Středisková povelikonoční výprava (20. – 22. 4. 2012)

Pátek

V pátek po třetí hodině odpoledne na nádraží jsme vyjeli směr Šumava. Po dojezdu do Železné Rudy se skupina v čele s Šipkou vydala do chaty. Cestou se ti nejsilnější střídali o věci na program.

Někteří lidé se ovšem flákali a šetřili síly na pozdější blbosti. Cestou se skupina seznamovala s novými členy. Po doražení na místo se většina vydala na sněhovou válku. Půl hodiny po příchodu se všichni nastěhovali do chaty a byli jsme seznámeni s pravidly. Potom všichni byli posláni na dřevo, ale většina stále bojovala o nadvládu nad sněhovou hromadou. Poté se všichni převlékli, vyslechli si program a byli rozděleni do skupin. Následoval přesun do pokojů. Na pokoji „Zoo“ se všichni chovali jako zvířata do té doby, dokud neusnuli. Největší srandu měli, když Šefik pronesl: „Náš pokoj se usnesl, abyste nebouchali do stěny.“ O chvíli později se usnesl Liščák: „Všichni se smáli, až se za břicho popadali!“

Sobota

Den začal v půl osmé ráno. Náš vedoucí Koště nás vzbudil hlasitým troubením na trumpetu. Jakmile jsme se probudili, oblékli jsme se a šli jsme na rozcvičku. Poté jsme se nasnídali a šli hrát dvě hry. Když skončily hry, vrátili jsme se do chaty, kde nás čekala svačina. Po dojezení nám vedoucí řekli, že se půjdeme projít. Cesta byla naplánována k hranicím, kam jsme se už moc těšili. Při cestě zpět Koště vyprávěl reklamu na boty Adidas, v které vystupovali žáby, luční koníci, zajícové a medvěd.

Když jsme došli k chatě, čekalo tam na nás překvapení, přijeli Lucka s Mílou. Navečer jsme si naplánovali táborák, ale kvůli dešti jsme nakonec zůstali uvnitř. Po dvou písničkách byla hra, která byla fyzicky náročná. Šlo totiž o to, nenechat si sfouknout svojí svíčku a zároveň sfouknout svíčky ostatním, což dá opravdu zabrat (pozn. redakce). Po ukončení hry se ještě hráli písničky, kde Danča měla sólový zpěv. Den jsme si dobře užili, i když někteří z nás se z vycházky vrátili pěkně mokří a unavení po velké koulovačce.

Neděle

V neděli jsme si mírně přispali a vyhrabali zbytky jídla ke snídani. Poté jsme si dali hru na skautskou poštu. V rámci další hry jsme si zkoušeli poskytování první pomoci. Všichni jsme naštěstí přežili. Posledním úkolem bylo nahromadit co nejvíce předmětů rudé barvy. Po obědě jsme po sobě uklidili, na rozdíl od těch, co tu byli před námi. Pak jsme si sbalili své saky paky a odešli tam, odkud jsme přišli. V prostorách Českých drah jsme už jen kecali a luštili šifry.

Ještě doplním, že celá Povelikonočka, která se konala na základně Svárožná nedaleko Železné Rudy byla na téma „100 let skautingu v Čechách“. Za víkend jsme tedy prošli důležité milníky ve stoleté historii našeho skautingu a ke každému si zkusili nějakou tématickou aktivitku nebo hru. Výsledkem pak byla veliká nástěnka s významnými daty, kde byl ke každému ilustrační obrázek, které skupiny vyhrávaly.

— Danča, Llščák, Breptal, Filip a redakce