Výprava za Dědkem a Bábou (6. 11. 2010)

V sobotu 6.11.2010 vyrazili Křižáci spolu s Milanem a Pepíkem na návštěvu žulových balvanů Dědka a Báby v lesích u Žihle. Ve vlaku Milan všechny potrápil hádankami, které měl připraveny (nutno říci, že některé hlavy to trápilo ještě cestou zpátky), např. „jednonohý žalářník“… Cesta z Žihle vedla do kopce, počasí bylo takové potemnělé, takže ještě než jsme se ze Žihle vymotali, ozývaly se již hlasy (viď, Šéfíku), že nejlepší by bylo to zapíchnout do hospody. Nedali jsme na ně a brzy byli v lese, kde to bylo fakt úžasné, zejména se to líbilo Majdě, která si fotila každou kytičku a Pepíkovi. Liščákovi s Ondrou se pro změnu zalíbilo vzít si do rukou klacky a pomalejším utéci, aby se jim mohli schovat. Tak jsme dorazili k velkému žulovému balvanu s názvem Dědek. Milan rozdělil děti do tří skupinek a každou pověřil jedním úkolem: jedna měla odhadnout (pokud možno přesně) výšku balvanu, druhá změřit obvod a třetí (s Šéfíkem v čele) kreslila náčrtek balvanu. Pepík mezitím připravil jednoduchou hru na téma lidská práva: v lese rozmístil kartičky s texty, na co skutečně máme právo (např. právo na život), a s falešnými texty, na co právo nemáme (např. právo usmrtit nepřizpůsobivého občana). Některým se vedlo dobře, zato Liščák by nejraději zkoušel rozdělávat oheň, ale jaká má práva mu bylo úplně jedno. Z časových důvodů jsme pokračovali k dalšímu balvanu, k Bábě. Cestou jsme mírně zabloudili, takže Pepík vytáhl buzolu, Milan mapu a oba se ptali, kdo by všem ukázal, jak mapu zorientovat. Když se k tomu nikdo neměl, navrhli Ondru, který si práci s mapou beztak potřebuje splnit do nováčkovky. K jejich překvapení odmítl, což zejména Milan komentoval drobnou výtkou, na základě níž se Ondra urazil. Nakonec mapu zorientoval Honza a Šéfík podle azimutu všechny bezpečně dovedl k Bábě. Tak Liščák rozdělal oheň a všichni se najedli. Ondru asi po půl hodině trucování přešlo, a tak se přidal k ostatním – kluci zahájili stavbu bunkru. Milan s Pepíkem jim na stavbu dali nějaký čas a zatím se bavili s Majdou a Luckou na téma schůzek. A již byl čas vyrazit. Poslední zastávka byl Viklan, místo plné malých kamenů (malý kámen =  min 1 metr). Místo se líbilo dokonce i Šéfíkovi, který na Bábě chtěl zůstat, že na Viklan není zvědavý. Bohužel mraky nad námi ještě více potemněly a začalo drobně mžít. Vydali jsme se proto nejkratší cestou do Žihle. Dorazili jsme tak asi 45 minut před plánovaným odjezdem, trochu promoklí, ale, jak se ukázalo, tak to vůbec nevadilo, protože zrovna přijížděl vlak do Plzně. Nastoupili jsme. Nepochybuji, že i přes nepřízeň počasí se výlet vydařil a že do těch míst někdy v budoucnosti opět zavítáme.

— Pepík