Zálesácké vánoce (14. – 16. 12. 2012)

Pátek

V pátek se na hl. nádraží v Plzni sešlo cca 30 osůbek. Všichni jsme měli společný cíl cesty, Zbiroh, někteří ovšem šli trochu delší, horší cestou. Nikdo nevěděl, kde přesně se nachází základna, instrukce o místě byly na 4 papírech zašifrované (pro každou družinu jeden) a společným spojením by vznikl popis místa, kam se má jít. Good idea, ale zábavnější přeci jen bylo povídání s vrstevníkama.

Takže se stalo, že po výstupu z vlaku v Kařezu nastoupili do autobusu všichni kromě Křižáků a Koštěte s Mílou. Řešilo se, jestli se všichni vejdeme do autobusu, ale nakonec se usoudilo, že 6 km je pro Křižáky v pohodě. Tak Křižáci nejdříve protestovali, ale jak se ukázalo, bylo jim to k ničemu. Podle vyluštěných instrukcí (haha) se měli dostat na místo určení, tak tipli směr a šli (překvapivě jim to vyšlo).

Kolem sedmé hodiny večerní přišli do Zbiroha, ale zde byl kámen úrazu, kam že to vlastně máme jít? Podle instrukcí z papírku a po následném telefonátu Milanovi hledali letní kino, nikde ani živáčka, aby se zeptali. Tak se Tkanička rozhodla, že někoho půjde najít, a sama a bez mobilu se vydala směrem do města. Pak Šéfik viděl nějakého chlapa, tak se za ním rozběhl, ale nedostihl ho. Cestou zpátky uviděl postarší paní, a tak se jí zeptal. Pak se podíval přes silnici a začal se smát, letní kino bylo cca 40 metrů od nás, jen výhled na ceduli nám kazil strom. Mezitím se Tkanička vrátila z druhé strany, než přišla, a zeptala se té samé paní. Tak jsme prošli kolem kina a po chvilce se vítali s ostatními členy oddílu v klubovně. Následovalo vybalování, večeření, aktivity na rozřazení venku, stavění sněhuláka, užívání si předvánoční pohody a posléze spánek.

Sobota

V sobotu se vstalo, rozcvičilo, vyčistilo zoubky (nic nového). Dopolední aktivity byly oproti původnímu plánu více směrovány k rukodělkám. Takže po dopoledni byly vyrobeny PéeFka, jmenovky pro všechny a kuličky jako cukroví. Trochu se zpívalo a po obědě, který byl prvním Lucčiným jídlem na ZV a bylo to rizoto, nám Marťas zabubnoval na místní bicí, které se předtím musely složit. A musí se uznat, že mu to šlo! Jakmile dobubnoval, tak se všichni převlékli na ven a šlo se projít ke Zbirožskému zámku. Kvůli splnění bodu ve světlušácké zkoušce nás vedla Anetka.

Nejdříve jsme došli pod zámek na menší palouček, kde se Koště s Pejťou vyhecovali zapálit oheň na sněhu. Ostatní mezitím využívali sněhovou nadílku, která dávala jasně najevo, že už dlouho nebude, vzhledem k dopolednímu mrholení. Tak se koulovalo, stavěli sněhuláci a po půlhodině se odešlo. Koukli jsme se zvenku na zámek a šli zpět na základnu.

Tam už na nás čekali nově příchozí Pepík s El, všichni se osušili a začali uklízet, štědrovečerní večeře měla probíhat ve stejné místnosti, kde spali všichni mladší účastníci. Zhruba v šest přijela Mirka a v sedm se večeřelo. Milan jako každý rok poznamenal pár milých slov. Začalo se jíst. A jako každý rok nebylo hned rozbalování dárečků, nejdříve se šlo ven zpívat koledy, tedy pokus o to, a předvedení prvního dárku, který z důvodu bezpečnosti byl předveden venku, byla to nějaká pyrotechnika.

Ale ani pak se ještě nerozdávaly dárky. Tentokrát Milan předal všem 15+ (+ Šéfik s Liščákem) jubilejní odznak za výraz díků za jejich práci. No a pak už byly ty dárky, vánoční zvyky, zpívání s kytarou a pomalý spánek s dobrou náladou.

Neděle

V neděli se vstalo, a jako každý nedělní den na víkendové akci následoval úklid a pomalý přesun domů. Dopoledne se střídalo balení, uklízení a aktivity. Venku se zahrála stará Mayská hra „Tlachtli“, kousání jablka ve dvojici, fotbal. K obědu byla gulášovka a po ní následovalo konečné dobalení a douklizení, aby se mohlo včas odejít na autobus, který stavěl u nám známého letního kina.

Cesta autobusem i vlakem probíhala normálně, a tak jsme se mohli kolem šesté hodiny rozloučit na nástupišti, překřičet pokřikem Šipku, vracející se ze své akce, a vydat se za svými blízkými…

A jaké vlastně bylo téma těchto Zálesáckých vánoc? No přece Konec světa se blíží 🙂.

— Liščák