsou už dlouhodobě tradiční akcí, ale přesto letos proběhlo několik věcí zcela netradičně. Tou asi největší novinkou bylo, že celý slet připravovali rádci a roveři a vedení tam dělalo jen jakýsi „dohled“, kdyby se náhodou něco nepovedlo. A přestože to byla první větší akce, kterou připravovali takto samostatně, tak se povedlo téměř všechno.

Organizační skupina vyrazila na Krkavec už den předem, aby si rozmyslela, co kde bude, kudy povede trasa, připravila a trochu uklidila údolí a v neposlední řadě taky večer ugrilovala Liščákovy perfektní steaky :). Od toho nás neodradila ani menší noční sprška, protože jsme byli připraveni a měli s sebou i obří stan, kam by se vešla možná polovina oddílu. Jen Koště zatvrzele spal v hamace, a tak asi jako jediný ráno trochu ždímal spacák.

Po brzkém budíčku jsme nechali Liščáka, Danču a Honzu na místě, aby připravili oheň a Ariadnu a vydali jsme se naproti dětem, které měly sraz v 9.00 na konečné tramvaje na Košutce. I přes počasí, co se netvářilo zrovna přívětivě, se malých čarodějnic a kouzelníků sešlo poměrně hodně. Vyrazili jsme tedy na cestu. Během té se hrála čarodějnická výzva. Aneb když někdo řekne slovo „čarodějnice“ a druzí to uslyší, tak se dotyčný musí dotknout nosem země, ať je kde je. Což třeba uprostřed bahnité cesty nebyla zrovna výhra.

Cestou se nám také podařilo kouzly přemoci několik nebezpečných trolů, kteří zdivočele pobíhali po lesích, sehnat správné ingredience do lektvaru i se utkat o lektvary již hotové. Jejich sbírání nebylo jednoduché, a tak se čarodějnice radši loučily do několika skupin, aby jim to šlo lépe, až nakonec na kouzelné pasece nezůstal jediný lektvar.

Pak jsme se pomalu přiblížili k samotnému údolí, kde bylo potřeba se poslepu dostat z bludiště pomocí Ariadniny nitě. I to se všem úspěšně podařilo, a tak už nám nic nebránilo vrhnout se do údolí, abychom mohli přivítat místní čarodějnice a upéct si spolu s nimi buřty. A kdo neměl buřta, pekl třeba jablíčka, chleba, sýr, rohlíky, tatranky… Zkrátka peklo se úplně všechno. Několik odvážlivců zkoušelo, zda se jim nezamotá hlava z točení se v hamace, až z toho Epic dostal ránu do nosu, a tak jsme s tím radši přestali. Potom jsme pod Breptalovo dohledem zkoušeli postavit padáček pro vajíčka čaroslepic. Vajíčka ale byla moc křehká a skála, odkud létala, moc vysoká, takže žádné z nich nepřežilo bez újmy. Slepice si příště musí najít lepší bidýlko.

Už se ale pomalu nachýlil čas, a tak jsme se vydali na zpáteční cestu. Během té se konala ještě soutěž v létání na košťatech a navštívili jsme poustevníkovu jeskyni, kde se čarodějnice zkoušely protáhnout úzkým vchodem. Nebylo to zrovna snadné, ale nakonec to zvládla i Merry, byť pak byla celá černá jako kominík.

Pak ale bylo zapotřebí trochu přidat do kroku, protože rodiče již na malé kouzelníky netrpělivě čekali. A tak jsme ukončili další čarodějnický slet, opět bez havarovaných košťat a bez černých koček zaseknutých v komíně.

— Koště