Výprava na Radeč (8. 5. 2013)

V sobotu 8.5.2013 se 12 statečných umělců pod vedení Pepíka, Milana a Honzy sebralo a časně zrána se lokálkou dopravili do Radnic, kde započal boj o mistrovský štětec. Hned na nádraží byli umělci rozděleni do několika skupin, malířských ateliérů, a každý malířský ateliér pak prokazoval své znalosti umění poznávačkou slavných uměleckých děl (od Mony Lisy Leonarda da Vinci přes Adolfa Borna a jeho Macha a Šebestovou až po příšernou moderní mazaninu od nějakého Rusa). Někomu se vedlo lépe, někomu hůře. Favoritem se stal ateliér Manky, který měl na svém kontě 9 správných odpovědí z 12.

První zastávkou ateliérů byl místní zámek, jehož skicu měly skupiny v časovém limitu nakreslit. Nutno podotknout, že zadavatel nepočítal s tím, že ze zámku se vyklube příšerná barabizna. Abychom se dostali rychle skrz město, skupiny cestou získávaly body za první spatřenou poštovní schránku, popelnici na plast, zámek, apod. Rekordmanem byl Matyáš, který se snažil špulit oči na všechny strany.

Netrvalo proto dlouho a ocitli jsme se na okraji lesa. Po mírném zabloudění, během kterého se na nás vrhlo hejno vos (Honza), jsme se dostali okolo rybníku až na poměrně dost podmáčenou louku – místo našeho budoucího letošního tábora. Pepíka místo moc nenadchlo, ale děti byly nadšené z posedu hned u louky.

Protože bylo skoro poledne, rozdělali jsme oheň (některé ateliéry nanosily kameny, jiné dřevo, další chrastí) a několik dobrovolníků si zkusilo oheň zapálit. Po několika neúspěšných pokusech, kdy bylo vidět, že se někteří ohně bojí, jim Pepík ukázal, jak na to. Naobědvali jsme se.

Po obědě (a samozřejmě po zahlazení ohniště), si každý vylosoval jednu rostlinu, kterou měl ostatním během další cesty ukázat. Chudák Cipajs, který si vylosoval heřmánek. Heřmánek totiž nikde nerostl. Zatímco děti si vzájemně ukazovaly kytky a stromy, přičemž Pepík jim to vždycky doplnil nějakou zajímavostí typu k čemu je to dobré, se zatáhlo. U hájovny Milan zorganizoval meziskupinovou soutěž o poskládání stromu z pořezaných polínek, ale čas nás již tlačil, tak rychle dál. Začalo poprchávat. Vytáhnout pláštěnky (pozn.: Pavouka a Julču donutit vzít si pláštěnku, to je síla). Zatímco jsme se škrábali do kopce, spustil hrozný ceďák, takže na hradiště Bílá skála, které měli ateliéry umělecky ztvárnit, jsme se nedostali. Liják vydržel asi 40 minut, pak se mraky roztrhaly a začalo pálit slunce. Protože času zbývalo již jen málo, přišlo na řadu krosení skrz mlází, abychom si zkrátili cestu. Ještě jedna soutěž o pevnou malířskou ruku (vést velký štětec rychle rovně) a již tradá na vláček do Bezděkova.

Myslím, že i přes nepřízeň počasí a nejedny promáčené botičky se výprava vydařila (i když Milan chtěl Pavouka zabít). Škoda jen toho, že se děti vlekly místy jako smrad, takže jsme nestihli navštívit některá hezká místa. Ale snad se to během tábora napraví.

— Pepík