Středisková velikonoční výprava (17. – 21. 4. 2014)

Ráno jsme se sešli na autobusáku. V autobuse rozhodně nuda nebyla, protože jsme se celou cestu do Strašic s Liščákem, Breptalem, Marťasem a Dančou bavili o World of Tanks.

Už jakmile jsme dorazili do Strašic, tak nám vedoucí přichystali hru. V ní jsme se rozdělili do skupin, každých s jedním vůdcem, a podle věku ostatních členů jsme měli zjistit 4-6 konkrétních údajů o Strašicích. Na této hře bylo nejzajímavější to, že skupina nejstarších přišla asi o hodinu po té předposlední, jelikož Breptal (jeden z jejích členů) navrhl, aby si někde sedli a čtvrthodinku poslouchali písničky, jenže jejich čtvrthodinka se jim zvrhla v třičtvrtěhodinku. (Jo, jo, kromě toho, že skupina těch nejstarších a nejšikovnějších nezvládala ani dočítat úkoly do konce, takže splnila většinou jenom půlku, ještě zapomněli na hodiny.)

Poté, co jsme se všichni sešli, jsme se šli ubytovat do tělocvičny. V této tělocvičně a jejím okolí jsme strávili až na dva výlety do místních lesů všech pět dní. Počasí bylo trochu divočejší, takže výpravy do okolí byly trochu omezeny. Ale zato se tělocvična alespoň pořádně využila a mohli jsme se tam dostatečně vyřádit. Hned první den jsme si v této tělocvičně zahráli rugby, fotbal a Smrčkův „univerzální všeball“ a „ultimate frisbee.“

Druhý den byl velmi podobný a také se velmi hrálo ultimate frisbee (ostatně tato hra nám na denním repertoáru zůstala po celou výpravu – všichni to pořád chtěli hrát a nedali pokoj… asi holt dobrá hra). Ale kromě toho se zvládly i nějaké ty bludišťácké bitky – kdo by to nevěděl, tak téma celé Velikonoční výpravy bylo Bludiště – mravenci v marmeládě, skákání na trampolíně, houpání na kruzích, latrínová honička, kde Anička všem vytřela zrak, brutální fotbálek, hledání a vymýšlení nových skautských zákonů, hlasitá pošta…

Při prvním výletu do okolí Strašic se hráli Partyzáni (každý měl svou průkazku, které se musel v lese zbavit tak, aby ji nikdo neviděl, pokud se mu to podařilo, dostal za to body, zároveň dostal body za to, že našel průkazku někoho jiného). Já s Breptalem a Liščákem jsme si ještě zpestřili program dračákem. Nakonec jsme se dostali na louku nad Strašicemi, kde jsme si zahráli Tygra a Koště provedl jeden neúspěšný pokus rozdělat oheň křesadlem. Velmi zajímavým zážitkem byla návštěva miniZOO ve zdejší škole. Důkladně jsme si zde osahali jak agamu vousatou, tak i krajtu královskou, užovku červenou, korálovku, ale i pěkného chlupatého králíčka.

Při druhém výletu, jehož hlavním cílem byla střelnice nedaleko Strašic (Vojenská střelnice Bahna), jsme neměli moc štěstí na počasí, co chvíli se spouštěly typické aprílové spršky, někdy i dost silné (i když zas taková katastrofa to nebyla, většinou přestalo pršet dřív, než si někteří stihli vzpomenout, kde vlastně mají pláštěnku). První část tohoto výletu jsem vedl já. Mým úkolem bylo, abych dostal družinu k hájovně (později se ukázalo, že to není hájovna, ale jakési vojenské ležení). Od této chvíle nás měla vést vlčata, která nás vedla asi 1,5 kilometru. Poté jsme závodili, kdo se nejdéle udrží na stromě (alias Na brtníky). Tuto hru vyhrála malá Anička (tahle roztomilá holčička se na stromě udržela jenom nohama). Až na střelnici (kde jsme pak potkali návštěvu – Digiho a Ostraváky) nás potom vedl Koště. Zde měli všichni starší rozdělat oheň křesadlem. Všem až na Koštěte se to povedlo, protože jsme měli hořčíková křesadla (Koště měl jen pazourek a ocel) a navíc mu potom začalo pršet.

Po této velké výpravě už se do odjezdu nic nestalo (jen kluci zvládli během večera uplést pomlázky a ráno vyšupat dívčí polovinu výpravy, barvila se vajíčka, zahráli jsme si Brutální Bulánky, naposledy zasoutěžili o bludišťáky, uklidili tělocvičnu a vydali se na bus.), takže tím svůj článek končím. Velmi doporučuji všechny podobné akce.

— Tom (doplněný Koštětem)