Čarodějnice (1. 5. 2013)

Už! Dlouho očekávaná a tradiční akce, která se zpravidla koná 1. května, nastala. Den předtím, 30.4. 2013, se sešel přípravný tým čarodějnic, jmenovitě EL, Pepík, Breptal, Danča, Čiky, Veverka a náš vrchní mág Šéfík, v klubovně kde jsme poněkud prudili Lucku mající na starost družinu Rysů a snažili jsme se sbalit všechny věci. Po půlhodině balení jsme se konečně sebrali a odkráčeli na tramvaj, doufajíc, že nás dopraví na Košutku a my na místo činu dorazíme tak, abychom si stihli před očekávanou sprškou z nebe alespoň postavit přístřešky. Povedlo se. Pustili jsme se do přípravy letové dráhy pro košťata a naše čarodějnice a čaroděje z řad mladších zálesáků, do budování přístřešků, shánění dřeva na oheň večerní, ranní i čarodějnický. Už za tmy a kapek deště jsme pojedli, zazpívali a odebrali se spát.

Ráno jsme se, někteří rozlámaní, vyhrabali ze spacáků a rozespale se rozjížděl den D. Pomalu jsme snídali, pomalu jsme povídali, pomalu jsme balili a vůbec jsme tak nějak všechno dělali pomalu. I přes to se nám podařilo rozhodnout, že Pepík a Breptal zůstanou v tábořišti a připraví čarodějnický oheň a udělají přípravy nutné na místě. My ostatní jsme se vydali nejen připravit čarodějnické hry, ale také přivítat naše čarodějky a čaroděje na konečnou 4 na Košutce, kde se jich sešlo skoro 20, včetně dospěláků. A čarodějnické klání mohlo začít!

Hned na úvod jsme se dozvěděli, že se vydáváme na čarodějnický každoroční slet a cestou nás čeká mnoho zkoušek a nástrah. Jako první nás čekalo naučit se několik zaklínadel, které v průběhu cesty zkoušela čarodějnická komise. Na cestě nás mimo čarodějnické komise mohli potkat také inkvizitoři, se kterými není radno si začínat a nejlepší obranou je útěk do lesa, kde se pořádně schováme, aby nás nikdo neviděl. Po nějaké době putování potkali jsme prvního spřáteleného čaroděje, ten hlídal místo s klíči, otevírajícími mnoho bran a truhel, problémem bylo, že místo hlídali nemrtví a pokud jsme chtěli získat klíč, bylo třeba rychle utíkat. Další důležitou schopností mágů je sfouknout svíčku z určité vzdálenosti, což jsme si také vyzkoušeli. Přeci jenom ne vždy se čarodějnice dostane k místu se svíčkou, aby jí mohla sfouknout a ukrýt se tak ve tmě, no ne? Když jsme překonali potíže s nemrtvými i svíčkami, mohli jsme se vydat dále a potkat tak, tentokrát, spřátelenou čarodějku. Ta pro nás měla úkol s čísly. Chvilku jsme se mezi sebou dohadovali, kdo to s kým bude ve dvojici, ale nakonec si zkouškou prošli všichni a čekal nás už jen kousek. A hle, kde se vzala tu se vzala ještě jedna čarodějka. U ní jsme si vyzkoušeli jak moc nám jde chodit poslepu, i když podél provazu, ale přece jen bez našeho nejdůležitějšího smyslu to mohl být pro leckoho oříšek. Všichni se však s úkolem zdárně poprali a mohli jsme se vydat na poslední, opravdu krátký, úsek putování až do údolí zaslíbeného. Cestou se nám podařilo překonat i překážku ve formě úzké strmé cesty a potom, co někteří vypadali, že raději skočí z toho útesu, jsme se dostali na místo sletu.

Zde jsme slupli oběd a pokračovalo čarodějnické klání. Jednotlivé skupiny se snažily uspokojit mága svojí literární tvorbou, jiné za klíč dostávaly magický papír, další bojovaly s obrem, nikoliv mečem , zbraní jim byly jejich dovednosti, konkrétně ovládání buzoly. A samozřejmě nás neminul let na koštěti v doprovodu čarodějky. Pak už byl jen čas na výrobu magické hůlky, omotáváním bavlnky kolem klacíku a mohl začít Sluneční rituál. Posedali jsme kolem ohně a náš nejvyšší mág Šéfík pronesl řeč. A součástí slunečního rituálu bylo zakouzlit oheň, aby nám hořel, a pronést sluneční verše, čehož se ujali někteří naši čarodějové a čarodějky. Když rituál skončil, sedli jsme si kolem ohne a recitovali jsme si naše básničky vytvořené pro mága, pak jsme si dali soutěž o nejvtipnější vtip, vyhlásili jsme výsledky čarodějnického klání a trochu si i zazpívali. Bohužel, čas se nachýlil a nezbylo nám nic jiného, než se zabalit a vydat se na zpáteční cestu, schovávaje se ještě občas před inkvizitory, opustit čarodějnickou říši a vrátit se mezi normální lidi, kde svlékneme kostýmy, uložíme hůlky a budeme se těšit příští rok na dalším klání našich čarodějnic z řad Zálesáků!

— Eva