Výprava za Mamuty (27. 4. 2013)

Ti, kdo se nechystali na Svojsíkův závod, dostali nabídku připojit se k Milanovi a výpravě za Mamuty na Točník. Původně nahlášený počet trochu opadl (třeba Anetka standardně na všechno zapomněla), ale i tak se nás sešlo dvacet (14 dětí a 6 těch starších – ano, Majdule, i ty už jsi bába :-)).

Na Plzeňském nádraží byla Áďa pověřena důležitou rolí naší vlakvedoucí, tj. najít nám správný vlak a pak nás z něj také nezapomenout vysadit v Praskolesích. No, to druhé bylo s fousem. Pak přišli na terénní vůdci – Tučňák a Matyáš, kteří nás s mírným blouděním dovedli až pod Točník. Přiznejme si, že místo rázného pochodu se dav spíše vlekl. Cestou jsme hráli Mamutí bingo (nevěřili byste, jak těžké je potkat koloběžku nebo klobouk), zažili déšť z okvětních plátků žebráckých stromů, houpačky, Pavoukovo náraz do sloupu s úžasnou boulí a výuku používání turistického PB vařiče (smontovat, rozmontovat – zkusili si všichni, i když třeba Písk se na syčící bombu tvářil dost nedůvěřivě) se závěrečným uvařením čaje. Terka by odteď měla umět i namontovat na vařič závětří.

Poté, co jsme zdolali výstup na vrchol točnícké skály, jsme nakoukli dovnitř hradu na expozice Mamutů, pražského oddílu experimentální archeologie, včetně některých předváděček (rozdělávání ohně, odlévání kovu, tepání (to si leckdo i vyzkoušel). Součástí byla i soutěž o drobné ceny.

Ale to už nás tlačil čas, a tak jsme vyrazili na zpáteční cestu do Žebráka. Cestou jsme zatleskali kaskadérům na kolech, pohladili si koně s hříbaty a před příjezdem si v horkém dni (kdy podle předpovědi prý mělo pršet) dali v cukrárně na náměstí zmrzlinu. Pokud to budete chtít někdy udělat, zkuste kopečkovou. Ta točená byla opravdu hnusná, samá chemie.

Až tu byl bus a za chvíli Zdice. Přešli jsme most, zamávali autům (někteří tiráci nám i na oplátku zatroubili) a bylo tu nádraží. Ve vlaku jsme si prohlédli komiksy vážící se k Točníku a Žebráku (na ty předtím nějak nedošlo), pokecali, dojedli, co šlo a byla tu Plzeň. Ještě společná fotka a pak už honem domů do vany.

Vcelku vydařená výprava. Kdo zaspal, zapomněl nebo byl líný, může litovat.

Dva výroky cizinců:
1) Ve vlaku paní učitelce (Honzíkovi) a panu učiteli (Milanovi) při vystupování říkali, jaké mají dobře vychované děti :-).
2) Při průchodu Chlustinou se jeden pán zajímal, co jsme za organizaci, a liboval si, že je dobře, že vodíme děti do přírody, místo aby dělaly bordel ve městě :-).

Mimochodem, dávnou čestnou funkci „náměstka pro sčítání davu“, kterou kdysi zastávala Karin, obdržela novým jmenováním Majda. Nechť jí ty počty jdou :-).

— Milan